http://www.fedorgal.cz/blog/ Fedor Gál Blog en-us Nucleus CMS v3.23 Fedor Gál Weblog http://backend.userland.com/rss http://www.fedorgal.cz/blog//nucleus/nucleus2.gif http://www.fedorgal.cz/blog/ http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=299
Tajné služby nie sú nejaké autonómne inštitúcie. Pracovali na zákazku vlád a v ich záujme. Oslabený stredoeurópsky priestor vyhovoval Sovietom a neskôr Rusom. Nenásilná zmena režimu zodpovedala aktuálnej geopolitickej situácii, predovšetkým globálnej dominancii USA. Áno, nenásilná zmena režimu vyhovovala aj záujmom podstatnej časti domácich elít. Bez súčinnosti médií, chýb politikov, ktorí si rozpad Československa nepriali, a roztrasenej postkomunistickej arény by to však nešlo. Čiže, zásluhy o rozpad Československa sú symetricky rozdelené medzi aktérov všetkých farieb a záujmov.

Neverím konšpiračným teóriám, pretože zakrývajú podstatné – svet, v ktorom žijeme, sme si sami formovali, a nie nejaká tajuplná moc v úzadí. Smrdí to? Náš problém! Tisíce rôznych príbehov, záujmov, náhod, cielených rozhodnutí, konšpirácií, dezinformácií a improvizácií spoluutváralo príbeh rozpadu Československa. A podobne ako príbehy iných dejinných udalostí, má aj tento toľko možných výkladov, koľko je vykladačov. Nesporný je jedine fakt, že Československo neexistuje. To, že ľudová mytológia potrebuje tento fakt dotvoriť do podoby heroického mýtu, patrí k veci. Netreba sa tým vzrušovať, pokiaľ pritom nevybuchujú negatívne emócie, národnostná, etnická a náboženská nenávisť a pokiaľ si vykladači histórie pritom príliš nevymýšľajú. A pokiaľ moc bude demokratická.
]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=299 Sun, 13 May 2012 06:40:00 +0200 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=298
V tlačenej podobe si ju môžete kúpiť tu: http://www.academia.cz/nekolik-dnu.html

Autogramiáda bude 15. mája o 18.00 v košickom Artfóre, 19. mája o 11.00 na knižnom veľtrhu Svět knihy v Prahe (stánok Academie) a 25. mája o 18.00 hod v Artfóre na Kozej ulici v Bratislave.
]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=298 Mon, 30 Apr 2012 12:14:30 +0200 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=293
Nedávno jsem v soukromém mailu napsal Petrovi Zajacovi zhruba toto: „Som osamelý, ale nie sám, som intelektuál, ale premýšľam o tom, čo vidím a cítim, nechodím za kultúrou, pochôdzky Prahou mi bohato stačia… Všednodenné obrazy, zvuky, významy. Tu a tam sa niečo zachytí a pobudne. Dnes, napríklad, sa mi po zobudení vybavila táto spomienka spred mnohých desaťročí: Stojím s Mišom Áčom na námestí SNP a počúvam Markuša, vtedy predsedu Matice slovenskej, ako buráca o nose medzi očami. Myslel tým používanie slovenského jazyka v privátnom aj úradnom styku bez výnimky. Keď som sa rozhliadol, vidím, že okolo mňa je prázdny kruh. A to bolo to námestie plné. Tento blik má v mojej pamäti istotne významnejšie postavenie ako všetky štáto-právne diskusie z tých čias. Potom som si zašiel na Staromestské námestie na kávu a panáka. Čašník, Makedónec, sa po anglicky rozhovoril o tom, že chaos, ktorý momentálne prežívame, je predzvesťou novej doby – doby ľudskosti a humanity. Cestou domov som sa stavil na farmárskych trhoch a nakúpil jedlo a pitivo.“

Peter Zajac mě pochválil: „Áno toto je modálna semiotika“, napsal. Že nevíte, co je modální semiotika? Ani já ještě nedávno nevěděl. P. Z. mi vysvětlil, že to je řeč vněmů, řeč mysli, srdce, duše, úst – obrazy, zvuky, doteky, slova..., věty, které vypovídají o světě kolem. Ten je ovšem jako celek fakt neuchopitelný a nepochopitelný.

