Fedor Gál > Blog

Zajímám se o východní spiritualitu už desítky let. Zvláště o tibetský buddhismus. Přečetl, anebo prolistoval jsem téměř vše, co napsal současný dalajlama. Poprvé jsme se setkali v roce 2009 při udělování Ceny Jána Langoše. Od té doby už o buddhismu nemluvím. Zrníčko praxe je fakt více než tuny teorie.
pokračování >

Natálie Kudriková se stala smutným a výmluvným symbolem. Dnes, víc než rok po žhářském útoku ve Vítkově, se tříletá holčička učí znovu chodit, mluvit, smát se. Zatím netuší, co ji čeká. Její tvář, tělo, psychika zůstanou poznamenány. V životě plném překážek bude Natálka potřebovat neustálou lékařskou péči, terapeutickou podporu a vzdělání.
pokračování >

Východné tradície hovoria, že keď sa život naplní, starý človek sa má odobrať do bezdomovia. V kanonických dielach východnej spirituality sa odporúča napríklad odísť do ústrania, alebo kráčať na Sever, až pokiaľ človek nespadne.
pokračování >

Prežil som detstvo na rozhraní židovského a cigánskeho geta v bratislavskom podhradí. Kráľom tam bol Kajto. On sa už snáď narodil svalnatý, silný, inteligentný – taký prirodzený talent na boj a filozofiu.
pokračování >

čo som si korešpondoval s anonymným slovenským národným socialistom Matejom (http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=217). Téma národa a štátu tvorila „frontovú líniu“ našej diskusie.
pokračování >

Pred pár dňami som dostal mail od kamaráta, ktorý už dlhé roky žije v Írsku a prišiel sa pozrieť do bývalej vlasti na miesta, odkiaľ pochádzali jeho rodičia.
pokračování >

Poslední květnový den 2010 jsem s přáteli opět navštívil rodinu Natálky Kudríkové. Holčičky, kterou téměř upálili čeští neonacisté v její postýlce uprostřed noci. Z natáčení jsme jeli do Mikulova, kde v místní synagoze malíř Josef Císařovský otevíral výstavu věnovanou násilí. Jasněji než jindy jsem si uvědomil, že žádný obraz, text, film, slova… nezabrání násilí. Přicházejí většinou jako reakce, jako moralizování, jako osobní výpověď a svědectví. Mezitím přibývá mrtvých a raněných. Násilí je nutno čelit dnes a denně, fyzicky, vlastním tělem. Bez šancí na nějaké „konečné řešení“, ale také bez váhání a rezignace.
pokračování >

Nelpět znamená být svobodný – svobodný od všech závislostí, včetně závislosti od vlastního ega. Mluvím o žalostné menšině.
pokračování >

Volební kampaně v obou zemích mě dokonale zbavili motivace brát politiku jako veřejnou službu. Míra negativních emocí, která se na lidi valí z vlezlé a nesmírně nákladné kampaně, je varující. Rčení „kdo seje vítr, sklízí bouři“ není jenom lidová moudrost, ale také empirická zkušenost.
pokračování >

Spoločenské problémy sa väčšinou rodia ako konštrukcie v hlavách intelektuálov. Do konkrétneho každodenného života vstupujú, keď si ich osvojí dostatočný počet ľudí, alebo presnejšie: keď dostatočný počet ľudí uverí. Stáva sa pomerne často, že elitám sa podarí infikovať ľudí a tí následne vezmú veci do vlastných rúk tak razantne, že sa spoločnosť zachveje v samých základoch.

pokračování >

Dnes, právě teď, probíhá krásné společné česko – romské odpoledne na Bedřišce. Heslo dnešní akce – Ať Bedřiška žije a dětem do srdce radost vlije. Cca 120 účastníků pod širým nebem, rozkvetlé stromy. Akci doprovází jarní úklid. Dochází i k postupnému smiřování v sousedských vztazích po útoku. Bedřiška je částečně krásně čistá….
pokračování >

Paul Polansky otevřel téma holocaustu českých Romů v čase, kdy o něm toliko špitalo několik odborníků, lépe řečeno dva, a to jenom okrajově a v odborných časopisech.
pokračování >

