Fedor Gál > Blog

Zajímám se o východní spiritualitu už desítky let. Zvláště o tibetský buddhismus. Přečetl, anebo prolistoval jsem téměř vše, co napsal současný dalajlama. Poprvé jsme se setkali v roce 2009 při udělování Ceny Jána Langoše. Od té doby už o buddhismu nemluvím. Zrníčko praxe je fakt více než tuny teorie.
pokračování >

Natálie Kudriková se stala smutným a výmluvným symbolem. Dnes, víc než rok po žhářském útoku ve Vítkově, se tříletá holčička učí znovu chodit, mluvit, smát se. Zatím netuší, co ji čeká. Její tvář, tělo, psychika zůstanou poznamenány. V životě plném překážek bude Natálka potřebovat neustálou lékařskou péči, terapeutickou podporu a vzdělání.
pokračování >

Východné tradície hovoria, že keď sa život naplní, starý človek sa má odobrať do bezdomovia. V kanonických dielach východnej spirituality sa odporúča napríklad odísť do ústrania, alebo kráčať na Sever, až pokiaľ človek nespadne.
pokračování >

Prežil som detstvo na rozhraní židovského a cigánskeho geta v bratislavskom podhradí. Kráľom tam bol Kajto. On sa už snáď narodil svalnatý, silný, inteligentný – taký prirodzený talent na boj a filozofiu.
pokračování >

čo som si korešpondoval s anonymným slovenským národným socialistom Matejom (http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=217). Téma národa a štátu tvorila „frontovú líniu“ našej diskusie.
pokračování >

Pred pár dňami som dostal mail od kamaráta, ktorý už dlhé roky žije v Írsku a prišiel sa pozrieť do bývalej vlasti na miesta, odkiaľ pochádzali jeho rodičia.
pokračování >

Poslední květnový den 2010 jsem s přáteli opět navštívil rodinu Natálky Kudríkové. Holčičky, kterou téměř upálili čeští neonacisté v její postýlce uprostřed noci. Z natáčení jsme jeli do Mikulova, kde v místní synagoze malíř Josef Císařovský otevíral výstavu věnovanou násilí. Jasněji než jindy jsem si uvědomil, že žádný obraz, text, film, slova… nezabrání násilí. Přicházejí většinou jako reakce, jako moralizování, jako osobní výpověď a svědectví. Mezitím přibývá mrtvých a raněných. Násilí je nutno čelit dnes a denně, fyzicky, vlastním tělem. Bez šancí na nějaké „konečné řešení“, ale také bez váhání a rezignace.
pokračování >

Nelpět znamená být svobodný – svobodný od všech závislostí, včetně závislosti od vlastního ega. Mluvím o žalostné menšině.
pokračování >

Volební kampaně v obou zemích mě dokonale zbavili motivace brát politiku jako veřejnou službu. Míra negativních emocí, která se na lidi valí z vlezlé a nesmírně nákladné kampaně, je varující. Rčení „kdo seje vítr, sklízí bouři“ není jenom lidová moudrost, ale také empirická zkušenost.
pokračování >

Spoločenské problémy sa väčšinou rodia ako konštrukcie v hlavách intelektuálov. Do konkrétneho každodenného života vstupujú, keď si ich osvojí dostatočný počet ľudí, alebo presnejšie: keď dostatočný počet ľudí uverí. Stáva sa pomerne často, že elitám sa podarí infikovať ľudí a tí následne vezmú veci do vlastných rúk tak razantne, že sa spoločnosť zachveje v samých základoch.

pokračování >

Dnes, právě teď, probíhá krásné společné česko – romské odpoledne na Bedřišce. Heslo dnešní akce – Ať Bedřiška žije a dětem do srdce radost vlije. Cca 120 účastníků pod širým nebem, rozkvetlé stromy. Akci doprovází jarní úklid. Dochází i k postupnému smiřování v sousedských vztazích po útoku. Bedřiška je částečně krásně čistá….
pokračování >

Paul Polansky otevřel téma holocaustu českých Romů v čase, kdy o něm toliko špitalo několik odborníků, lépe řečeno dva, a to jenom okrajově a v odborných časopisech.
pokračování >

Matej: Akú myslíte, že má spaľovanie ľudi za živa verejnú podporu?
pokračování >

Jakou já mám cítit národní spolupatřičnost například s lidmi, kteří jsou militantní nacionalisté, když já nejsem?
pokračování >

Keď písal, napríklad, Julius Evola svoje základné filozofické práce netušil, že sa stane ideológom a ikonou italského fašizmu, iba ho štvalo to, čo nazýval krízou západnej civilizácie a konštruoval vlastnú víziu jej riešenia. Artur Gobineau tiež netušil, že vstúpi do dejín ako dodávateľ munície do zbraní národných socialistov. Tiež ho iba trápila kríza západnej civilizácie a našiel riešenie v rase Árijcov a patričnej mytológii. Zdá sa mi, že aj dnes je slovo „kríza“ skloňované pričasto.
pokračování >

„Zločiny komunistických režimů", rovnou do budovy Úřadu vlády České republiky. Byl jsem požádán o příspěvek, který by se inspiroval otázkami: „Můžeme srovnávat zločiny spáchané oběma diktaturami 20. století? Jaké jsou mezi nimi podobnosti, jaké rozdíly? Co věděly západní demokracie o rozsahu porušování lidských práv v komunistickém bloku? Nacistické zločiny byly zdokumentovány a důsledně trestně stíhány. Měli bychom se pokusit dosáhnout téhož pro zločiny komunistické, a jak? „
pokračování >

Kdo jsem já? Která cesta je správná? Jak se pozná pravda? Opat Lin–Ťi při svých ranních rozhovorech ve svém klášteře na břehu řeky Chu–tchuo tato témata osvětlil svým věrným mnichům opravdu polopatě. Zde je má parafráze:
pokračování >

Představuji si zcela konkrétní novinářku (novináře) jak ráno vstává, po včerejší hospodské diskusi, a usedá k počítači.
pokračování >

Laco Szigeti, skvelý človek, slovenský Maďar z Dunajskej Stredy, vydavateľ, povedal: „Za komunizmu som si myslel, že sa na Slovensku necítim doma preto, že je komunizmus, dnes viem, že to je preto, že nás tu nechcú.“
pokračování >

Dvadsiata šiesta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata piata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata štvrtá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy" názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata tretia časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89.
pokračování >

Dvadsiata druhá časť série "Slovensko 1989 - 90". prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata prvá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov: "November 89"
pokračování >

Dvadsiata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Devätnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Osemnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov ""November 89".
pokračování >

Sedemnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Šestnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Pätnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Štrnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 90"
pokračování >

Trinásta časť série "Slovensko 1989 -90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvanásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Jedenásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Desiata časť série "Slovensko - 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Deviata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Ôsma časť série "Slovensko 1989 - 90". prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Siedma časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Šiesta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Piata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Štvrtá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Tretia časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Druhá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Prvá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dnes je 23. januára 1991. Práve som sa rozhodol, že urobím definitívnu bodku za svojím rozprávaním.
pokračování >

V čase trnavskej iniciatívy boli celkom evidentné aj snahy spojiť návrat Jána Budaja do aktívnej politiky s dosadením Vladimíra Mečiara na čelo hnutia.
pokračování >

Začnem Trnavou. 20. októbra 1990 sa tam stretli predstavitelia viac ako tridsiatich okresných a mestských rád a koordinačných výborov VPN z celého Slovenska. Spolu s nimi boli pozvaní aj priaznivci Jána Budaja - ľudia, ktorí sa nezmierili s jeho odchodom z politickej scény po lustračnej afére.
pokračování >

Príbeh lustrácií, podobne ako iné príbehy tohto typu, nemožno uzavrieť inak než bodkou.
pokračování >