Mochito si dávám v hospodě, kde stojí za pultem černá holka, mluví španělsky, ale oba víme, že jsme kamarádi. Víme to, aniž bychom spolu mluvili, vyměňovali si názory na Kubu a Castra, českou politiku a globální krizi. Náš dialog je modálně semiotický a emočně pozitivní. Modálně semiotický je také veřejný diskurs o korupčních kauzách, hajzlech v politice a tak podobně. Našimi těly, mozky, dušemi, vztahy a řečmi přitom prostupují negativní emoce. Vše je v prdeli říkáme. Moc nechybí a uvěří tomu také naše děti a vnoučata. Pak to opravdu takové bude.

Původní verze psána pro www.tyzden.sk]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=293 Sat, 28 Apr 2012 06:00:00 +0200 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=296
Pavel Holländer nazval svou kratičkou úvodní stať ke knize Ďábel v nás. Jistě nemyslel ono „nás“ specificky česky. Stejný ďábel se ukrýval v lidech na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku… a čekal na svou chvíli. Ta tehdy přišla ruku v ruce s nacionálně socialistickou ideológií, Hitlerem, německou Třetí říší a státem legitimizovaného práva krást a vraždit, respektive arizovat a deportovat.

Stejný ďábel v nás se ozval po válce při komunistickém vyrovnávání se s třídními nepřáteli a skrývá se v nás i dnes. Nevím sice, co by mohla být ona „příhodná chvíle“, ale to se nevědělo ani před osmdesáti lety, kdy na území bývalého Československa kvetla demokracie a průmyslová revoluce.

Ďábel v nás čeká na svou příležitost. Vnější okolnosti už pak budou jenom alibi na vše, čeho se dopustíme, anebo co svou lhostejností a strachem umožníme. Nedávno mi jeden anonymní nacionální socialista napsal: „Cítím ve vzduchu krev!“ No jo, ona byla, je a bude cítit vždy.

Na zadní straně obálky zmíněné knihy je fotografie autorky. Mladá, hezká žena. Válku zná jenom z literatury, archivů a osobních svědectví. Její, a podobná pídění po důvodech bezpráví je důležité, ale neochrání nás. Ani naše děti a jejich děti. Kromě historické paměti je zapotřebí také angažovanost a odvaha. A ani toto nebude stačit, jestli kromě ďábla nebude v nás přebývat také bůh. Židé jsou jenom indikátor obecné situace, obětní beránek, zrcadlo společenských emocí. Podobně jako někteří jiní „jiní“.
]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=296 Tue, 3 Apr 2012 14:14:27 +0200 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=291
Znám v Praze ústav sociální péče pro děti s Downovým syndromem. Po překročení jistého věku musí pryč. Většinou do léčeben dlouhodobě nemocných.

Mám kamaráda, který měl dcerku Jiřinku s Downovým syndromem. S manželkou ji milovali a pečovali o ni, pokud jim stačili síly. Když už nestačili, devět let pobývala v ústavu a poté svých pár dnů v Léčebně dlouhodobě nemocných.

Zajdu občas pro obědy sobě a manželce do Centra sociální péče. Čisto, hezky, smutno. Staří lidé se trousí ve stanoveném čase do jídelny. Beze slova. Z pětadevadesáti procent jenom ženy. Mámy, babičky, prababičky. Na hřbitov půjdou nejspíše přes LDNku.

Ivan se vrátil po desetiletích emigrace. Bylo mu už víc jak sedmdesát. Postavil na nohy statek zdevastovaný komunisty, choval koně, krávy, slepice, pěstoval ekologické potraviny. Až do chvíle, kdy ho postihla mrtvice. LDN nazval koncentrákem.