Matej: Akú myslíte, že má spaľovanie ľudi za živa verejnú podporu?
pokračování >

Jakou já mám cítit národní spolupatřičnost například s lidmi, kteří jsou militantní nacionalisté, když já nejsem?
pokračování >

Keď písal, napríklad, Julius Evola svoje základné filozofické práce netušil, že sa stane ideológom a ikonou italského fašizmu, iba ho štvalo to, čo nazýval krízou západnej civilizácie a konštruoval vlastnú víziu jej riešenia. Artur Gobineau tiež netušil, že vstúpi do dejín ako dodávateľ munície do zbraní národných socialistov. Tiež ho iba trápila kríza západnej civilizácie a našiel riešenie v rase Árijcov a patričnej mytológii. Zdá sa mi, že aj dnes je slovo „kríza“ skloňované pričasto.
pokračování >

„Zločiny komunistických režimů", rovnou do budovy Úřadu vlády České republiky. Byl jsem požádán o příspěvek, který by se inspiroval otázkami: „Můžeme srovnávat zločiny spáchané oběma diktaturami 20. století? Jaké jsou mezi nimi podobnosti, jaké rozdíly? Co věděly západní demokracie o rozsahu porušování lidských práv v komunistickém bloku? Nacistické zločiny byly zdokumentovány a důsledně trestně stíhány. Měli bychom se pokusit dosáhnout téhož pro zločiny komunistické, a jak? „
pokračování >

Kdo jsem já? Která cesta je správná? Jak se pozná pravda? Opat Lin–Ťi při svých ranních rozhovorech ve svém klášteře na břehu řeky Chu–tchuo tato témata osvětlil svým věrným mnichům opravdu polopatě. Zde je má parafráze:
pokračování >

Představuji si zcela konkrétní novinářku (novináře) jak ráno vstává, po včerejší hospodské diskusi, a usedá k počítači.
pokračování >

Laco Szigeti, skvelý človek, slovenský Maďar z Dunajskej Stredy, vydavateľ, povedal: „Za komunizmu som si myslel, že sa na Slovensku necítim doma preto, že je komunizmus, dnes viem, že to je preto, že nás tu nechcú.“
pokračování >

Dvadsiata šiesta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata piata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata štvrtá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy" názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata tretia časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89.
pokračování >

Dvadsiata druhá časť série "Slovensko 1989 - 90". prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvadsiata prvá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov: "November 89"
pokračování >

Dvadsiata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Devätnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Osemnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov ""November 89".
pokračování >

Sedemnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Šestnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Pätnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Štrnásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 90"
pokračování >

Trinásta časť série "Slovensko 1989 -90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dvanásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Jedenásta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Desiata časť série "Slovensko - 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Deviata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Ôsma časť série "Slovensko 1989 - 90". prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Siedma časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Šiesta časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Piata časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Štvrtá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Tretia časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89".
pokračování >

Druhá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Prvá časť série "Slovensko 1989 - 90", prevzaté z www.tyzden.sk, rubrika "Kauzy", názov "November 89"
pokračování >

Dnes je 23. januára 1991. Práve som sa rozhodol, že urobím definitívnu bodku za svojím rozprávaním.
pokračování >

V čase trnavskej iniciatívy boli celkom evidentné aj snahy spojiť návrat Jána Budaja do aktívnej politiky s dosadením Vladimíra Mečiara na čelo hnutia.
pokračování >

Začnem Trnavou. 20. októbra 1990 sa tam stretli predstavitelia viac ako tridsiatich okresných a mestských rád a koordinačných výborov VPN z celého Slovenska. Spolu s nimi boli pozvaní aj priaznivci Jána Budaja - ľudia, ktorí sa nezmierili s jeho odchodom z politickej scény po lustračnej afére.
pokračování >

Príbeh lustrácií, podobne ako iné príbehy tohto typu, nemožno uzavrieť inak než bodkou.
pokračování >

Spor o to, či lustrovať na základe materiálov, ktoré po sebe zanechala Štátna bezpečnosť bývalého režimu sa medzičasom vyhranil do dvoch konceptov. Ten prvý predpokladal, že archívy Štb treba jednoducho na niekoľko desaťročí zapečatiť a nepovažovať informácie v nich obsiahnuté za politicky relevantné.
pokračování >

