Jsou to už léta, co jsem naposled aktualizoval svůj web. S ohledem na věk jsem se rozhodl pro aktualizaci „jedním vrzem“ a i to jenom o podstatné události. Sledovat přitom budu, kde to jde, strukturu své webové stránky.
Krátká dlouhá cesta: V roce 2020 dostal táta na místě hromadného hrobu obětí pochodu smrti ze Sachsenhausenu jméno, více na Blogu
Příběh Natálky: Od přátel, kteří s rodinou udržují kontakt, vím, že přes obrovské Natálčiny fyzické a duševní jizvy, celkem prosperují.
Verejnosť proti násiliu (VPN): Tuto klíčovou událost moderních dějin Česko – Slovenska jsem reflektoval průběžně od roku 1989 (viz níže Psaní).
Vrba Wetzler Memoriál: Když jsem tento projekt v roce 2014 spouštěl, doufal jsem, že časem kolem něj vznikne mezinárodní komunita a tradice. Povedlo se: www.vrbawetzler.eu
Psaní: Z produkce posledních let jde zejména rozhovory s Karolem Sudorem „Ešte raz a naposledy“ (Bratislava, N Press 2017), „Kredo“ (Bratislava, Artfórum 2018), „Cesta do bezdomoví (Praha, vlastní náklad 2019), kolektivní dílo „Mojich tridsať rokov“ (Bratislava, Artfórum 2019), „Veľký tresk“ (první vydání Bratislava, festival Pohoda 2019 a dotisk v Petit Press 2019), „Drtím, drtíš, drtíme“ (Bratislava, Petit Press 2020). Informace k uvedeným knihám jsou k dohledání na mém blogu.
Nadace Milana Šimečky: pořád existuje (www.nadaciamilanasimecku.sk).
Poslední projekty: Rozpracován je dokumentární film o Alfredovi Wetzlerovi režiséra Roberta Kirkhoffa, kde účinkuji, pokud mě nevystřihne, a dělám poradce + několik hudebních projektů skladatele a muzikanta Miro Tótha do kterých dělám texty. Netuším, co z toho vyleze.
Portréty: Emigrací do Česka jsem o některé přátele přišel a jiné získal. Není jich moc – společenský život nevedu.
Rodina: Starší syn Róbert je spisovatel a jeho knihy vycházejí v zahraničí (www.robert-gal.com). Braňo je diplomat a Sofinka má bráchu Samíka. Manželka Irena píše a píše + začala si své knihy ilustrovat vlastními fotografiemi (www.irenagalova.cz).