Přemýšlím o svém stáří, umírání a smrti. Přemýšlím a píšu o tom knihu s Jiřím Berkou, psychiatrem. Jeho postoj je věcný, strohý. Cituje na jednom místě svého učitele, který na otázku ambiciózní kolegyně, co se dá pro toho - kterého pacienta ještě udělat, odpovídal: „Raději ho necháme v klidu zemřít.“

Vzpomínám také na slova sociologa Oskara Krejčího, který lidský úděl definoval osobní reflexí kvality vlastního života a postojem k smrti. Možná by to chtělo drobnou revizi – postojem k stáří a umírání. Mým postojem k stáří a umírání.

Jde především o záležitost duchovní. Tibetský buddhizmus nabízí reinkarnace, islám ráj Alláhův, křesťanství království nebeské, transpersonální psychologie rozpuštění v Aboslutnu, genetika a memetika replikaci „já“ v potomstvu a kultuře.

Univerzální poselství pro život zní: láska a soucit. A na „cestě domů“: děkuji a promiňte. Smrt samotná, říkají racionalisté, se nás už netýká. Jenom pozůstalých. Některých a po někom.

P.S.

Zmíněný přítel, psychiatr, mi k mému textu napsal: „Ten úvodní odstavec by mohl vyvolat drsnou negativní odezvu - toto je opravdu přehnané. Osobně ty poměry znám taky z první ruky.“ Už jsem klidnější. Konec konců, faktor LDN vnímám spíše jako metaforu, než jako instituci.

psáno pro www.tyzden.sk]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=291 Sun, 25 Mar 2012 06:43:00 +0200 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=292
To už bylo na internetu pod článkem několik stovek diskusních příspěvků. Pan Tomáš Zapletal z Mohelnice se alespoň podepsal: „Víte kolik peněz z našeho zdravotního odvodu ta holka spolkla? Plastika, operace a ne jedna to všechno prostě muselo stát více jak mega na 100% ne li více. A ta holka nejspíš nebude nikdy dělat a i kdyby dělala, tak nikdy tohle státu nevrátí. Ale nedej bože se něco stát člověku co vše řádně platí a pracuje to bude cálovat za léčbu jako mourovatej mour !!! Ostuda hanba !!!!!! Navíc proč se furt omílá ve zprávách tahle rodina? Je stovky rodin, kde se stalo, že dítě zahynulo umřelo na rakovinu, na úraz a to tady není… ale jedna černá holka, která málem uhořela, tak kolem toho bude hukot… mně z toho není moc dobře. Nejsem rasista, ale když vidím, jak si tenhle druh žije z našich peněz, které vydřeme v práci, tak je mi na blití!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Se pak všichni diví, když padají hesla cikáni do ply..“

To už je anglická verze informace zveřejněna na ceskapozice.cz, Blesk se dovídá, že „Nikdo by je nechtěl mít za sousedy. Oslavy, rámus a kravál. Exekuce mě nepřekvapuje,“ sdělil údajně jeden ze starousedlíků žijících v blízkosti domu Sivákových. V Týdnu diskusi vypnuli hned poté, co včera zpráva vyšla. Mezitím zjišťujeme, o co jde. Potvrzuje se původní informace, že „Exekuce byla stanovena ve výši 24 000,- Kč, protože rodina neměla zaplacený telefon ve výši 2700,-Kč, ostatní byly poplatky, úroky, náklady, odměna exekutora. Pak si pí Siváková dojednala splátkový kalendář.“ Nicméně, na dotaz z ostravské organizace Vzájemné soužití exekutor sděluje, že exekuce bude zastavena kvůli tomu, že je to celé medializované. Paní Siváková nemá zatím nic platit. Důvod proč to zastavují, nechtěl říci, prý jen kvůli medalizaci.