Plénum aktivistov a priaznivcov hnutia Verejnosť proti násiliu sa medzitým rozložilo na tých, čo stáli za Janom Budajom a ostatných. Výsledný dojem bol nedobrý, pričom verejnosť si spomenutý fakt interpretovala ako mocenský boj v súčasnom vedení hnutia.
pokračování >

Slovenská rada VPN poverila päticu svojich reprezentantov, aby otvorili obálku z federálneho ministerstva vnútra, obsahujúcu výsledok lustrácií, a urobila príslušné úpravy kandidátky hnutia. Bol som medzi nimi aj ja a veľmi presne sa pamätám na atmosféru, ktorá zavládla pootvorení obálky.
pokračování >

Diskusia o lustráciách sa vzápätí stala verejnou a výrazne rozochvela ešte vždy krehkú politickú scénu v Českej a Slovenskej Federatívnej Republike.
pokračování >

Policajné sily v komunistických krajinách slúžili celkom jednoznačne predovšetkým Komunistickej strane samej. Boli jej útočnou zbraňou proti „nepriateľom socializmu".
pokračování >

7. novembera 1990 sme sa s Jurom Flamíkom vrátili z Prahy kde sme rokovali spredsedom OF Václavom Klausom, federálnym premiérom Mariánom Čalfom, predstaviteľmi demokratickej pravice v rámci OF a s našimi poslancami vo federálnom parlamente.
pokračování >

Zdalo sa mi, že som sa ocitol v hre, ktorej režiséra nepoznám. V priebehu niekoľkých dní sa totiž stalo príliš veľa vecí, ktoré spolu veľmi úzko súviseli.
pokračování >

Netušené zákutia našej - ešte stále nezrelej - politickej scény, parlamentov vlády odkrylo razantné vystúpenie Matice slovenskej a Slovenskej národnej strany v mene schválenia ich verzie jazykového zákona.
pokračování >

Pred očami mám obraz malej krajiny v srdci Európy, ktorá si hľadá vlastnú identitu. A okolo nej sa rozprestiera svet z konca 20. storočia, svet, v ktorom sa dali do pohybu mohutné islámske zástupy, aby vybavené tradičnými hodnotami svojej kultúry, obrovskými zdrojmi a kapitálom začali napĺňať priestor, vyprázdnený po čiastočnom riešení problému Východ - Západ a aby s hrozivou silou a jednoznačnosťou začali svoj boj o presun ťažiska súčasnej svetovej rovnováhy.
pokračování >

Vzopätá nacionálna vlna sa, samozrejme, netýkala len slovensko-maďarských vzťahov. Veď od samého začiatku pôsobenia Slovenskej národnej strany a minimálne ďalšej desiatky - svojou členskou základňou však nevýznamných - politických strán, figurovala celkom jednoznačne požiadavka samostatného Slovenského štátu.
pokračování >

Najprv uvediem záznam vystúpenia Jozefa Markuša, predsedu Matice slovenskej a človeka, ktorého som posledných desať rokov vnímal predovšetkým ako vedca,
pokračování >

Posledných pätnásť rokov pred novembrom 1989 som sa živil prognózovaním, t. j. predvídaním budúcnosti.
pokračování >

nebo horší, avšak ta propaganda je dobrá, která vede k úspěchu, a ta je špatná, která nedosáhne kýženého úspěchu, i kdyby při tom byla sebeduchaplnější, neboť úlohou propagandy není být duchaplná, jejím úkolem je dosáhnout úspěchu.“
pokračování >

Masové vystoupení veřejnosti v listopadu 1989 a následná série mítinků na náměstích a v ulicích měst, vězeňské vzpoury, demonstrace v souvislosti s diskusí o státoprávním uspořádání Československa, pompézní oslavy výročí vzniku první Slovenské republiky, mítinky politických stran, dny Ústavy, vystoupení odborářů, různé sešlosti nacionalistů a jejich odpůrců, pietní shromáždění, pochody fanoušků... Každý z uvedených, i dalších davových vystoupení, má svůj rodokmen, je jiný a zaslouží si samostatnou pozornost. Nicméně:
pokračování >

