Mluví jasně, k věci… a je také kuřák, jako já. 19. května jsem se poprvé ve svém životě účastnil, jako čestný host, pietního aktu v Terezíně. Až doteď mi stačilo, že jsem se tam na sklonku druhé světové války narodil. Slavnostní řeč Jaroslava Kuberu mi nepadla dobře, jemně řečeno.

Totalita zahalená do zvrácené „monokulturní“ nacionalistické ideologie mě připravila o tátu a většinu blízkých. S postojem k ekologickému aktivizmu mám také osobní zkušenost. Za komunizmu mně účast na projektu Bratislava/nahlas přivedla do hledáčku Státní bezpečnosti. Poté co mě slovenská verze tupého populizmu, kterému se tehdy na Slovensku říkalo mečiarizmus, vyhnala ze Slovenska, zakotvil jsem na Žižkově, který je multikulturní od hlavy až po paty. Je mi zde dobře.

Slova o politické korektnosti slýchám téměř výlučně v proslovech populistických politiků, kteří loví v kalných vodách spodních pudů.

Také mám mezi blízkými několik lidí z LGBTI komunity. Vím, o co jim jde – aby pro svou jinakost nebyli ostrakizováni. Jsem s vámi přátelé.

Přemýšlím také, co rozumí Jaroslav Kubera rovností pohlaví. Jenom člověk trpící hlubokou frustrací si myslí, že je kvůli pohlaví je něco víc, anebo méně. Všichni jsme my, jenom každý trochu jinak a po svém.

A nakonec: Když jsme v Listopadu 89 zakládali na Slovensku Veřejnost proti násilí, otevřeli jsme svou kandidátku do prvních svobodných voleb také Maďarům, Romům, Rusínům… Sdíleli jsme touhu po svobodě a demokracii. Představa, že po třiceti letech vyklidíme prostor nepřichází do úvahy.


P.S.

Až když mi bratr Egon zavolal z Bratislavy, že kdo je to ten Kubera, tak mi došlo, že v textu chybí jeho terezínský proslov. Zde je:

"Předseda senátu Jaroslav Kubera (ODS) dnes v Terezíně zdůratnil nutnost scházet se v památních dnech u památních míst. Varoval také před totalitou zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, nebo multikulturalizmus." (ČTK).