Visegradskou spolupráci jsme zakládali v únoru 1991, abychom společně – my ve střední Evropě - měli větší váhu k obnovení svobody, demokratických a právních poměrů.
Odsunuli jsme sovětskou okupační armádu z našich zemí, zlikvidovali jsme nedemokratický vojenský pakt Varšavskou smlouvu, obnovili svou suverenitu a odstranili nežádoucí vliv Moskvy a komunistické ideologie na naše osudy.
Společně jsme vstoupili v roce 1999 do NATO, s výjimkou Slovenska, zdrženého nedemokratickými metodami vlády Vladimíra Mečiara. Pomohli jsme do NATO i druhým, baltským a balkánským zemím v Praze 2002. Evropu jsme spojili v Unii v roce 2004 a o tři roky později v schengenském volném pohybu lidí. Touha po svobodě a vřazení do demokratické Evropy nás tehdy spojovala stejně, jako odpor k šovinismu a nacionalismu, k porušování lidských práv, nesvobodě a netoleranci.
Podíváme-li se na země Visegrádu dnes, může se zdát, že jsme tehdejší společné cíle opustili. Jako bychom doma i navenek začali podřizovat své kroky populistickým politikům a provinčním zájmům do té míry, že se tradiční členové Evropské unie začínají obávat, zda rozšíření Unie o naše země nebylo ukvapené a předčasné.
Maďarsko s Viktorem Orbánem sklouzává k nacionálnímu šovinismu, k podřizování právního státu politické moci a k omezování svobody médií i občanů. Narůstá antisemitismus a štvaní lidí proti sobě.
V Polsku proběhly otevřené pokusy o degradaci právního státu do područí vládnoucí politické garnitury. Nebýt hrozby tvrdých právních kroků ze strany Evropské unie, bylo by odstraňování nepohodlných soudců již dávno dokončeno a s ním i nezávislost justice. Narůstající vliv a sebevědomí extrémní pravice vedly až k vražednému útoku na primátora Gdaňsku.
Na Slovensku byl zavražděn novinář Ján Kuciak, který odhaloval zkorumpované mafiánské poměry, propojující politiku, vysoké státní úředníky, policisty a organizovaný zločin.
V České republice radikalizovali extrémisté, sdružení v parlamentní straně, spolu s prezidentem Zemanem, část společnosti hrozbou migrace natolik, že se příznivec SPD dopustil imitovaného, ale dokonaného teroristického činu ve veřejné železniční dopravě.
Společným rysem všech čtyř našich zemí je záměrné a lživé zastrašování voličů tak, aby přicházeli k volbám v nejistotě o svou existenci a budoucnost - tedy nesvobodně. Ve všech našich zemích se projevují dosud nemyslitelné recidivy papalášství, korupce a zneužívání moci, snaha manipulovat a vládnout lží, namísto střídmé civilní služby občanům a daňovým poplatníkům.
Každá ze zemí V4 zvlášť a všechny spolu dnes vyzařují silný protievropský nacionalistický diskurs. Je to otevřené pohrdání tradicí mnohonárodní Evropy a otevřených evropských společností. Chceme zničit bezprecedentní bezpečí našich zemí? Naše země se těší svobodě, míru a bezpečí již tři dekády. Chceme o to přijít?
Svými protievropskými a nacionalistickými postoji je dnes visegradská skupina snadno zneužitelným trojským koněm mocností, které chtějí sjednocenou demokratickou Evropu rozložit. Stali jsme se slabým článkem euroatlantického civilizačního prostoru. Geopolitickou rozkolísaností, nacionálním šovinismem a korupcí části elit jsme zneužitelní jak pro imperialistické a silou jednající Rusko, tak pro nedemokratickou a k roli globální mocnosti se deroucí Čínu. Jejich rostoucí vliv je přímo úměrný naší slabosti a bezradnosti.
Další střet o evropskou budoucnost našeho regionu se odehraje už v nastávajících evropských volbách. Mobilizace nacionalistů všech odrůd je evidentní. Mír a prosperitu v Evropské unii nemáme zaručeny na stálo. Stačí se podívat do Británie.
Neničme si Visegrádem to, nač jsme mnoho generací nedosáhli – členství v klubu evropských liberálních demokracií.