Za komunizmu bylo vyhlášeno embargo nejenom na teoretizování o davu, ale rovnou na samotné slovo dav. To, co jsme viděli například 1. máje, byly pracující masy. Mávaly fanglemi směrem k tribunám a provolávaly slávu jediné straně a jedinému vůdci. Také odborníci, psychologové, sociální psychologové, sociologové, se dostávali k informacím o davovém chování jenom pokoutně a v kontextu „odtamtud“.
pokračování >

V umělecké, odborné, filozofické a náboženské literatuře najdeme spoustu domněnek, vysvětlení, teorií, názorů... A přece: odkud?!
pokračování >

Svoboda není dar, dobro je skutek, Bůh je láska, a poznání, „jak se věci mají“, je v nedohlednu. Abych to pochopil, musel jsem si předtím své odžít – například na náměstích, kde se skandovalo „Svobodu, svobodu!“, léta ležet v odborné a spirituální literatuře, být konfrontován s nenávistí a agresí.
pokračování >

Říkám to opravdu nerad, ale ti, co přežili holokaust, byli konfrontováni s neuvěřitelným faktem: Přízrak plynových komor, deportací, pogromů a nenávisti není minulostí. Žít s tímhle pocitem není lehké, zapomenout je vražedné. Koukněte také na www.kratkadlouhacesta.cz
pokračování >

je další epizoda multimediálního projektu Krátká dlouhá cesta. Svým způsobem je to epizoda stěžejní. Další videa, kontext a fotogalerie jsou zveřejněny na www.kratkadlouhacesta.cz. Vyšla už také kniha (www.nemo-publishing.cz).
pokračování >

jedna z epizod projektu www.kratkadlouhacesta.cz. Zde jsem se při natáčení poprvé v životě potkal se stínem svého táty. Doopravdy jsem ho potkal až u hromadného hrobu v Linde. Zde jsem si také uvědomil, že má cesta tímto nekončí.
pokračování >

Opravdu nejstručněji bych svůj pocit a postoj vyjádřil takhle: Národní příslušnost mi byla „přidělena“ spolu s příslušnou dimenzí mé identity, aniž jsem měl možnost volby.
pokračování >

V paměti mi utkvělo mnohé. A dvě fotografie. Na té první je hinduista v bezdomoví – putující zřejmě zemřít u vod Gangy.
pokračování >

mi paní Hyndráková z Terezinské iniciativy poslala pro mne zvláštní dopis. Napsala ho na adresu této instituce Irma Havašová, narozená v roce 1908. Dopis byl v archivu Terezínské iniciativy zaevidován v lednu 1995. Zde je fragment:
pokračování >

kdybych se nenarodil bez táty, babičky, dědečka, širší rodiny. Asi jsem přišel o spoustu lásky. Vím také moc dobře, že nejsem sám a že to nebyl jenom holokaust, který miliony lidí připravil o to nejdůležitější. Když jsme s Martinem Hanzlíčkem a dalšími přáteli přemýšleli o projektu Krátké dlouhé cesty (www.kratkadlouhacesta.cz) říkali sme si opakovaně: Není to jenom o židech (a o Židech), je to o lidech. Není to o hledání pravdy, je to o kladní orázek. Není to o minulosti, je to také o přítomnosti a budoucnosti.
pokračování >

Přemýšlím o Krátké dlouhé cestě od září 1994, kdy jsem sa na mámině pohřbu dověděl, jak zavraždili tátu. Jsem si jist, že to není privátní příběh.
pokračování >

Už vyše roka kráčam v stopách ľudí, ktorí sa narodili ako Slováci a zomreli ako židia. Začal som v malom mestečku na Liptove, postupne som sa presúval cez Bratislavu, Prahu, Berlín a Londýn do Izraela.
pokračování >

V Sachsenhausenu jsem našel barák, měl číslo 38. Pravděpodobně v něm byl před mnoha lety vězněn také můj táta. Řady patrových dřevěných postelí, záchodové mísy jedna vedle druhé, karanténní místnost, kde se tělo na tělo tísnili ti, kteří se něčím „provinili“. Na zdích baráku stopy po žhářském útoku místních neonacistů více než půl století po válce.
pokračování >