Mezitím Makus Pape nabízí právní pomoc. Milena Tučná mu odepisuje: „Bohužel, slyšeli jsme z rozhlasu jako první zprávu v pravidelném přehledu zpráv, že na rodinu jsou uvaleny celkem 3 exekuce, a to proto, že si nevyzvedávali poštu na úřadě (Aničce nechodí pošta domů, ale na úřad, protože údajně ve vsi je ještě jedna Anna Siváková a pletlo se to). Nechápu, jak to, že – i kdyby si to nevyzvedla! – tam někde na úřadě není krabice od bot nadepsaná „Nevyzvednutá pošta A.S.“ a v ní ty obálky. To je vyhazovali, když si je nevyzvedla??? To jim nikdo nezavolal, že tam mají obálku úředního charakteru?!? Nemohu na dálku rozkrýt, jak to bylo, ale můj názor: ano, je možné, že shodou okolností si za vše mohou sami svou nedůsledností. Ale: papíry vyhořely v roce 2009 – tohle jsou zatím záležitosti z doby před tímto datem. Dále Anička se naplno věnuje Natálce, a kdo blíže neviděl, jak moc se na ni soustředí, nepochopí, že už nemá síly soustředit se na jiné než běžné věci zajišťující chod rodiny. ALE: Co můžeme udělat pro to, aby holky ani ona teď denně neslyšely v rádiu a v místní samoobsluze ty polopravdy, pomluvy, vyložené lži? Aby měli sílu to vyřešit a nezanechalo jim to v duši špatnou stopu?“

To už máme poledne o dva dny později. Anna Siváková přestává brát telefon, do médií promlouvá funkcionář od exekutorů („…stažení exekuce na rodinu Natálky je nebezpečný precendent“), zástupce společnosti Piskacek & Benes Consulting rozeslal médiím prohlášení, ve kterém uvedl, že zastupuje majitele pohledávek rodiny Sivákových. Podle něj dluhy uhradil dárce. K dárcovství se poté přihlásil provozovatel mobilního operátora U:fon, jemuž rodina původně dlužila.

Mezitím se dovídám, že Natálka chodí opět na předoperační vyšetření. Opakovaně. Není odkud z jejího zdevastovaného tělíčka odebrat krev. Její máma je psychicky na dně. Exekucí je prý víc, a protože neví, kvůli čemu, chtěla u soudu nahlédnout do spisů. Nešlo to, měli zavirované počítače. Ukazuje se, že věřitel, nikoli exekutor, první exekuci stáhl. Přesto večer v televizním pořadu o exekucích běží přes obrazovku titulky SMS zpráv od diváků a mezi nimi několik na téma „jak to, že dluhy exekutoři odpustí jedině medializované romské rodině kvůli popálenému dítěti, zatímco slušným lidem ne?“. Jak vysvětlit, že tato rodina je – a chce nadále být – také slušná?
]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=292 Thu, 15 Mar 2012 22:27:55 +0100 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=289
Po dlouhých letech přátelství vím, že Ruda Dzurko je kamarád a umělec bez přívlastků. Vím také, že jeho umělecký projev, jeho obrazy romství, jeho životní styl a hodnotové zakotvení je stejně tak romské, jako mé, tvé, naše. Romství je fakt lidství.

Tam, kde se romství a gadžovství odchyluje od lidství, tam začínají etnické tenze, rasová nesnášenlivost, konflikty a násilí. Na obou stranách. Fakt, že jedna strana je interpretována méně příznivě, není jenom tím, že interpretátorem je gádžo.

Romové samotní jsou „tady a teď“ v pasti. Jejími symboly jsou ghetta, romské prostitutky, dealerské gangy, ozbrojení výrostkové. Gádžové jsou v pasti také. Symbolů vlastního marazmu máme dost. Od korupce, až po vyprázdněné životy, tupá média a prázdný konzum.

Ruda Dzurko, ale nejenom on, ukazují, že cesta z pasti nevede přes státní programy inkluze, specialní agentury, vládní zmocněnce a podobně. Terapie je velice individuální a těží z jediného zdroje. Klidně mu říkejme kreativita.

