Peter PÖthe je přítel. Dětský psychiatr. Skvělý. Známe se opravdu dlouho. Právě čtu rukopis jeho nové knihy „SÍLA NeVYSLOVENÉHO“. Jsou to příběhy dětí, které u něj v ordinaci hledají pomoc. Některé kvůli zneužívání, jiné kvůli šikaně, depresím, úzkostem, rozvráceným vztahům v rodině, ve škole... Jsou většinou z pražské střední vrstvy. Děti v terapeutické péči tvoří celkově jenom zlomek z těch, které by terapii potřebovaly, protože dětských terapeutů je u nás velmi málo. Zlomek zlomkovitý v oblastech válek, hladu, nesvobody. A v uprchlických táborech například, kde potřebují terapii téměř všechny. Díky absenci rodičů, podmínek, ve kterých tam přežívají, a tak dále. Například na Lesbosu nejsou žádní, kromě občasných a krátkodobých pobytů lidí jako je Peter. Ty děti jsou to příští dospělí. Díky absenci laskavosti, soucitu a terapeutické péče v raném věku možná i příští extrémisté na všemožných bojištích. Bereme v potaz?

***

Demografické trendy říkají, že nás ubývá. Vymíráme. A přibývá-li nás, je to díky migrantům. Tvrdá data mluví o tomto faktu jednoznačně. Populističtí a nacionalističtí politikové reagují po svém. Výzvy, abychom rodili více dětí, jsou směšné. Více Čechů, Maďarů, Slováků…, bílých, heterosexuálních vlastenců. Přidají vám, budete-li se v posteli snažit, na dávkách, sleví na daních, ulehčí (trochu) přístup k bydlení… Fakt směšné. Vždyť naše tradiční rodina je v krizi kvůli absenci smyslu žití, a ne kvůli humawrightizmu, environmentalizmu, europeizmu, sluníčkářství, liberalizmu, genderizmu…, jak někteří žvaní. Laskavost a soucit nejsou k mání. Nemluvě o tom, že za nějaký čas nebude mít kdo utírat zadky v domovech seniorů, vydělávat na důchody, pomáhat a chránit u policie. Ti dospělí, co byli kdysi dětmi v ghettech, a naučili se tam beznaději a marnosti? Jejich děti a vnoučata? Vrátí nám, co dostali! Co s tím? Hlásat tradiční rodinu ve společnosti, kde je tradicí mamon a konzum, strach z jinakosti, obavy z budoucnosti, které mezi lidi zasévají někteří političtí zlatokopové?

***

Možná vrátit se doopravdy k tradici. Vzpomenout si na Zlaté pravidlo, které ve stručnosti zní: „Jakou dáváš, takovou dostáváš“. Schválně nemluvím o lásce k bližnímu, což je také jeden z kánonů naší civilizační tradice. Půjde to ještě? Ne-li, směřujeme opravdu ke konci dějin. Ne světa, samozřejmě, ale jedné civilizace. Právem! Tedy, přesněji: to nejlepší z vědy, technologie a tak podobně zůstane, jenom její nositelé změní visáž a DNA.

***

Téměř bez výjimky umíme ukázat prstem na někoho, kdo za to může, koho ze srdce nesnášíme. Už aby tady nebyl! Totéž platí pro ideologické doktríny, instituce a mnohé dějinné události. Obecně však platí, že bez plusu by nebylo mínus. Slyšeli jste o jinjangu? Vnímáme jedno, abychom lépe věděli, co je to druhé. Ne proto, abychom zalezli. Není kam.

***

Honzík, Oliver, Sandra, Alice… Zachránit jedno dítě je úžasná věc a Peter PÖthe to umí. Na Lesbosu jenom v táboře Moria, například, jsou jich tisíce. Spolu s iniciativou „Češi pomáhají“ se i on snaží dostat do Česka alespoň několik z nich. Už druhý rok. Marně. Premiér Babiš, v jehož rukách ta možnost je, se vrátil nedávno z Budapešti, kde bylo setkání politiků k tématu demografie. Prohlásil, že dobrý stát nemá s demografií problém. Nějaký Orbánův adlatus to řekl ještě lépe: Maďaři žijící v zahraničí by měli mít alespoň tři děti a devět vnoučat. Všechno maďarské vlastence. Jo, „Za Boha a za národ“, „Nic než národ“ a tak podobně. Zdá se, že „blbý, a ještě blbější“, je opět politickým hitem. A tradiční rodina. A národní stát. Znáte takové? A bude hůř!

***

Já si s tím neporadím, říká si zmatený občan. A vzhlíží k politikům a současně je proklíná. Ti zase (někteří), viní liberální demokracii, migranty, neziskovky… Svobodně, samozřejmě. Spolupodílí se na atmosféře, která je zlá a ve své zapšklosti epidemická. Pocit marnosti se umocňuje.

***

A přitom stačí tak málo, ale to bych se už opakoval. Raději napíšu milou SMS-ku vnučce. Včera jsem ji doprovodil na školu v přírodě a chybí nám.