Anton Kaindl, velitel koncentračního tábora Sachsenhausen, po válce vypověděl, že 1. února 1945 dostal od šéfa gestapa Müllera rozkaz, aby byl tábor likvidován. Tento rozkaz pocházel přímo od Himmlera. Jeho realizace začala v noci 2. února zastřelením asi 150 vězňů. Do konce března bylo postříleno asi 5 tisíc vězňů. Zbylo jich přibližně 45 tisíc.
pokračování >

Když jsem se podruhé ve svém životě zastavil v Ľupči, kde byla naše rodina doma a odkud byla deportována, přihovořila se mi na návsi neznámá babička: „Hledáte někoho?“ Řekl jsem, že jsem Gál a přišel jsem si prohlédnout rodný dům. Žena se rozplakala: „Byly to hrozné časy. Když vás nakládali na vozy, Egonko se ptal mého muže: ‘Že nás nezabijou?’“ Mému staršímu bratru Egonovi byli tehdy čtyři roky.
pokračování >

Třiašedesát let po válce jsem se dověděl, že mě moje máma po návratu z koncentráku, nechala pokřtít u ľupčianskeho evangelického faráře. Jmenoval se Bázlik a tuto službu naší rodině poskytl už před deportacemi. Tehdy udělal evangelíky z táty, mámy a bratra Egona. Šlo o záchranu před deportacemi. O co však šlo mé mámě po válce? Vnímal jsem ji totiž celý život jako sekulární židovku. Nemám jiné vysvětlení, než její strach před antisemitizmem, před možností, že válkou nic neskončilo.
pokračování >

Mé osobní zkušenosti s rasovou, etnickou, národní nevraživostí a agresivitou byly sporadické. Nicméně, potkával jsem je vždy pospolu a v koutku duše jsem byl na tato setkání celý život jaksi připraven. Doopravdy jsem však byl s těmito emocemi konfrontován – paradoxně – až po rozpadu komunizmu, v demokracii.
pokračování >

Pochopil som túto pravdu vďaka vnučke Sofinke. Jej smiech a plač, jej záujem o veci a zvuky okolo seba je úprimný a prirodzený. Jednoducho sa zadíva na strom či lístok, hračku či šálku, maminu alebo dedovu tvár, a je jasné, že vidí a chápe. Toto je bebe a toto je čeče. Neviem, kedy a ako som o túto prirodzenú schopnosť kedysi prišiel.
pokračování >

jestli tento text vystavím na svůj blog. Manželka mi říkala, že jo („Je to problém, ktorý nás trápi. Žiadna teória, ale život“), brat Egon byl proti („Od teba sa čakajú iné texty. Toto sú krčmové reči"). Původně se text jmenoval „Na dohody, smlouvy a dobré mravy lidé většinově kašlou“.
pokračování >

„vo vyššom záujme“ je sugestívne zobrazená vo filme Charlie to dokáže. Tom Hanks v ňom hrá kongresmana, ktorý medzi mejdanmi, peknými ženami a popíjaním whiskey pochopí utrpenie afganistanských žien a detí pod paľbou ruských zbraní.
pokračování >

I am a Slovak, a secular citizen with Czech citizenship, by origin a Jew, a husband, father and grandfather, a sociologist, publicist, businessman, veteran, and certainly not a leftist intellectual... And all this at the same time and equally. I perceive my identity as a structured whole, which changes and develops in the course of my life. And in the course of my life, the themes associated with my self-identification have changed and developed.
pokračování >

Jsem Slovák, sekulární občan s českou státní příslušností, původem Žid, manžel, táta a děda, sociolog, publicista, podnikatel, veterán, určitě nejsem levicový intelektuál... A toto vše současně a rovnocenně. Pociťuji svou identitu jako strukturovaný celek, který se v průběhu životní dráhy mění a formuje. A v průběhu téže životní dráhy se mění a formují témata, která se na určitou sebaidentifikaci nabalují.
pokračování >

od hovorkyne Ligy proti antisemitizmu. Stálo tam: „24. – 25. února 2008 jsem spolu s dr. Alenou Hanzovou navštívila Mezinárodní konferenci - Globální fórum v boji proti antisemitismu, kterou pořádalo Ministerstvo zahraničních věcí státu Izrael v Jeruzalémě. Bylo přítomno dvě stě delegátů ze čtyřiceti států celého světa. Vyšlo najevo, že neonacismus se roztahuje prakticky po celém světě vinou moderních médií, zejména internetu, a vinou působení některých levicových intelektuálů na univerzitách, stejně tak jako vinou militantních islámských ideologií.
pokračování >