Spor o to, či lustrovať na základe materiálov, ktoré po sebe zanechala Štátna bezpečnosť bývalého režimu sa medzičasom vyhranil do dvoch konceptov. Ten prvý predpokladal, že archívy Štb treba jednoducho na niekoľko desaťročí zapečatiť a nepovažovať informácie v nich obsiahnuté za politicky relevantné.
pokračování >

Plénum aktivistov a priaznivcov hnutia Verejnosť proti násiliu sa medzitým rozložilo na tých, čo stáli za Janom Budajom a ostatných. Výsledný dojem bol nedobrý, pričom verejnosť si spomenutý fakt interpretovala ako mocenský boj v súčasnom vedení hnutia.
pokračování >

Slovenská rada VPN poverila päticu svojich reprezentantov, aby otvorili obálku z federálneho ministerstva vnútra, obsahujúcu výsledok lustrácií, a urobila príslušné úpravy kandidátky hnutia. Bol som medzi nimi aj ja a veľmi presne sa pamätám na atmosféru, ktorá zavládla pootvorení obálky.
pokračování >

Diskusia o lustráciách sa vzápätí stala verejnou a výrazne rozochvela ešte vždy krehkú politickú scénu v Českej a Slovenskej Federatívnej Republike.
pokračování >

Policajné sily v komunistických krajinách slúžili celkom jednoznačne predovšetkým Komunistickej strane samej. Boli jej útočnou zbraňou proti „nepriateľom socializmu".
pokračování >

7. novembera 1990 sme sa s Jurom Flamíkom vrátili z Prahy kde sme rokovali spredsedom OF Václavom Klausom, federálnym premiérom Mariánom Čalfom, predstaviteľmi demokratickej pravice v rámci OF a s našimi poslancami vo federálnom parlamente.
pokračování >

Zdalo sa mi, že som sa ocitol v hre, ktorej režiséra nepoznám. V priebehu niekoľkých dní sa totiž stalo príliš veľa vecí, ktoré spolu veľmi úzko súviseli.
pokračování >

Netušené zákutia našej - ešte stále nezrelej - politickej scény, parlamentov vlády odkrylo razantné vystúpenie Matice slovenskej a Slovenskej národnej strany v mene schválenia ich verzie jazykového zákona.
pokračování >

Pred očami mám obraz malej krajiny v srdci Európy, ktorá si hľadá vlastnú identitu. A okolo nej sa rozprestiera svet z konca 20. storočia, svet, v ktorom sa dali do pohybu mohutné islámske zástupy, aby vybavené tradičnými hodnotami svojej kultúry, obrovskými zdrojmi a kapitálom začali napĺňať priestor, vyprázdnený po čiastočnom riešení problému Východ - Západ a aby s hrozivou silou a jednoznačnosťou začali svoj boj o presun ťažiska súčasnej svetovej rovnováhy.
pokračování >

Vzopätá nacionálna vlna sa, samozrejme, netýkala len slovensko-maďarských vzťahov. Veď od samého začiatku pôsobenia Slovenskej národnej strany a minimálne ďalšej desiatky - svojou členskou základňou však nevýznamných - politických strán, figurovala celkom jednoznačne požiadavka samostatného Slovenského štátu.
pokračování >

Najprv uvediem záznam vystúpenia Jozefa Markuša, predsedu Matice slovenskej a človeka, ktorého som posledných desať rokov vnímal predovšetkým ako vedca,
pokračování >

Posledných pätnásť rokov pred novembrom 1989 som sa živil prognózovaním, t. j. predvídaním budúcnosti.
pokračování >

Prezident Václav Havel použil vo svojom spomienkovom prejave k 21. augustu 1968 z balkóna Občianskeho fóra na Václavskom námestí takéto formulácie:
pokračování >

V druhej polovici januára som dostal list od svojej sesternice. Píše v ňom:
pokračování >

Jestvujú vcelku "tvrdé" údaje o účinkoch amnestie nárast kriminality.
pokračování >

Penológia nie je mojím odborom a väzenské prostredie mi až po tie dramatické predsviatočné dni bolo cudzie. Stačila mi však prvá návšteva v Želiezovciach, aby som si uvedomil niekoľko faktov.

pokračování >

Dom, v, ktorom sídlilo politické centrum hnutia Verejnosť proti násiliu bol zvláštnym teritóriom. Od skorého rána do neskorej noci ho obliehali doslova davy ľudí, ktorí sa prebudili z dlhého zlého sna a v zástupoch prúdili na Jiráskovu č. 10, aby ponúkli svoje služby, vyžalovali sa zo svojich starostí, žiadali pomoc, nápravu, zásah.
pokračování >

Už som spomenul - a cítim potrebu to ešte raz pripomenúť - že práve v marci 1990 som mal možnosť po prvýkrát v živote vidieť, ako vyzerá vypätý nacionalizmus na ulici.

pokračování >

Republika sa otvárala svetu rozmanitými spôsobmi. Napríklad aj takými, ktoré by iste pred niekoľkými týždňami boli trestané väzením.

pokračování >

Vráťme sa k novembrovým dňom roku 1989-ho. Oficiálna moc ešte vždy nepochopila, čo sa vlastne deje. Jej postoj je však našťastie nie len nechápavý, ale aj defenzívny.
pokračování >

Podstatnú úlohu pri formovaní hnutia Verejnosť proti násiliu (ďalej VPN) zohralo hnutie dobrovoľných ochrancov prírody a krajiny (slovenskej verzie "zelených"), najmä však autori diela Bratislava/nahlas, ktorí tvorili personálny základ formujúceho sa bratislavského centra hnutia.

pokračování >

Pre mňa sa začala revolúcia 18. novembra 1989 večer. Sedeli sme v byte u Soni Szomolányiovej - sociologičky z Bratislavskej univerzity - na jednej z tých mnohých súkromných diskusií, kde sa v tých časoch v Bratislave – ale aj v Prahe, Brne a inde – šírila kultúra, či veda a diskutovali sme o politike.
pokračování >

Od septembra do konca decembra 1990 som trávil čas striedavo v roly predsedu Verejnosti proti násiliu a za stolom riaditeľa Ústavu pre analýzu sociálnych problémov Univerzity J. A. Komenského v Bratislave. Sám tento fakt je svedectvom o mojej vtedajšej rozháranosti – bol som politik na úteku pred politikou.
pokračování >

Napísal som tento text v roku 1994, päť rokov po novembrových udalostiach a niekoľko dní po druhých slobodných voľbách, pre dnes už neexistujúce periodiká Domino - Efekt a Slovenské listy. Od apríla začnem na svojom blogu a v slovenskom Týždni postupne zverejňovať svoje zápisky zo septembra až decembra 1990. Sám dnes pri ich čítaní žasnem, ako sa vtedy veci mali a ako som ich vnímal. Ľudská pamäť je naozaj zvláštne selektívna.
pokračování >

nebo horší, avšak ta propaganda je dobrá, která vede k úspěchu, a ta je špatná, která nedosáhne kýženého úspěchu, i kdyby při tom byla sebeduchaplnější, neboť úlohou propagandy není být duchaplná, jejím úkolem je dosáhnout úspěchu.“
pokračování >

ze 60tych let jsou relikvií v mé knihovně. Symbolizují první duchovní vzepětí, které jsem zažil. Skvělí autoři, skvělé texty. Opravdové kulturně – politické periodikum, první, které má generace měla v rukou. Po invazi „spřátelených“ vojsk a krachu „pražského jara“ sice Literárky zanikli, nicméně v našich myslích zůstaly jako závan svobody a poznání, že i oficiální tiskoviny se dají číst.
pokračování >