____________________________________________________________________
ivan gabal, sociolog, spoluzakladatel Občanského fóra
fedor gál, sociolog a publicista, spoluzakladatel Verejnoti proti nasilju
michael kocáb, hudebník, spoluzakladatel Občanského fóra
jan ruml, signatář a mluvčí Charty77, spoluzakladatel Občanského fóra
jan urban, pedagog, signatář Charty77 a spoluzakladatel Občanského fóra
Zveřejněno souběžně v českém i slovenském Denníku N 4.3.2019
Společně jsme vstoupili v roce 1999 do NATO, s výjimkou Slovenska, zdrženého nedemokratickými metodami vlády Vladimíra Mečiara. Pomohli jsme do NATO i druhým, baltským a balkánským zemím v Praze 2002. Evropu jsme spojili v Unii v roce 2004 a o tři roky později v schengenském volném pohybu lidí. Touha po svobodě a vřazení do demokratické Evropy nás tehdy spojovala stejně, jako odpor k šovinismu a nacionalismu, k porušování lidských práv, nesvobodě a netoleranci.
Podíváme-li se na země Visegrádu dnes, může se zdát, že jsme tehdejší společné cíle opustili. Jako bychom doma i navenek začali podřizovat své kroky populistickým politikům a provinčním zájmům do té míry, že se tradiční členové Evropské unie začínají obávat, zda rozšíření Unie o naše země nebylo ukvapené a předčasné.
Maďarsko s Viktorem Orbánem sklouzává k nacionálnímu šovinismu, k podřizování právního státu politické moci a k omezování svobody médií i občanů. Narůstá antisemitismus a štvaní lidí proti sobě.
V Polsku proběhly otevřené pokusy o degradaci právního státu do područí vládnoucí politické garnitury. Nebýt hrozby tvrdých právních kroků ze strany Evropské unie, bylo by odstraňování nepohodlných soudců již dávno dokončeno a s ním i nezávislost justice. Narůstající vliv a sebevědomí extrémní pravice vedly až k vražednému útoku na primátora Gdaňsku.
Na Slovensku byl zavražděn novinář Ján Kuciak, který odhaloval zkorumpované mafiánské poměry, propojující politiku, vysoké státní úředníky, policisty a organizovaný zločin.
V České republice radikalizovali extrémisté, sdružení v parlamentní straně, spolu s prezidentem Zemanem, část společnosti hrozbou migrace natolik, že se příznivec SPD dopustil imitovaného, ale dokonaného teroristického činu ve veřejné železniční dopravě.
Společným rysem všech čtyř našich zemí je záměrné a lživé zastrašování voličů tak, aby přicházeli k volbám v nejistotě o svou existenci a budoucnost - tedy nesvobodně. Ve všech našich zemích se projevují dosud nemyslitelné recidivy papalášství, korupce a zneužívání moci, snaha manipulovat a vládnout lží, namísto střídmé civilní služby občanům a daňovým poplatníkům.
Každá ze zemí V4 zvlášť a všechny spolu dnes vyzařují silný protievropský nacionalistický diskurs. Je to otevřené pohrdání tradicí mnohonárodní Evropy a otevřených evropských společností. Chceme zničit bezprecedentní bezpečí našich zemí? Naše země se těší svobodě, míru a bezpečí již tři dekády. Chceme o to přijít?
Svými protievropskými a nacionalistickými postoji je dnes visegradská skupina snadno zneužitelným trojským koněm mocností, které chtějí sjednocenou demokratickou Evropu rozložit. Stali jsme se slabým článkem euroatlantického civilizačního prostoru. Geopolitickou rozkolísaností, nacionálním šovinismem a korupcí části elit jsme zneužitelní jak pro imperialistické a silou jednající Rusko, tak pro nedemokratickou a k roli globální mocnosti se deroucí Čínu. Jejich rostoucí vliv je přímo úměrný naší slabosti a bezradnosti.
Další střet o evropskou budoucnost našeho regionu se odehraje už v nastávajících evropských volbách. Mobilizace nacionalistů všech odrůd je evidentní. Mír a prosperitu v Evropské unii nemáme zaručeny na stálo. Stačí se podívat do Británie.
Neničme si Visegrádem to, nač jsme mnoho generací nedosáhli – členství v klubu evropských liberálních demokracií.
____________________________________________________________________
ivan gabal, sociolog, spoluzakladatel Občanského fóra
fedor gál, sociolog a publicista, spoluzakladatel Verejnoti proti nasilju
michael kocáb, hudebník, spoluzakladatel Občanského fóra
jan ruml, signatář a mluvčí Charty77, spoluzakladatel Občanského fóra
jan urban, pedagog, signatář Charty77 a spoluzakladatel Občanského fóra
Zveřejněno souběžně v českém i slovenském Denníku N 4.3.2019