že som až na staré kolená dospel k poznaniu, že pre skutočný život neexistujú učebnice, manuály, knihy, teórie, cvičenia... Správne hovoria majstri zenu: Rob, čo práve robíš, a to je všetko.
pokračování >

zvažujem či to nezaváňa banalitou a pátosom. A pritom je slovo Láska priamo synonymum Boha, Abolútneho „Ja“, Budhu... Pravdy.
pokračování >

sú dve stránky jedinej mince. Moja, tvoja, jeho, naša, ich duše sú svetlé aj temné súčasne. Keď som raz v televízii pozeral so zatajeným dychom dokument BBC o šimpanzoch, ktorí unášajú deti, napadajú osamelých jedincov inej tlupy, z ničoho nič útočia na svojich ošetrovateľov v zoo, videl som čosi, čo poznám aj z ľudského sveta.
pokračování >

sú „značky“, ku ktorým sa hlásim celkom intuitívne – bez patričného skúmania, listovania v učebniciach a príručkách či kanonických dielach súčasnej politickej filozofie.
pokračování >

je nepochybne európsky výmysel. Podobne ako demokracia, ktorá je vlastne cestou k čoraz rovnejším životným podmienkam pre čoraz väčší počet ľudí.
pokračování >

je spoločník demokracie. Nedemokratický režim populizmus nepotrebuje, zjednáva rešpekt a „uznanie“ inými prostriedkami. Bol však napríklad výrok nášho prvého demokratického povojnového prezidenta Václava Havla o tom, že „Pravda a láska zvíťazí nad lžou a nenávisťou“ populistický?
pokračování >

Posledné necelé dva roky som každú knihu bral do ruky s odhodlaním, že ak aspoň trošku zarezonuje s mojím vnútorným rozpoložením, napíšem o nej do svojej pravidelnej rubriky v .týždni. K posteli som si na zem porozkladal aj niekoľko kníh o starnutí. Napríklad kapitoly z gerontosociológie Dany Sýkorovej (Autonomie ve stáří. Slon, Praha 2007), alebo Koukolíkov Paradox moudrosti (Jak být duševně výkonnější, přestože mozek stárne. Karolinum, Praha 2007). Nie náhodou som si tieto knihy nachystal. Stárnem totiž.
pokračování >

Postava otca bola počas celého môjho života obostretá tajomstvom. Dlho som si myslel, že bol zatknutý, keď sa pokúšal niekedy okolo roku 1944 dostať rodinu do bezpečia. Po maminej smrti som v pozostalosti našiel jednu, zrejme druhú stranu jej vlastného životopisu a v ňom takúto vetu:
pokračování >

Keď ho prvýkrát navštívil niekedy v 90-tych rokoch, opýtal sa ho Rorty, akýže problém to rieši. Egon odpovedal, že problém inakosti. „Čo to je za problém, všetci sú ako ja, len niektorí viac a iní menej“, povedal Rorty. Nuž hej, ale niektorí z tých, ktorí sú ako ja, nás kedysi nakladali do vagónov smer Terezín, Sachsenhausen, Osvienčim, a inam. Ich mentálni potomkovia sú medzi nami, organizovaní, aktívni, mnohí aj vyzbrojení. Pripustiť v každodennom živote, že „všetci sme nejakí, ale v podstate rovnakí“, je ilúziou.
pokračování >

Victor L. Schermer na strane 20 svojej knihy Duch a duše (Triton, Praha 2007) píše: „Bůh je v našich srdcích. Bůh je láska. Bůh je v lidech. Bůh je v setkání Já – Ty. To vím jistě.“ Pekne povedané, akurát ma trochu mýli, že v našich srdciach a mysliach je tiež nenávisť, závisť, zlo. Božské v nás prebýva v tesnom susedstve s diabolským. Dobro a zlo sú rubom a lícom jedného.
pokračování >