Masové vystoupení veřejnosti v listopadu 1989 a následná série mítinků na náměstích a v ulicích měst, vězeňské vzpoury, demonstrace v souvislosti s diskusí o státoprávním uspořádání Československa, pompézní oslavy výročí vzniku první Slovenské republiky, mítinky politických stran, dny Ústavy, vystoupení odborářů, různé sešlosti nacionalistů a jejich odpůrců, pietní shromáždění, pochody fanoušků... Každý z uvedených, i dalších davových vystoupení, má svůj rodokmen, je jiný a zaslouží si samostatnou pozornost. Nicméně:
pokračování >

Za komunizmu bylo vyhlášeno embargo nejenom na teoretizování o davu, ale rovnou na samotné slovo dav. To, co jsme viděli například 1. máje, byly pracující masy. Mávaly fanglemi směrem k tribunám a provolávaly slávu jediné straně a jedinému vůdci. Také odborníci, psychologové, sociální psychologové, sociologové, se dostávali k informacím o davovém chování jenom pokoutně a v kontextu „odtamtud“.
pokračování >

V umělecké, odborné, filozofické a náboženské literatuře najdeme spoustu domněnek, vysvětlení, teorií, názorů... A přece: odkud?!
pokračování >

Svoboda není dar, dobro je skutek, Bůh je láska, a poznání, „jak se věci mají“, je v nedohlednu. Abych to pochopil, musel jsem si předtím své odžít – například na náměstích, kde se skandovalo „Svobodu, svobodu!“, léta ležet v odborné a spirituální literatuře, být konfrontován s nenávistí a agresí.
pokračování >

Říkám to opravdu nerad, ale ti, co přežili holokaust, byli konfrontováni s neuvěřitelným faktem: Přízrak plynových komor, deportací, pogromů a nenávisti není minulostí. Žít s tímhle pocitem není lehké, zapomenout je vražedné. Koukněte také na www.kratkadlouhacesta.cz
pokračování >

je další epizoda multimediálního projektu Krátká dlouhá cesta. Svým způsobem je to epizoda stěžejní. Další videa, kontext a fotogalerie jsou zveřejněny na www.kratkadlouhacesta.cz. Vyšla už také kniha (www.nemo-publishing.cz).
pokračování >

jedna z epizod projektu www.kratkadlouhacesta.cz. Zde jsem se při natáčení poprvé v životě potkal se stínem svého táty. Doopravdy jsem ho potkal až u hromadného hrobu v Linde. Zde jsem si také uvědomil, že má cesta tímto nekončí.
pokračování >

K devätnástemu výročiu novembra 1989 poskytol Ján Budaj rozhovor pre sme.sk. Najdete ho na: http://www.sme.sk/c/4178242/jan-budaj-havel-robil-tajne-dohody-s-komunistami.html. Havel, Gál, Koordinačné centrum Verejnosti proti násiliu a ďalší mali podľa Budaja proti nemu konšpirovať, aby ho odstrčili na perifériu politiky. Im ide o moc, Budajovi o národ.
pokračování >

jsou oblíbená lidová zábava. Uplatňují se jako vysvětlení všeho, co překračuje všednodenní rozum. Je to také obvyklá náplň hospodských řečí, náplast na vlastní selhání, frustrace.
pokračování >

Opravdu nejstručněji bych svůj pocit a postoj vyjádřil takhle: Národní příslušnost mi byla „přidělena“ spolu s příslušnou dimenzí mé identity, aniž jsem měl možnost volby.
pokračování >

Napsala mi kamarádka Vera Meisels z Tel Avivu, kde žije už více než půl století:
.... Je ti známe meno Ruth Elias? Napísala knihu, ktorú preložili asi do 20 jazykov "Die Hoffnung erhielt mich am Leben" (Nádej mi umožnila prežiť). Narodila sa v r. 1922 v Ostrave.
pokračování >

V půlce října jsem se ocitl v redakci Respektu, kde mi nabídli prostor v rubrice rozhovorů (http://www.respekt.cz/rozhovory-detail.php?sel_id=148). Mezi otázkami, které přišly do redakce, byla také jedna, k tehdy čerstvé kauze udavačství Milana Kundery.
pokračování >

V paměti mi utkvělo mnohé. A dvě fotografie. Na té první je hinduista v bezdomoví – putující zřejmě zemřít u vod Gangy.
pokračování >

Roman Elmar Skružný je jedna z ikon českých neonacistů. Jako ilustraci jeho díla doporučuji například článek „Causa Mengele“ zde: http://skruzny.wordpress.com/ a tento fragment Skružného „poezie“:
pokračování >

mi paní Hyndráková z Terezinské iniciativy poslala pro mne zvláštní dopis. Napsala ho na adresu této instituce Irma Havašová, narozená v roce 1908. Dopis byl v archivu Terezínské iniciativy zaevidován v lednu 1995. Zde je fragment:
pokračování >

kdybych se nenarodil bez táty, babičky, dědečka, širší rodiny. Asi jsem přišel o spoustu lásky. Vím také moc dobře, že nejsem sám a že to nebyl jenom holokaust, který miliony lidí připravil o to nejdůležitější. Když jsme s Martinem Hanzlíčkem a dalšími přáteli přemýšleli o projektu Krátké dlouhé cesty (www.kratkadlouhacesta.cz) říkali sme si opakovaně: Není to jenom o židech (a o Židech), je to o lidech. Není to o hledání pravdy, je to o kladní orázek. Není to o minulosti, je to také o přítomnosti a budoucnosti.
pokračování >

Přemýšlím o Krátké dlouhé cestě od září 1994, kdy jsem sa na mámině pohřbu dověděl, jak zavraždili tátu. Jsem si jist, že to není privátní příběh.
pokračování >

Už vyše roka kráčam v stopách ľudí, ktorí sa narodili ako Slováci a zomreli ako židia. Začal som v malom mestečku na Liptove, postupne som sa presúval cez Bratislavu, Prahu, Berlín a Londýn do Izraela.
pokračování >

Citát prvý: Bánov 17. júla 2008 (Copyright SITA): Zapálením vatry zvrchovanosti v Bánove v okrese Nové Zámky si dnes premiér Robert Fico pripomenul 16. výročie prijatia deklarácie o zvrchovanosti Slovenskej republiky. Napriek silnému dažďu sa na futbalovom štadióne zišlo niekoľko stoviek ľudí.
pokračování >

Někdy je mi opravdu na blití. Obzvláště teď, když píšu serii textů o hrůznosti a zhovadilosti lidí před mnoha lety v časech takzvaného „konečného řešení“, a zjišťuji, že minulost je zde.
pokračování >

V Sachsenhausenu jsem našel barák, měl číslo 38. Pravděpodobně v něm byl před mnoha lety vězněn také můj táta. Řady patrových dřevěných postelí, záchodové mísy jedna vedle druhé, karanténní místnost, kde se tělo na tělo tísnili ti, kteří se něčím „provinili“. Na zdích baráku stopy po žhářském útoku místních neonacistů více než půl století po válce.
pokračování >

Anton Kaindl, velitel koncentračního tábora Sachsenhausen, po válce vypověděl, že 1. února 1945 dostal od šéfa gestapa Müllera rozkaz, aby byl tábor likvidován. Tento rozkaz pocházel přímo od Himmlera. Jeho realizace začala v noci 2. února zastřelením asi 150 vězňů. Do konce března bylo postříleno asi 5 tisíc vězňů. Zbylo jich přibližně 45 tisíc.
pokračování >

Když jsem se podruhé ve svém životě zastavil v Ľupči, kde byla naše rodina doma a odkud byla deportována, přihovořila se mi na návsi neznámá babička: „Hledáte někoho?“ Řekl jsem, že jsem Gál a přišel jsem si prohlédnout rodný dům. Žena se rozplakala: „Byly to hrozné časy. Když vás nakládali na vozy, Egonko se ptal mého muže: ‘Že nás nezabijou?’“ Mému staršímu bratru Egonovi byli tehdy čtyři roky.
pokračování >

