V neděli 5.9.2021 se bude konat tryzna na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně. Byl jsem pozván jako čestný host. Ano, v Terezíně jsem se narodil, jsem z poslední generace přeživších a jsem také veřejná osobnost. Památku svých předků, všech obětí holocaustu a jiných genocid, nosím v sobě jako trauma. Je to však trauma příliš osobní, abych měl dost vůle sdílet tuto emoci také s lidmi, kteří šíří ve veřejném prostoru averze k jinakosti a nacionalizmus. „Čestných hostů“ je každoročně – od pádu komunizmu až po dnešek – hodně. Lidé, jako já, slouží jako kulisa a štafáž.

Jasně, organizátoři to nemají jednoduché. I za demokracie, z titulu státní příspěvkové organizace, zvou na podobné akce zástupce všech ústavních a vládních institucí a nemají žádný manévrovací prostor jim diktovat, koho z jejich řad vyšlou. Nicméně, lidé s averzemi k jinakosti, nacionalisté plus populisté hrubého zrna, jsou dnes v ústavních a vládních institucích hojně zastoupeni. Jsou to mentální pohrobkové těch, kteří nás hnali za ostnaté dráty a na smrt. Děkuji za pozvání, nepotřebuji stát vedle lidí Okamurova, Babišova… formátu. Budu-li tam stát, anebo nebudu, není důležité. Důležitá je symbolika.

Chci říct zcela otevřeně a veřejně: z pietních aktů a rituálů, které by měly být udržováním a kultivací kolektivní paměti, se stává podivná fraška. Její podobu určují marketéři a slouží povýtce jako součást politických kampaní. Kampaní, zacílených především na spodní pudy masy potencionálních voličů. Kampaní lidí, kteří s hodnotami, o které jde, mají pramálo společného. Pro nás, kteří jsme svědci a pozůstalí po kataklyzmatech války, holocaustu, komunistického teroru a dalších peripetií našich moderních dějin jsou také urážející.

Napsáno pro Deník N

P.S.
Otázka dne zní: Co s tím? Odpověď mi připadá triviální: Stát si příspěvky na kulturu, včetně kultivace paměti, přeci nekupuje servilnost kulturních institucí. Anebo jo?