Veľa kníh som nebol schopný prečítať či dočítať a nebolo to len preto, že by ma nudili, alebo by som im nerozumel. Stávalo sa, že keď som narazil na slovo, vetu, myšlienku, začal sa v mojej hlave odohrávať príbeh a aby som ho mohol sledovať, knihu som zavrel. Boli to vtedy takmer výhradne príbehy odborných slov, vedeckých konceptov, intelektuálnych konštrukcií. Príbehy, ktorých vzťah k žitému životu, bol v tých časoch veľmi vzdialený.
pokračování >

Vidím to stále rovnako, ako v rokoch 1991, 2, 3, 4 ...: Rozpad Československa bola chyba, ak nie rovno hlúposť. A to chyba, či hlúposť, takrečeno komplexná - rozbila priestor, ktorý sme dlhé desaťročia obývali, kde sme mali svoje domovy, kde sme si zakladali rodiny, pracoviská a priateľstvá. Zanikol štát, ktorý mohol demonštrovať, že hranice medzi národmi patria minulosti. Zanikol v čase, keď sme snívali o členstve v Európskej únii, t.j. v Európe bez hraníc. Zanikol spoločným pričinením aj nás, ktorí sme to nechceli. Nedokázali sme čeliť jednoduchým heslám a agresívnej kampani. Naše argumenty apelovali na rozum v situácii keď rozhodovali emócie. Rýchlosť rozpadu starého režimu sprevádzali turbulencie, ktoré zneistili všetkých, vrátane tých, ktorí sa mali chopiť kormidla.
pokračování >

čo som začal snívať sen o tom, že dialóg je cesta k porozumeniu závažným spoločenským problémom a hľadaniu ciest ich riešenia. Predstavoval som si ho ako dialóg odborníkov rôznych vedných disciplín, ľudí z politiky a zainteresovanej verejnosti. Každý z nich má svoju obľúbenú teóriu, svoje generačné, profesijné, náboženské, kultúrne a iné zakotvenie. Ak má z tejto rozmanitosti vzniknúť aspoň približne zdieľané nazeranie na to, čo nás štve a trápi, bolo by to fajn. A ešte lepšie by bolo, keby títo ľudia spolu rozprávali a počas takéhoto rozprávania hľadali prieniky svojich pohľadov na svet. Po novembri 1989, ako som dúfal, nastane boom verejného diskurzu. Šeredne som sa mýlil.
pokračování >

Jeden takýto som našiel na blogu Natálie Bláhovej. Volal sa „Ako sme adoptovali“. Najdete ho na adrese:
http://nataliablahova.blog.sme.sk/c/81650/Ako-sme-si-adoptovali.html Tu je mierne kratena verzia:

pokračování >

Moje aktivní i pasivní přítomnost v e – světě (televize, čtení a vyhledávání textů na internetu, mailování a podobně) dnes obnáší zhruba pět hodin denně. Někdy i více. Mám svůj web a svůj blog. Pečlivě sleduji svůj e – život, ve kterém jsem se už zabydlel, a využívám jeho výhod: pestrá komunikace napříč zeměkoulí, rychlé vyhledávání informací, efektivní práce s texty, bezmyšlenkové brouzdání jako svého typu zábava. Jsou zde ovšem některá specifika.
pokračování >

Vražda Filipa Venclíka skinhedom v Prahe na stanici metra Dejvická spôsobila, že Stanislav Penc založil Hnutie občianskej solidarity a tolerancie. Ondrej Cakl už dlhé roky monitoruje českú neonacistickú scénu. Vojto Fejfar a Rudo Vitkovič iniciovali pred mnohými rokmi Fond na pomoc Andrejovi Sámelovi v jeho sporoch s Mečiarom.
pokračování >

se možná hodí něco napsat na téma štěstí. Cítím totiž kolem sebe přebytek zamračených a nešťastných lidí. A to už mnoho desetiletí neznáme války a hlad.
pokračování >