Třiašedesát let po válce jsem se dověděl, že mě moje máma po návratu z koncentráku, nechala pokřtít u ľupčianskeho evangelického faráře. Jmenoval se Bázlik a tuto službu naší rodině poskytl už před deportacemi. Tehdy udělal evangelíky z táty, mámy a bratra Egona. Šlo o záchranu před deportacemi. O co však šlo mé mámě po válce? Vnímal jsem ji totiž celý život jako sekulární židovku. Nemám jiné vysvětlení, než její strach před antisemitizmem, před možností, že válkou nic neskončilo.
pokračování >

Mé osobní zkušenosti s rasovou, etnickou, národní nevraživostí a agresivitou byly sporadické. Nicméně, potkával jsem je vždy pospolu a v koutku duše jsem byl na tato setkání celý život jaksi připraven. Doopravdy jsem však byl s těmito emocemi konfrontován – paradoxně – až po rozpadu komunizmu, v demokracii.
pokračování >

Pochopil som túto pravdu vďaka vnučke Sofinke. Jej smiech a plač, jej záujem o veci a zvuky okolo seba je úprimný a prirodzený. Jednoducho sa zadíva na strom či lístok, hračku či šálku, maminu alebo dedovu tvár, a je jasné, že vidí a chápe. Toto je bebe a toto je čeče. Neviem, kedy a ako som o túto prirodzenú schopnosť kedysi prišiel.
pokračování >

Paul Polanský je nepochybně člověk, který otevřel kauzu koncentračního tábora v Letech u Písku způsobem, jež vyvolal zájem medií i politiků. Vyhledal několik desítek přeživších, dokázal je přimět, aby podali svědectví, a publikoval je (Tíživé mlčení. G plus G, Praha 1998).
pokračování >

jestli tento text vystavím na svůj blog. Manželka mi říkala, že jo („Je to problém, ktorý nás trápi. Žiadna teória, ale život“), brat Egon byl proti („Od teba sa čakajú iné texty. Toto sú krčmové reči"). Původně se text jmenoval „Na dohody, smlouvy a dobré mravy lidé většinově kašlou“.
pokračování >

Nebol to ľud, kto povstal proti komunizmu a papalášom v Novembri 1989, ale – ako už mnohokrát v dejinách - intelektuáli.
pokračování >

i keď ten film dostal dostal dvoch Oscarov a štyri Zlaté glóbusy, alebo naopak. Tvorcovia sú bratia Coenovi, hviezdy súčasnej kinematografie. Literárnu predlohu napísal Cormac McCarthy, tiež spisovateľská superstar. Referencie boli nadšené. Prečítal som tú knihu za tri večery. Mystérium násilia a smrti. Mŕtvoly sú ľudia, ktorí svoje životy obetovali peniazom. Šerif – veterán sa nestačí čudovať: „...a tak mě napadá, jesi to není ňákej úplně novej druh člověka.“
pokračování >

Za komunizmu sme od oficiálnych médií nečakali žiadne zázraky. Pripadalo nám normálne, že šírili komunistickú propagandu, a ak občas aj pobavili, bolo fajn. To, čomu sme hovorili nezávislosť, sme hľadali v súkromí, napríklad v samizdatovej tvorbe a produkcii.
pokračování >

„vo vyššom záujme“ je sugestívne zobrazená vo filme Charlie to dokáže. Tom Hanks v ňom hrá kongresmana, ktorý medzi mejdanmi, peknými ženami a popíjaním whiskey pochopí utrpenie afganistanských žien a detí pod paľbou ruských zbraní.
pokračování >

Denníky si Sándor Márai začal písať v roku 1943 ako štyridsaťtriročný a písal si ich až do svojej smrti v roku 1989. Akousi magnetickou silou som začal toto monumentálne dielo čítať od konca.
pokračování >

„Dnes večer kolem desáté jsem uvízl v hysterickém desetitisícovém davu. Zcela ucpal vodní příkop před Hitlerovým hotelem a vřískal: „Chceme našeho vůdce!“ Trochu mě vyděsily obličeje okolo mne, zejména ty ženské,
pokračování >

Osamelý intelektuál po sedemdesiatke, pisárka s nádherným zadkom, jej milenec a text.
pokračování >

sa volá článok Václava Bělohradského z Práva (26.07. 2007). Autor je skutočný guru Českej postmodernej filozofie. Rekapitulujem, čo napísal:
pokračování >

I am a Slovak, a secular citizen with Czech citizenship, by origin a Jew, a husband, father and grandfather, a sociologist, publicist, businessman, veteran, and certainly not a leftist intellectual... And all this at the same time and equally. I perceive my identity as a structured whole, which changes and develops in the course of my life. And in the course of my life, the themes associated with my self-identification have changed and developed.
pokračování >

Jsem Slovák, sekulární občan s českou státní příslušností, původem Žid, manžel, táta a děda, sociolog, publicista, podnikatel, veterán, určitě nejsem levicový intelektuál... A toto vše současně a rovnocenně. Pociťuji svou identitu jako strukturovaný celek, který se v průběhu životní dráhy mění a formuje. A v průběhu téže životní dráhy se mění a formují témata, která se na určitou sebaidentifikaci nabalují.
pokračování >

je román, kde sa dočítate niečo úplne zásadné o svojej existencii. O existencii človeka, ľudstva, civilizácie, planéty.
pokračování >

od hovorkyne Ligy proti antisemitizmu. Stálo tam: „24. – 25. února 2008 jsem spolu s dr. Alenou Hanzovou navštívila Mezinárodní konferenci - Globální fórum v boji proti antisemitismu, kterou pořádalo Ministerstvo zahraničních věcí státu Izrael v Jeruzalémě. Bylo přítomno dvě stě delegátů ze čtyřiceti států celého světa. Vyšlo najevo, že neonacismus se roztahuje prakticky po celém světě vinou moderních médií, zejména internetu, a vinou působení některých levicových intelektuálů na univerzitách, stejně tak jako vinou militantních islámských ideologií.
pokračování >

že som až na staré kolená dospel k poznaniu, že pre skutočný život neexistujú učebnice, manuály, knihy, teórie, cvičenia... Správne hovoria majstri zenu: Rob, čo práve robíš, a to je všetko.
pokračování >

zvažujem či to nezaváňa banalitou a pátosom. A pritom je slovo Láska priamo synonymum Boha, Abolútneho „Ja“, Budhu... Pravdy.
pokračování >

a mohu s naprostou jistotou prohlásit jediné: politické elity prokázali masivní schopnost ničit vztah občanů k demokratické diskusi a politice vůbec.
pokračování >

sú dve stránky jedinej mince. Moja, tvoja, jeho, naša, ich duše sú svetlé aj temné súčasne. Keď som raz v televízii pozeral so zatajeným dychom dokument BBC o šimpanzoch, ktorí unášajú deti, napadajú osamelých jedincov inej tlupy, z ničoho nič útočia na svojich ošetrovateľov v zoo, videl som čosi, čo poznám aj z ľudského sveta.
pokračování >

(Götz Aly. Praha 2007) je kniha, ktorú som potreboval čítať už dávno. Autor predkladá fakty o pozadí najväčšej hromadnej vraždy minulého storočia. Vysvetľujú mnohé, dokonca vrhajú trochu svetla aj na otázku otázok: Ako sa to mohlo stať? Veď pred vznikom Tretej ríše neboli žiadne náznaky, že Nemci sa odlišujú od ostatných európskych národov.
pokračování >

prišli českí neonacisti provokovať rovno na miesto bývalého koncentračného tábora pre Rómov v Letoch u Písku. Boli sme pre nich „špiny“. Pravý obsah tohoto označenia som pochopil až pri čítaní knihy o zvláštnych komandách v Osvienčime (Svědkové z továrny na smrt. Praha 2007).
pokračování >

sú „značky“, ku ktorým sa hlásim celkom intuitívne – bez patričného skúmania, listovania v učebniciach a príručkách či kanonických dielach súčasnej politickej filozofie.
pokračování >

je nepochybne európsky výmysel. Podobne ako demokracia, ktorá je vlastne cestou k čoraz rovnejším životným podmienkam pre čoraz väčší počet ľudí.
pokračování >

je spoločník demokracie. Nedemokratický režim populizmus nepotrebuje, zjednáva rešpekt a „uznanie“ inými prostriedkami. Bol však napríklad výrok nášho prvého demokratického povojnového prezidenta Václava Havla o tom, že „Pravda a láska zvíťazí nad lžou a nenávisťou“ populistický?
pokračování >