Pozitivní kreativita je všednodenní výzva související s obživou, vzděláváním, s výchovou dětí, s podobou domova a sousedských vztahů, se zdravím a s mnoha dalšími věcmi, které utvářejí způsob života, strukturu jeho času.

Dzurkův způsob života je kreativní par excellence. Živí se obrázky a dřevěnými plastikami. Motivy hledá v sobě a ve svém specifickém lidství. Jeho obrázky a sošky dotvářejí domovy mnoha lidí. Vydělané peníze slouží dětem, širší rodině, vztahům.

Způsob jeho života je současně každodenním překračováním stereotypů, nudy, prázdnoty. Jeho život je plný a plnohodnotný. Můžeme být různých věr, etnik, profesí, národností…, kreativita je navigací ke společnému středu.

Ne každý má tento dar a ne každý ho má do takové míry, aby mu vytvořil existenční zázemí. Jistě však uznáte, že existence je snesitelnější bez existenciální tísně. Neznám jiný způsob, jak se s ní vyrovnat, než kreativitu, byť ne rovnou uměleckou.

Také mám někdy pocit, že radikální kreativita může být docela účinnou zbraní proti militantním radikálům. Vítězit, aniž bych musel doopravdy udeřit. Zlaté pravidlo všech vyspělých bojových umění a jejich mistrů.

Psáno pro .tyzden (www.tyzden.sk)
]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=289 Sun, 11 Mar 2012 00:17:00 +0100 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=290
Premýšľam nad podobným „šidítkom“ pre spoločenstvo, spoločnosť, národ, štát. Myslím „spoločenské placembo“, ktoré lieči sociálne a spoločenské neduhy. Mnohí považujú rovno tú svoju teóriu, ideológiu, vieru... za čosi podobné.

Jednu vlastnosť majú naozajstné i spoločenské placebo rovnakú. Ordinuje sa individuálne, pretože kolektívne užívanie plodí davový efekt. A davy, ako vieme, sú zväčša nebezpečné, zlé, agresívne, v lepšom prípade minimálne stupídne.

To, čo sme videli tých pár krátkych týždňov po novembri 1989 neboli davy, ale zhromaždenia občanov. Zažil som čosi podobné už snáď len na pohrebe Václava Havla. Fakt čistá, pozitívna emócia.

Otázka na premýšľanie teda znie, ako vnášať do spoločnosti zmenu tak, aby nebola sprevádzaná deštruktívnymi emóciami? To je rola skutočných elít, pokiaľ vyznávajú pravdu, lásku a súcit – čo sú ingrediencie spoločenského placeba.

Nedávno mi prišiel takýto mail: „Cítim vo vzduchu krv. Spoločnosť sa radikalizuje. Som šťastný, že už aj posledným debilom dochádza, že Smer a SDKU je prašť ako uhoď a keď sa hodia po voľbách Fico s Dzurindom do náručia, tak to bude úžasné.“

Nuž, vie pánboh, s kým sa hodí Fico po voľbách do náručia. A je to asi jedno, pokiaľ nebude vo vzduch cítiť krv. Toto riziko je súčasne jediný dôvod, pre který sa na to nešťastné námestie musí ísť aj v demokratických pomeroch.

Písané pre: .tyzden]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=290 Sat, 25 Feb 2012 18:45:00 +0100 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=288
Hledejte však v problémových lokalitách církevní mise. Nenajdete je. Stejně tak policejní hlídky, terénní pracovníky, až na několik výjimečných výjimek, také ne. Hledejte kvalitní učitele do škol na periferiích a v ghettech. Opět jenom tu a tam několik svatých žen a mužů. To jenom mnozí politici se předhánějí mluvou o svobodě a demokracii, na kterou naše spodina kašle. K čemu vzdělání, k čemu práce, je zapotřebí píchnout si, loknout, šlohnout, sehnat, užít si.