Jedna z mých méně škodlivých závislostí jsou knihy. Kupuji je soustavně po celý život. V posledních měsících to byla celá série starších i nových titulů, které zaplavili předvánoční pulty, a musím říct, že nechápu. Nechápu jejich náladu, atmosféru, smysl. Nic, než temnota, beznaděj, bezvýchodnost. A mně se přitom zdá, že žijeme v poměrně šťastné době. Vždyť generace našich rodičů přežila válku a umírali za komunizmu. Také máme co jíst a slušně zajištěnou bezpečnost. Kde se bere přebytek negativních emocí v našich blahobytných poměrech?
pokračování >

Problém není v tom, že bychom nevěděli, jak je komunikace důležitá, ale v tom, jak komunikujeme.
pokračování >

Tam, kde bydlím, se lidé zdraví spíše „Hi“, anebo „How do you do“, než „Dobrý den“. U toho také většinou naše komunikace končí. Žijí zde lidé mnoha kultur – každý v té své hezky izolován. To jenom jejich děcka vyráží na Halloween od dveří ke dveřím pro sladkosti.
pokračování >

Věčný život se jmenuje kniha Hanse Künga - teologa, autora mnoha děl o dějinách náboženství, mezináboženském dialogu, globálním étosu. Tato je věnována postojům k smrti, jež jsou pilíři jednotlivých náboženství a náboženství zase páteří kultur. Také ateista se otázce konečnosti lidského života nevyhne a čím je blíže k smrti, tím více o smrti přemýšlí.
pokračování >

Každé vyprávění o buddhizmu začíná příběhem muže jménem Sidhatta Gótama, který se stal Buddhou. Zrozen v luxusu aristokratické rodiny, dlouho izolován od skutečného života, poznal utrpení a vyšel na cestu k probuzení. Dlouho tápal mezi různými duchovními koncepty, až nakonec našel ten svůj. Nespadl mu z nebe, vzešel z jeho nitra.
pokračování >

Svůj sloupek jsem minulý týden uvedl slovy: „Opravdu někdy stačí, aby charismatický vůdce zatlačil na spodní pudy, nahodilá událost uvolnila stavidla, dobře zacílená fáma trefila do černé, společenské podmínky umožnili eskalaci…a (někteří) lidé sáhnou na životy, majetek a důstojnost svých bližních. Bez zaváhání. Stačí, aby jich bylo více, než je kritická hranice. A aby měli pocit, že jsou beztrestní. Virus zasazený do živné půdy spustí epidemii. “ Popravdě však musím dodat, že epidemicky se nešíří jenom zhoubné sociální epidemie, ale i jejich opak. I ty se šíří prostřednictvím medializovaných příběhů.
pokračování >

Opravdu někdy stačí, aby charismatický vůdce zatlačil na spodní pudy, nahodilá událost uvolnila stavidla, dobře zacílená fáma trefila do černého, společenské podmínky umožnili eskalaci,…a (někteří) lidé sáhnou na životy, majetek i důstojnost svých bližních. Bez zaváhání. Stačí, aby jich bylo více, než je kritická hranice. A aby měli pocit, že jsou beztrestní. Virus zasazený do živné půdy spustí epidemii.
pokračování >

Slova vytrhnutá z kontextu (třeba ta papežova, která vyvolala bouři v islámském světě), fotomontáže (třeba ty z izraelsko-libanonské války, kde novinář přidělal trochu dýmu nad Bejrútem), publikování fám a klebet (příkladů je nekonečně), nedostatek vůle jít po tématu až do konce (například kauza Kubiceho zprávy, ze které se připomínají jenom okrajová témata) a podobně. Ne média nás obelhávají, ale konkrétní lidé. Mají svá jména.
pokračování >

V Izraeli (byl jsem tam v srpnu 2006) jsem položil jedné své velice schopné a moudré známé tyto otázky:
1) Jaká je adekvátní reakce na únos a vraždu vojáků, kteří jsou ve službě na vlastním území, což byl důvod zahájení izraelsko-libanonské války v létě 2006?
2) Kdy je nasazení armády na ochranu životů občanů legitimní?
3) Jakou účinnou strategii může volit společnost vůči teroristům?
4) Existuje řešení konfliktů, kde je důvodem násilí „Bůh, půda a krev“, tedy pudy?
pokračování >