Posledné necelé dva roky som každú knihu bral do ruky s odhodlaním, že ak aspoň trošku zarezonuje s mojím vnútorným rozpoložením, napíšem o nej do svojej pravidelnej rubriky v .týždni. K posteli som si na zem porozkladal aj niekoľko kníh o starnutí. Napríklad kapitoly z gerontosociológie Dany Sýkorovej (Autonomie ve stáří. Slon, Praha 2007), alebo Koukolíkov Paradox moudrosti (Jak být duševně výkonnější, přestože mozek stárne. Karolinum, Praha 2007). Nie náhodou som si tieto knihy nachystal. Stárnem totiž.
pokračování >

Yoram Yovell („Láska a jiné nemoci“. Portál, Praha 2007) je AUTOR. Príbehy jeho pacientov, „postihnutých láskou a inými chorobami“ sú neuveriteľné a súčasne všedné. Neuveriteľné vďaka tomu, že otvárajú dvere do kuchyne, kde sa varí láska – do psychoanalýzy, psychiatrie, evolučnej biológie, vied o mysli a myslení... náboženskej spirituality a poézie. Autor sám je tiež neuveriteľný. Jeho kniha má takmer tristo strán a nedá sa zavrieť.
pokračování >

Postava otca bola počas celého môjho života obostretá tajomstvom. Dlho som si myslel, že bol zatknutý, keď sa pokúšal niekedy okolo roku 1944 dostať rodinu do bezpečia. Po maminej smrti som v pozostalosti našiel jednu, zrejme druhú stranu jej vlastného životopisu a v ňom takúto vetu:
pokračování >

Keď ho prvýkrát navštívil niekedy v 90-tych rokoch, opýtal sa ho Rorty, akýže problém to rieši. Egon odpovedal, že problém inakosti. „Čo to je za problém, všetci sú ako ja, len niektorí viac a iní menej“, povedal Rorty. Nuž hej, ale niektorí z tých, ktorí sú ako ja, nás kedysi nakladali do vagónov smer Terezín, Sachsenhausen, Osvienčim, a inam. Ich mentálni potomkovia sú medzi nami, organizovaní, aktívni, mnohí aj vyzbrojení. Pripustiť v každodennom živote, že „všetci sme nejakí, ale v podstate rovnakí“, je ilúziou.
pokračování >

Predpokladám, že ju budúci rok vydá Peter Zajac. Čosi ako „Polické dejiny Slovenska po novembri 1989“. Bude to možno nuda, ale súčasne mimoriadne dôležitý dokument. Dôležitý preto, že ide o podstatnú a stále nespracovanú epizódu moderných dejín Slovenska. Povedal by som dokonca, že kľúčovú. A autor je súčasne aktér aj odborník na literatúru. V tomto obore dokonca profesor na prestížnej zahraničnej univerzite.
pokračování >

Ve středu 24. října jsem se dočetl, že od policie odchází šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plk. Jan Kubice: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=511938
pokračování >

Hedviga Malinová sa 25.augusta 2006 ráno objavila zakrvavená na Katedre maďarského jazyka nitrianskej Univerzity Konštantína filozofa, s nápisom na blúzke "Maďari za Dunai, SK bez parazitov".
pokračování >

ktorých priliehavé označenie sa do písaného textu nehodí, našiel po nežnej revolúcii uplatnenie v rozhlase a odtiaľ šíril nacionalistickú propagandu. Po rozpade Československa, ku ktorému pridal svoju tehličku, získal príznačnú trafiku – na slovenskej ambasáde v Prahe. Prepustili ho, až keď sa prevalili jeho finančné delikty, nie „nadpráca“ z čias komunizmu. Keď sa ho na ňu pýtali, povedal nonšalantne a v priamom prenose: „Všetci sme boli nejakí“.
pokračování >

napĺňa mi e-mailovú schránku čulá virtuálna komunikácia ohľadne chystaného pochodu českých neonacistov židovským mestom pražským 10. novembra, vo výročný deň Krištálovej noci.
pokračování >

Ja sa stotožňuje s náboženstvom, komunitou, postojom, kultúrou, pozíciou, ideálom, módou, nahromadenými poznatkami, skúsenosťami. Ja nechce byť osamelé a neisté, túži po bezpečí. Všetky tieto „pripútanosti“ síce človeku poskytujú pocit istého bezpečia, súčasne ho však pripravujú o slobodu a stávajú sa tak jadrom jeho problémov, zdrojom strachu. Národ stojí proti inému národu, štát proti inému štátu, jedno náboženstvo proti druhému náboženstvu, kultúra proti kultúre. Keď toto človek pochopí, nebude potrebovať lipnúť, patriť niekam, identifikovať sa s niečím. S pochopením prichádza inteligencia, s inteligenciou prichádza vhľad (bezprostredné nazeranie) a bezpečie. Veď myseľ môže pozorovať bez toho, aby sa stotožnila.
pokračování >

je to miesto kam patríme, kde sme svoji medzi svojimi, kde si môžeme bez obáv „pustiť hubu na špacír“, ukryť sa, mať útočisko. Teda minimálne takto vyzerá sen o komunite. V skutočnosti môžeme za príslušnosť ku komunite aj platiť – napríklad stratou kúska slobody, záväzkami, pripútanosťou. Napokon, podtitul Baumanovej knihy „Komunita“ (Kalligram, Bratislava 2007), o ktorej tu bude reč, znie: „Hľadanie bezpečia vo svete bez istôt“.
pokračování >

postupne prichádzajú o svoje kompetencie v prospech inštitúcií Európskej únie, regiónov a miestnej moci. Ich obyvateľstvo je z roka na rok národnostne, etnicky, nábožensky a kultúrne pestrejšie. Ich hospodárstvo je čoraz viac napojené na medzinárodné a nadnárodné spoločnosti. Ich životné prostredie je čoraz viac závislé na tom, čo priveje vietor od susedov. A vlastne aj ich demografická vitalita je čoraz viac závislá na imigrantoch. Kto dnes hlása národnú neznášanlivosť a oživuje démonov nacionalizmu, je zločinec.
pokračování >

Victor L. Schermer na strane 20 svojej knihy Duch a duše (Triton, Praha 2007) píše: „Bůh je v našich srdcích. Bůh je láska. Bůh je v lidech. Bůh je v setkání Já – Ty. To vím jistě.“ Pekne povedané, akurát ma trochu mýli, že v našich srdciach a mysliach je tiež nenávisť, závisť, zlo. Božské v nás prebýva v tesnom susedstve s diabolským. Dobro a zlo sú rubom a lícom jedného.
pokračování >

je podtitul knihy, ktorú napísal Ervin Laszlo (Pragma. Praha 2005). Jej hlavný titul je Ákášické pole. Keď som knihu zbadal na pulte malého pražského kníhkupectva, tušil som, že pôjde o nevšedný titul. Ervin Laszlo je totiž ozajstná celebrita. Maďarský emigrant, pôvodne huslista, neskôr filozof samouk, systémový teoretik, expert na riešenie problémov Sever – Juh, člen expertného tímu prognóz pre Európu a svet. Pamätám si ho najmä ako autora jednej z prvých správ Rímskeho klubu, ktorá sa volala Ciele pre ľudstvo (1977). Pokúsim sa na limitovanom priestore charakterizovať základné posolstvo knihy Ákášické pole.
pokračování >

prastarých svätých kníh Indie, napríklad Bhagavadgíty, vedia, že Budha nezačal stavať na zelenej lúke. V abrahámovských náboženstvách tvoria mená zakladateľov a prorokov pevný rámec troch najväčších monoteistických náboženstiev. Kondenzát všetkých sa dá zhrnúť do niekoľkých viet: Miluj svojho blížneho. Boha hľadaj poznávaním seba. Zmysel takéhoto poznávania spočíva predovšetkým v ovládnutí vlastných túžob, ktoré sú zdrojom všetkého utrpenia. Odmenou je sloboda, ktorá nie je výberom z možností, ale poznaním Jedného, dobrého a správneho.
pokračování >