A přesto tito lidé trpí, o tom není pochyb. Trpí ve svých brlozích, ve své bídě, rozvrácených rodinách, patologických vztazích… a ve svých názorech, naočkovaných levicovou a liberální rétorikou intelektuálů, kteří do jejich hájemství vstupují téměř výhradně přes soudobé kazatelny – rozhlas, televizi, noviny, žvásty. Konec konců, jsou k smíchu i spodině samotné. „Nemáš drobné?“, ptají se a nejraději by si šáhli do tvé kapsy sami. A přitom nejsou chudí. Skutečná chudoba vypadá jinak. Jsou „jenom“ prázdní.

Proč o tom píšu? Společenská spodina plodí děti a ty děti se rodí nádherné, bezelstné, nevinné. Stávají se už v raném věku hříčkou v rukou svých rodičů, keců takzvaně sociálně orientovaných demagogů, politiků, agresivních občanů, extrémistů na obou stranách barikády, drog, chlastu, špatné stravy, ještě horšího vzdělání…, aby se jednou zařadily také do šiku. Problémem je spodina společnosti, ve které žijeme, ne „barbaři pod hradbami“. Spodina společnosti, zvrácené instinkty podporované ideologiemi a lůza v nás, „slušných“ občanech.

Hodně se mluví o konfliktu kultur a civilizací, o dluhové krizi, o klimatu a zdrojích… a přitom tady stojíme jeden proti druhému – pěsti zaťaté, v očích nenávist. Spodina společnosti jenom líně vyčkává, kdo první udeří. Pak se zvednou a přidají. A vyčkávají také elity „půdy a krve“. Vůdce se pak už nějaký najde. Vždy se našel.

Psáno pro .tyzden (www.tyzden.sk)]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=288 Sun, 12 Feb 2012 00:49:00 +0100 http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=287
Mám ještě v paměti protiromské bouře, které poznačily rok 2011 v Čechách. Vše začalo na Šluknovsku pod heslem „boje s nepřizpůsobivými“. Trvalo to dlouhé měsíce, v postižených regionech se prostřídali politici všech stran a ústavních institucí. Vymýšlely se programy, zřizovaly se instituce, vyčleňovaly peníze a mluvilo se do zblbnutí. Až po mnoha měsících bylo publikováno šetření policie. Vše začalo bitkou dvou gangů: "Byla to obyčejná rvačka mezi místními zlodějskými gangy a dealery drog." Že tato jiskra nepřerostla do mohutného požáru, je jenom náhoda. Nicméně, potence tady je a to zprava doleva.

Přibližně ve stejném čase přišel mail od přítele (krácené): „Moje žena měla v červenci recidivu roztroušené sklerózy. Sedm pegů-výživ, pět cévkování, tři jídla, dvoje čistění zubů a mytí, jedno větší cvičení a jedna návštěva sestřiček. Neříkám, že se víc modlím, ani že víc čtu beletrii či dokonce filosofii – celkově mám vlastně o hodně míň času –, ale díky tomu materiálnímu starání mám dost času na průběžné rozjímání. Poslal jsem dva články do dobrých časopisů, tak mi držte palce. Jak je vidět, mám se dobře.“

Klíčovou událostí v Čechách byla nedávná spontánní exploze pozitivních emocí. Ty svíčky na náměstích a pietních místech neokázale vzdávaly hold člověku V. H. Symbolizoval událost, která je pro mou generaci zásadní – konec komunizmu. Zdá se, že obyčejné dobro je v lidech ukryto pro chvíle nouze a potřeby. Demokratické volby takovou chvílí nejsou. To spíše situace, kdy se obáváme, že demokratické volby nebudou. Strach je pro běžného občana motivací, ne vize, víra, moudrost. Čeho se však mají bát občané naší obézní civilizace? Že jim někdo vezme jejich vrchovaté talíře? Snad spíše o úděl svých dětí a jejich dětí. Řeší to tím, že děti nemají. Fakt krize.

Psáno pro .tyzden (www.tyzden.sk)]]> OBECNÁ TÉMATA http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=287 Sat, 28 Jan 2012 21:10:00 +0100