Slova vytrhnutá z kontextu (třeba ta papežova, která vyvolala bouři v islámském světě), fotomontáže (třeba ty z izraelsko-libanonské války, kde novinář přidělal trochu dýmu nad Bejrútem), publikování fám a klebet (příkladů je nekonečně), nedostatek vůle jít po tématu až do konce (například kauza Kubiceho zprávy, ze které se připomínají jenom okrajová témata) a podobně. Ne média nás obelhávají, ale konkrétní lidé. Mají svá jména. Jsou, samozřejmě, také čestní novináři. Jsou li však současně zbabělí a neznalí věci, můžou být stejně nebezpeční jako ti prolhaní. To jsem se vracel 19. září z Bratislavy a v autě jsem poslouchal rozhovor redaktora ČRo s Vladimírem Mečiarem. Klidným hlasem, „moudře a vyváženě“ komentoval Vladimír Mečiar slovensko – maďarské tenze posledních dnů. Redaktora ani nenapadlo vznést dotaz: A kdo to, pane Mečiare, poprvé od roku 1989 (bylo to myslím v roce 1994) umožnil účast ve vládě slovenským militantním nacionalistům Jana Sloty? A proč s ním sedíte ve vládní koalici také dnes? A vy opravdu víte, že studentka Hedviga Malinová si své přepadení kvůli maďarskému původu vymyslela?
Zvláštní kastou jsou ideologicky předpojatí novináři. Pro mě to jsou například Štěpán Kotrba z Britských listů (najděte si jeho texty na www.blisty.cz), anebo Jakub Patočka, kterého mám osobně rád a jehož Literárním novinám jsem nejednou pomohl. Ne, že bych jim zazlíval politickou – v obou jmenovaných případech levicovou – příslušnost. Vadí mi, že jsou ideologicky militantní bez ohledu na meritum věci. Například ODS je pro ně ze své podstaty korupční a prezident George W. Bush lhář a hlupák. Jenomže ideologická předpojatost není specifikum levicových novinářů, ale vlastnost charakteru člověka bez ohledu na politické vyznání!
Televize, rádio, noviny jsou jenom technické prostředky a jsou v tom nevinně. Mluvit a psát do médií svobodně je něco jiného, než mluvit a psát bez zábran. Svoboda předpokládá schopnost rozlišovat dobré a špatné. Klíčová otázka proto zní: Máme svobodná, anebo „svobodná“ média? Řekl bych, že spíše „svobodná“, neboť novinářů bez úvozovek je nedostatek. Dnes už to není věc režimu, ale charakterů.