Veľa kníh som nebol schopný prečítať či dočítať a nebolo to len preto, že by ma nudili, alebo by som im nerozumel. Stávalo sa, že keď som narazil na slovo, vetu, myšlienku, začal sa v mojej hlave odohrávať príbeh a aby som ho mohol sledovať, knihu som zavrel. Boli to vtedy takmer výhradne príbehy odborných slov, vedeckých konceptov, intelektuálnych konštrukcií. Príbehy, ktorých vzťah k žitému životu, bol v tých časoch veľmi vzdialený.
pokračování >

sa presťahoval v roku 1991 Bill Baker so svojou ženou Nonou a dvomi deťmi adoptovanými z Indie. Ubytoval sa na sídlisku a začal sa učiť po slovensky. Spočiatku nechápal, prečo ľudia zazerajú na jeho tmavé deti. Rýchlo mu však došlo, že ich považujú za romčatá a že vo vzťahu k Rómom na Slovensku čosi neklape. Téma chudoby a Rómovia sa stali jeho témou. A hneď na začiatku svojej knihy problém exponuje:
pokračování >

bol vedúcou osobnosťou kórejského budhizmu. Podstatnú časť svojho života venoval konfuciánskym a budhistickým textom. Zanechal po sebe útle dielko, napríklad „Zrcadlo zenu“ (DharmaGaia, Praha 2007).
pokračování >

- opak je pravdou. Záležalo mu veľmi na tom, čo si ľudia myslia. Sústavne a pozorne sledoval nálady verejnosti. Profiloval svoju stranu ako stranu „tretej cesty“, ktorá bojuje proti sociálnemu rozkladu. Nepáčili sa mu extrémy liberálneho kapitalizmu na jednej strane a boľševizmu na strane druhej. Na dohľad nad verejnosťou nepotreboval nejaký masívny represívny aparát. Lojalitu ľudí si kupoval. Dojem, ktorý šírila jeho propaganda, bol impozantný: klesala nezamestnanosť, stavali sa diaľnice, podporoval rodiny s deťmi a spoločné zdanenie manželov, favorizoval slabšie príjmové skupiny, reguláciu nájomného... Budoval proste „vľúdny sociálny štát“.
pokračování >

Vidím to stále rovnako, ako v rokoch 1991, 2, 3, 4 ...: Rozpad Československa bola chyba, ak nie rovno hlúposť. A to chyba, či hlúposť, takrečeno komplexná - rozbila priestor, ktorý sme dlhé desaťročia obývali, kde sme mali svoje domovy, kde sme si zakladali rodiny, pracoviská a priateľstvá. Zanikol štát, ktorý mohol demonštrovať, že hranice medzi národmi patria minulosti. Zanikol v čase, keď sme snívali o členstve v Európskej únii, t.j. v Európe bez hraníc. Zanikol spoločným pričinením aj nás, ktorí sme to nechceli. Nedokázali sme čeliť jednoduchým heslám a agresívnej kampani. Naše argumenty apelovali na rozum v situácii keď rozhodovali emócie. Rýchlosť rozpadu starého režimu sprevádzali turbulencie, ktoré zneistili všetkých, vrátane tých, ktorí sa mali chopiť kormidla.
pokračování >

z toho asi 30% tvoří původní obyvatelé, kteří v rámci Ruska a v bezprostředním sousedství Číny chrání zbytky své spirituality.
Spirituality národa, pro který je příroda posvátnem. Vzdálení čeští "přátelé" se rozhodli, že vyšlou do jejich hor expedici Járy
Cimrmana, na jehož památku pojmenují jeden z jejich vrcholků.

pokračování >

čo som začal snívať sen o tom, že dialóg je cesta k porozumeniu závažným spoločenským problémom a hľadaniu ciest ich riešenia. Predstavoval som si ho ako dialóg odborníkov rôznych vedných disciplín, ľudí z politiky a zainteresovanej verejnosti. Každý z nich má svoju obľúbenú teóriu, svoje generačné, profesijné, náboženské, kultúrne a iné zakotvenie. Ak má z tejto rozmanitosti vzniknúť aspoň približne zdieľané nazeranie na to, čo nás štve a trápi, bolo by to fajn. A ešte lepšie by bolo, keby títo ľudia spolu rozprávali a počas takéhoto rozprávania hľadali prieniky svojich pohľadov na svet. Po novembri 1989, ako som dúfal, nastane boom verejného diskurzu. Šeredne som sa mýlil.
pokračování >

(Kalligram, Bratislava 2006) je verejným rozjímaním syna o otcovi, ktorý bol roky agentom komunistickej Štátnej bezpečnosti. Táto kniha bezprostredne nadväzuje na inú (Harmónia caelestis. Kalligram, Bratislava 2005), ktorá mala byť aj pomníkom tomu istému otcovi. Podľa vlastných slov autora prvá kniha ešte nebola dopísaná, keď o druhej začal premýšľať. Stalo sa tak vo chvíli, keď vstúpil do sveta agentúrnych zväzkov Štb a objavil v nich agenta Csanádiho. („Nemohol som tomu uveriť, čo som videl na vlastné oči. Rýchlo som si ruky položil na stôl, lebo sa mi začali triasť.“).
pokračování >

je zážitok. Malý obchodík na periférii Humenného, kde staršie ženy pečú denne skvelé pirohy, langoše a šišky za lacný peniaz, má zákazníkov po celý deň. Súkromný chovateľ hydiny v Sobranciach by iste dotáciu neodmietol, ale zvláda to aj bez nej. Penzión Itália v Kráľovskom Chlmci si nezadá s tými pražskými. Akurát nechápem, prečo tento privátny podnik vďačí za svoju existenciu európskym fondom, ako hrdo hlása tabuľa na stene.
pokračování >

Narodil sa roku 1900, utiekol pred komunizmom, Košice zostali mestom jeho mladosti, písal po maďarsky, nech žil kdekoľvek, zastrelil sa v roku 1989. Jeden z najvydávanejších autorov z nášho kultúrneho prostredia. Keby sa dožil slobody, možno by ho dnes slovenskí nacionalisti posielali za Dunaj. Citlivý človek, skvelý znalec ľudskej duše, prorok a svedok veľkého civilizačného zemetrasenia, ktoré sprevádzalo 20. storočie. Prvá kniha, ktorá u nás vyšla, sa tuším volala Košickí rodáci. Vyšla v NAPe (Dunajská streda). Potom sa mi dostali do rúk „Svíce dohořívají“ (Academia, Praha 2001), „Země, země...!“ (Academia, Praha 2004) a „Judita“ (Academia, Praha 2005).
pokračování >

abych všem dospělým a zejména starším lidem prokazoval respekt a úctu, lhostejno, z jakých kruhů pocházejí. Vštípili mi, že nejvyšší povinností je býti nápomocen všude, kde je toho zapotřebí.“ Toto píše Rudolf Hoesse na úvodných stránkach knihy „Velitelem v Osvětimi“, s podtitulom „Autobiografické zápisky“ (Academia, Praha 2006).
pokračování >

dvadsať minút po tretej, vypadol z okna a letel rovných pätnásť metrov na betónovú dlážku. Zakrátko sa ocitol priečne ochrnutý v špeciálnej posteli s doživotnou vyhliadkou na invalidný vozík. V nehybnom a ubolenom tele sa ego stiahlo zbabelo do kúta a vyčkávalo, čo bude. Uvoľnilo tým priestor duši. „Duše v bolesti nevidí bolest, nýbrž to, co má bolest vyprávět – a to není žádné hořekování, nýbrž důležitá, naléhavá žádost. Jak porozumím této žádosti? Jak uslyším, co mi chce moje duše říci?“
pokračování >

