Krizové situace vyžadují situační rozhodování, nestandardní postupy, důvěryhodné lídry, kteří přebírají odpovědnost bez výhrad a spekulací. Nejsou-li takoví, situace sama je vytěsní. Pokud včas neutečou sami, poženou je lidé.

Koukal jsem nedávno na skládání slibu nových poslanců Národní Rady Slovenské republiky a také na průběh úvodní schůze slovenského parlamentu a říkal jsem si: „Bože, vždyť tam budou sedět také lotři se špinavýma rukama, nacisté a korupčníci“.

Neměli bychom se pokusit nabídnout spolupráci názorovému nepříteli s vědomím, že nejde o vítězství a prohry, ale o přežití? Se zločinci se ovšem nespolupracuje. Nemá to smysl. Nicméně, mluvit, byť jde o paralelní monology přes ploty, je důležité a má smysl.

To, co v České republice předvádí Andrej Babiš a jeho „melody boys and girls“ hraničí s organizovaným zločinem vůči veřejnému zdraví. Sekundují jim prezident, političtí demagogové a obchodníci typu Vláclava Klause staršího i mladšího, Tomia Okamury a dalších.

Neměli bychom, vědomí si faktu, že jde o přežití, zvažovat nasazení „síly“ vůči těm, kteří svým zmatkováním, narcizmem a egoizmem ohrožují ostatní? Mluvím o síle pravidel. A o síle občanské společnosti, které se tak bojí, a kterou tak nenávidí.

V karanténě svých dezinfikovaných domácností, s narvanými lednicemi, máme dostatek času k meditaci o smyslu svých životů. Mezitím někteří také vyrábí roušky, desinfekci, nakupují pro seniory, pomáhají, kde to jde.

Nezapomínáme, že v dnešním propojeném světě neexistuje šance vykolíkovat si prostor „půdy a krve“, který je jenom a pouze náš? V duchovním smyslu platí totéž. „Zlaté pravidlo“ nevlastní žádné náboženství, nebo ideologie. Je společným pilířem civilizací.

Svět je globální a globalizovaný ze své podstaty. Je JEDEN. Resuscitace nacionalizmu a národního egoizmu (včetně uzavírání hranic) kráčí proti kulturní evoluci a vrací nás do éry kmenových mentalit a prapůvodních animozit k jinakosti a „cizímu“.

Zdá se, že negativní emoce a populizmus je cesta k momentálnímu politickému úspěchu i v demokraciích (Viktor Orbán „za rohem“, či Donald Trump za oceánem a další a další). Současná pandemie koronaviru může předznamenávat změnu. Může?

Lídři pro „novou dobu“ (čtrnáctý Dalajláma, papež František, kancléřka Merkelová…nestačí) můžou a musí být „vygenerováni“ z existujícího portfolia, byť mnozí z nováčků na politické scéně budou mít v prvních okamžicích intenzivní pocit hluboké existenciální krize, z prostředí, kde se ocitli.

P.S.
Text neprošel jazykovou redakcí.