Fedor Gál

Navigace

Narodil jsem se 20. 3. 1945 v TEREZÍNĚ, který za války sloužil jako koncentrační tábor pro Židy z celé Evropy. Naše rodina tam byla deportována na sklonku války.

Základní škola v Bratislavě, chemická průmyslovka v Gottwaldově (dnes Zlín), vysoká chemická v Bratislavě (1972), vědecká příprava ze sociologie (1977), doktorát věd z ekonomie (1992). Po maturitě jsem vystřídal řadu profesí v chemických fabrikách (Vulkan Hrádek nad Nisou, Gumon, Slovnaft, Chemické závody Juraja Dimitrova Bratislava, kde mě zastihl SRPEN 1968). Po ukončení dálkového studia chemického inženýrství jsem pracoval v několika výzkumných ústavech, až jsem nakonec v roce 1987 skončil na volné noze. Byl jsem zřejmě první vědecký pracovník ve svobodném povolání v komunistickém Československu. Po změně režimu v listopadu 1989 jsem byl krátce aktivním politikem, potom - opět krátce - ředitelem Ústavu pro sociální analýzy bratislavské univerzity J.A. Komenského a konečně vedoucím týmu a docentem Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze, kam jsem se přestěhoval po ROZPADU ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY (1992).

V poslední době jsem především publicista, vydavatel a podnikatel v oblasti médií. Se synem Róbertem jsem založil vydavatelství G PLUS G, spoluzakládal jsem TV NOVA a firmu specializovanou na technologie pro mobilní sítě a internet. Od roku 2009 se věnuji především filmové dokumentaristice. Kromě filmu Krátká dlouhá cesta (jehož webová prezentace je zde: WWW.KRATKADLOUHACESTA.CZ), to je také dokument Dobré ráno Slovensko WWW.SLOVENSKO1989-90.SK a rozdělaný multimediální projekt „Pro Natálku“, který počítá také webovou WWW.PRIBEHNATALKY.CZ a tiskovou prezentaci. Všechny tři posledně jmenované díla jsou týmového charakteru. Z mnoha spolupracovníků uvádím klíčového – Martina Hanzlíčka, režiséra, kameramana, zvukaře, střihače… a kamaráda v jedné osobě.

V roce 1989 jsem spoluzakládal hnutí VEREJNOSŤ PROTI NÁSILIU (VPN) a v letech 1990—91 jsem byl postupně předseda Koordinačního centra a Republikové rady VPN. V roce 1990 toto hnutí vyhrálo na Slovensku první svobodné parlamentní volby od roku 1948, kdy se moci ujali komunisté.

Zakládal a pracoval jsem v několika nadacích, například v NADACI MILANA ŠIMEČKY, která mi opravdu přirostla k srdci.

PSANÍ je má celoživotní obsese – nejdříve to bylo psaní odborné, potom spíše populárně-vědní literatura a publicistika, a jak stárnu, začínám psaním reflektovat především své niterné pocity a textem komunikovat s lidmi - BLOG.

Za mým psaním jsou, samozřejmě, lidé kteří mě inspirovali a motivovali. Za všechny uvádím alespoň stručné portréty JOSEFA CÍSAŘOVSKÉHO, RUDA DZURKA, FERA GULDANA, PÉTERA HUNČÍKA, PETRA ZAJACE.

Manželka IRENA, synové RÓBERT a BRANISLAV, bratr EGON.

Tolik fakta mého života. Pak jsem zde ještě „“.