Robert Bielik, autor rovnomennej knihy (Petrus, Bratislava 2006) je však z mäsa a kostí. Jeho putovanie je tiež naozajstné. Budhistickým kláštorom neprecvála ako turista, ale zotrvá ako novic, potí sa v púšti, mrzne v Himalájach... Tu si pohovorí s bývalou kláštornou prostitútkou, inde s prašteným beduínom. Rozpráva o svojich dojmoch a zážitkoch príjemne. Zvlášť, keď medzi riadkami spoznávam aj vlastné skúsenosti, alebo sa zamýšľam, čo som mohol skúsiť aj ja, keby som bol trpezlivejší a vyšliapal na Mojžišovu horu, či posedel v tichej meditácii v niektorej z theravádových komunít, skrátka, keby som neutekal vždy po niekoľkých týždňoch domov.
pokračování >

Jeden takýto som našiel na blogu Natálie Bláhovej. Volal sa „Ako sme adoptovali“. Najdete ho na adrese:
http://nataliablahova.blog.sme.sk/c/81650/Ako-sme-si-adoptovali.html Tu je mierne kratena verzia:

pokračování >

a to je možno dôvod, prečo sme zmierlivejší, ako by bolo primerané. Jeho brutalita a zverstvo boli najlepšie viditeľné v časoch, kedy šlo predovšetkým o vraždenie a okrádanie takzvaných buržujov, kulakov a kapitalistov. Spomienky na tieto časy zmizli a miznú s generáciou obetí.
pokračování >

českého časopisu pre bezdomovcov, som si prečítal rozhovor s populárnym českým hercom Jaroslavom Dušekom.
pokračování >

toto sú posledné slová knihy Arthura Koestlera „Zloděj v noci“ (Jitro, Praha 2006). Autor (1905 – 1983), budapeštiansky Žid, elektrotechnik, biológ a psychológ, sionista a pionier kibucníckeho hnutia v Izraeli, chvíľu komunista, svetobežník, až napokon novinár a autor, ktorého dielo je obžalobou komunizmu a totalitarizmu. Kniha vyšla už v roku 1946. U nás až po 60-tich rokoch. Škoda.
pokračování >

pro jejich údajnou proradnost a nedůvěryhodnost. Nicméně mám pocit, že právě v běžném životě nemá slib, dohoda, smlouva, dané slovo žádnou hodnotu. Setkávám se s tím denně. Například tento týden nedodržel slib můj daňový poradce (nepřipravil podklady k přiznání), kolegyně z nakladatelství (nepředala zásilku), nakladatel (měli jsme diskutovat o projektu mé ženy), kolegové z Bratislavy (neposlali informace, o které jsem je žádal). Minulý týden, měsíc, rok… tomu nebylo jinak.
pokračování >

mají opravdu jenom málo společného. V jistém období svého prezidentování však vyslovili téměř identické výroky při příležitosti slavnostních TV projevů. Václav Havel mluvil o „blbé náladě“ a Václav Klaus o „téměř občanské válce“. Měli na mysli polarizaci společnosti a značnou dávku averzí mezi oběma půlkami. Tady podobnost končí. Své sympatie upírali oba prezidenti k rozdílným půlkám svých spoluobčanů. Mimovolně se tak oba podepsali pod blbou náladu, či téměř občanskou válku českých lidí. Ne však jako autoři, ale jako mluvčí. Zde jsou symptomy:
pokračování >

Lidé jeho typu, když se jednou do špičkové politiky dostanou, odcházejí až po těžkých bojích a úklid trvá léta (viz Vladimír Mečiar na Slovensku).
pokračování >

Až do roku 1989 jsem žil v „bezproblémové společnosti“. A když už se nějaký problém sem tam vynořil, na sjezdu Komunistické strany se vyřešil – pokud už hotové řešení nebylo formulováno v dílech klasiků marx - leninizmu. Na Západě, jak nás informovala dobová média, bylo i tehdy problémů plno – od bídy a nezaměstnanosti až po rozklad hodnot, konzumní způsob života a mnoho dalších.
Po roce 1989 se krize přesunuli také do postkomunistických zemí. Alespoň podle toho, co čtu a vidím v televizi to tak vypadá. Témata formulují experti. Dílo jednoho z nich jsem právě dočetl. Jde o knihu Johna Graye „Kacířství. Eseje proti pokroku a jiným iluzím.“ (Dokořán/Argo, Praha 2006).
pokračování >

Moje aktivní i pasivní přítomnost v e – světě (televize, čtení a vyhledávání textů na internetu, mailování a podobně) dnes obnáší zhruba pět hodin denně. Někdy i více. Mám svůj web a svůj blog. Pečlivě sleduji svůj e – život, ve kterém jsem se už zabydlel, a využívám jeho výhod: pestrá komunikace napříč zeměkoulí, rychlé vyhledávání informací, efektivní práce s texty, bezmyšlenkové brouzdání jako svého typu zábava. Jsou zde ovšem některá specifika.
pokračování >

Vražda Filipa Venclíka skinhedom v Prahe na stanici metra Dejvická spôsobila, že Stanislav Penc založil Hnutie občianskej solidarity a tolerancie. Ondrej Cakl už dlhé roky monitoruje českú neonacistickú scénu. Vojto Fejfar a Rudo Vitkovič iniciovali pred mnohými rokmi Fond na pomoc Andrejovi Sámelovi v jeho sporoch s Mečiarom.
pokračování >

Až pri čítaní knihy Madeleine Albrightovej „Mocní a Všemohoucí“ (Práh, Praha 2006) som si naplno uvedomil silu presvedčenia Američanov vo zvláštne poslanie Ameriky, ich vieru vo výnimočnú misiu amerického ľudu. Nie je náhoda, že sa americkí prezidenti vo svojich kľúčových prejavoch tak často dovolávajú priamo Všemohúceho.
pokračování >

Bol som v Izraeli niekoľko dní po tom, ako militanti z Hizballáhu napadli (od chrbta) izraelských vojakov na hraniciach s Libanonom. Niekoľkých zabili a jedného zajali. Nasledovali vojenské operácie a obete na oboch stranách. Mám obavy, že ani vznik palestínskeho štátu nič nezmení. Bojuje sa totiž o právo na celé územie Izraela a vplyv v regióne. Čo však je právo na celé územie a vplyv v globálnej dedine?
pokračování >

se možná hodí něco napsat na téma štěstí. Cítím totiž kolem sebe přebytek zamračených a nešťastných lidí. A to už mnoho desetiletí neznáme války a hlad.
pokračování >

s jistým zahanbením. Ne jemu, ale sobě tím kazím karmu. Co si však mám počít s postoji k člověku:
pokračování >

je měsíc, kdy hodně lidí zvykne rekapitulovat, co rok dal. Dělají to také média. Vzpomíná se například na neexistující společný stát Čechů a Slováků, na listopad 1989, na hříchy minulého i přítomného režimu. Vše se děje jaksi slavnostně a oficiózně. Letos jsem si poprvé zapsal na papírek věci, na které nechci zapomenout osobně. Nechci zapomenout například na kauzu Vladimír Mečiar, na Kubiceho zprávu, na Jiřího Paroubka, na Hedvigu Malinovou.
pokračování >

Jedna z mých méně škodlivých závislostí jsou knihy. Kupuji je soustavně po celý život. V posledních měsících to byla celá série starších i nových titulů, které zaplavili předvánoční pulty, a musím říct, že nechápu. Nechápu jejich náladu, atmosféru, smysl. Nic, než temnota, beznaděj, bezvýchodnost. A mně se přitom zdá, že žijeme v poměrně šťastné době. Vždyť generace našich rodičů přežila válku a umírali za komunizmu. Také máme co jíst a slušně zajištěnou bezpečnost. Kde se bere přebytek negativních emocí v našich blahobytných poměrech?
pokračování >

Problém není v tom, že bychom nevěděli, jak je komunikace důležitá, ale v tom, jak komunikujeme.
pokračování >

Tam, kde bydlím, se lidé zdraví spíše „Hi“, anebo „How do you do“, než „Dobrý den“. U toho také většinou naše komunikace končí. Žijí zde lidé mnoha kultur – každý v té své hezky izolován. To jenom jejich děcka vyráží na Halloween od dveří ke dveřím pro sladkosti.
pokračování >

je každým rokem období, kdy si na mne vzpomenou novináři. Donutí mě, abych vzpomínal také. A jak jdou léta, je to vzpomínání spíše poetické, než věcné. Vzpomínám si například, jak mě manželka přesvědčovala, abych si na první setkání příští Veřejnosti proti násilí nebral novou větrovku, aby mi ji policajti neponičili. Anebo když jsme se poprvé (22. listopadu 1989?) dostali do státní televize a při odchodu nás venku čekal dav lidí s květinami. Z vědomí vytěsňujeme taková fakta, jako zlyhání přátel při kontaktu s mocí a penězi.
pokračování >

Věčný život se jmenuje kniha Hanse Künga - teologa, autora mnoha děl o dějinách náboženství, mezináboženském dialogu, globálním étosu. Tato je věnována postojům k smrti, jež jsou pilíři jednotlivých náboženství a náboženství zase páteří kultur. Také ateista se otázce konečnosti lidského života nevyhne a čím je blíže k smrti, tím více o smrti přemýšlí.
pokračování >

Každé vyprávění o buddhizmu začíná příběhem muže jménem Sidhatta Gótama, který se stal Buddhou. Zrozen v luxusu aristokratické rodiny, dlouho izolován od skutečného života, poznal utrpení a vyšel na cestu k probuzení. Dlouho tápal mezi různými duchovními koncepty, až nakonec našel ten svůj. Nespadl mu z nebe, vzešel z jeho nitra.
pokračování >

V pátek 20. října, první den komunálních a senátních voleb, jsem se přepravoval Prahou taxíkem. Hrálo v něm nějaké rádio, kde právě běžela posluchačská anketa na téma: „Je Kubice padouch, nebo hrdina?“ Posluchači vesele plkali nesmysly.
pokračování >

Svůj sloupek jsem minulý týden uvedl slovy: „Opravdu někdy stačí, aby charismatický vůdce zatlačil na spodní pudy, nahodilá událost uvolnila stavidla, dobře zacílená fáma trefila do černé, společenské podmínky umožnili eskalaci…a (někteří) lidé sáhnou na životy, majetek a důstojnost svých bližních. Bez zaváhání. Stačí, aby jich bylo více, než je kritická hranice. A aby měli pocit, že jsou beztrestní. Virus zasazený do živné půdy spustí epidemii. “ Popravdě však musím dodat, že epidemicky se nešíří jenom zhoubné sociální epidemie, ale i jejich opak. I ty se šíří prostřednictvím medializovaných příběhů.
pokračování >

Opravdu někdy stačí, aby charismatický vůdce zatlačil na spodní pudy, nahodilá událost uvolnila stavidla, dobře zacílená fáma trefila do černého, společenské podmínky umožnili eskalaci,…a (někteří) lidé sáhnou na životy, majetek i důstojnost svých bližních. Bez zaváhání. Stačí, aby jich bylo více, než je kritická hranice. A aby měli pocit, že jsou beztrestní. Virus zasazený do živné půdy spustí epidemii.
pokračování >

Tak trochu „něžné“ a přátelské slovo šibal zavedl do českého newspeeku Jiří Paroubek. Je to jeho označení pro korupčníky a zločince z řad ČSSD. Pro ty ostatní používá standardní slovník. Takový plukovník Kubice je například „hnusný člověk a lhář“.
pokračování >

Slova vytrhnutá z kontextu (třeba ta papežova, která vyvolala bouři v islámském světě), fotomontáže (třeba ty z izraelsko-libanonské války, kde novinář přidělal trochu dýmu nad Bejrútem), publikování fám a klebet (příkladů je nekonečně), nedostatek vůle jít po tématu až do konce (například kauza Kubiceho zprávy, ze které se připomínají jenom okrajová témata) a podobně. Ne média nás obelhávají, ale konkrétní lidé. Mají svá jména.
pokračování >

je klíčem k dobrým vztahům mezi lidmi. Nanic je skvělý odborník, nanic jsou smlouvy, právníci, garance, dané slovo… není-li partner důvěryhodný.
pokračování >

Nemluvím do vzduchu, zažil jsem to na vlastní kůži a hodně zblízka. Označení mečiarizmus se zrodilo ze specifik bývalého premiéra vlády Slovenské republiky.
pokračování >

Mysteriózní dílo Carla Junga zaplní zcela určitě celou polici v knihovně. A jeho interpretace – knihovnu celou.
pokračování >

Jiddu Krishnamurti pronesl v roce 1967 (Vnitřní revoluce. Dharma Gaia, Praha 2002) toto:
Mysl podmíněna jakoukoliv (národní, etnickou, ideologickou, náboženskou …) příslušností vede k rozdělování lidí a v konečném důsledku ke neporozumění, konfliktům a násilí. Nanic jsou autority, vůdcové, kněží, knihy, metody, cvičení … které říkají „následuj mě“. Odlož je.
pokračování >

1) Ti, kteří si říkají levice, jsou bílé límečky, které už dávno neznají, jak vypadá práce dělníka, život chudého člověka, anebo důchodce. Cítí už, zdá se mi, jenom „tradiční“ averzi k bohatým a podnikatelům. Sami by ovšem rádi byli bohatí.
pokračování >

Před dvaceti lety jsem žil v tzv. bílé společnosti. Když se tu a tam objevil například student odněkud z Afriky, zírali jsme. Byla to opravdu novinka a nemýlím-li se, ani oni to neměli s námi lehké. Pestrá Praha je dnes normální. A bude ještě pestřejší. Možná se jednou dokonce začne se svými monokulturními čtvrtěmi a multikulturními pracovišti podobat Londýnu anebo New Yorku. Existují jenom tři scénáře vzájemného spolužití kultur, etnik, národností, stylů života: integrace, asimilace, anebo konflikt. A jejich různě namixované koktejly. Na proporcích ovšem záleží, a to hodně. Aktéry budou obě strany a o způsobu spolužití rozhodne empatie a úsilí.
pokračování >

Václav Havel je symbol, ktorý sa postupne menil na človeka. Väčšinou je to naopak – z ľudí sa stávajú symboly až po smrti náležitej práci propagandy a dejepiscov. Aspoň z môjho pohľadu sa to tak javí.
pokračování >

V Izraeli (byl jsem tam v srpnu 2006) jsem položil jedné své velice schopné a moudré známé tyto otázky:
1) Jaká je adekvátní reakce na únos a vraždu vojáků, kteří jsou ve službě na vlastním území, což byl důvod zahájení izraelsko-libanonské války v létě 2006?
2) Kdy je nasazení armády na ochranu životů občanů legitimní?
3) Jakou účinnou strategii může volit společnost vůči teroristům?
4) Existuje řešení konfliktů, kde je důvodem násilí „Bůh, půda a krev“, tedy pudy?
pokračování >