Keď sa tesne po Novembri 1989 na námestiach objavili prví „vierozvestovia“ slovenského nacionalizmu, považoval som to za okrajovú kuriozitu.
pokračování >
V roku 1988 (10. marca) predniesol Viktor Emanuel Frankl na námestí pred viedenskou radnicou prejav pri príležitosti 50-teho výročia obsadenia Rakúska Hitlerovými vojakmi.
pokračování >
Martinov a môj život sa pretínali v kľúčových okamihoch – v detstve a pri udalostiach spätých s Novembrom 1989. V detstve to bolo o živote na ulici.
pokračování >
Napísal mi kamarát: „Milý Fedore, úvodem citát, který mne dnes po ránu pobavil: ‚Demokracie je jenom kolektivní halucinace, která se jednou za pár let manifestuje ve veřejném prostoru jako portrétní galerie sociopatů, jejichž prázdné tváře si nárokují monopol definovat naše štěstí.‘
pokračování >
Viktor Emil Frankl, lekár, neurológ, psychiater, terapeut, hosťujúci profesor mnohých univerzít, preživší Auschwitz a ďalšie koncentračné tábory, v knihe Smysl, svoboda a odpovědnost (Cesta, Praha 2024) z mnohých výskumov, vlastnej životnej skúsenosti a klinickej praxe ukazuje, že ľudia, ktorí nenašli zmysel svojho života, strádajú.
pokračování >
Milan Šimečka (1930 – 1990) bol československý intelektuál, v rokoch disentu dôsledný zástanca slobodnej spoločnosti. Jeho knihy Obnovenie poriadku, Kruhová obrana a Koniec nehybnosti zohrali v slovenskej kultúre odporu kľúčovú rolu.
pokračování >
S velkým znepokojením sledujeme počínání ministerstva kultury v sousedním Slovensku. Čistky, které provádí a hodlá nadále provádět v kulturních institucích, činí primitivními metodami, s důvody průhledně ubohými a vylhanými. Aktéři v čele s ministryní kultury Martinou Šimkovičovou a jejím politickým okolím se rozhodli pomstít na svobodné slovenské kultuře, a tím i na slovenském národě.
pokračování >
V poslednom čase sa vo verejnom priestore diskutuje o slovenskej emigrácii (tí najlepší odchádzajú), o slovenskej kultúre (uzurpovali si ju ľudia nekultúrni), o slovenskej politike (neschopnosť kamufluje nacionalizmus)
pokračování >
Človek, hovorí sa, má právo na dôstojný život a dôstojnú smrť. Čo však obnáša toto právo? Zbav človeka ľudskosti, a zostáva živá bytosť, metaforicky povedané, s číslom na predlaktí a jedinou pudovou a inštinktívnou potrebou: PREŽIŤ!
pokračování >
Pred pár dňami som sa cítil tak trochu na dne. Primárne z politiky, sekundárne zo vzťahov nabitých napätím, z atmosféry v rodine aj v spoločnosti. Okolo poletovali slová o zmierení, odpúšťaní.
pokračování >
Sedím s kamarátom v krčme a prídu dvaja muži. Jeden má cez rameno gitaru a druhý basu. „Pán Gál, můžeme si udělat selfie?“. „Jasne,“ hovorím.
pokračování >
Cítim hanbu. Z vládnej moci a jej hovorcov a fanúšikov. Z obrazu tej krajiny, ako sa mi javí vo svetle osobných skúseností, svedectiev a médií. Z rozhovorov.
pokračování >
"Jak se mění pohled na život, když stárneme? Jak se vyrovnat se stárnutím i s postupným uvědomováním si vlastní smrtelnosti? Každý z nás vlastně od narození spěje vstříc stáří. Co nás ale na konci života čeká? Na tyto otázky se snaží odpovědět Fedor Gál ve své osobní road-movie, která je jakýmsi civilním a neokázalým pátráním po smyslu života." – pořad k přehrání zde na stránkách České televize.
Nevyrovnání se s minulostí, absence dlouhodobé vize, rozdělení mezi venkov a město, jednoduché slogany a nabídka jednoduchých řešení používaných politiky jako cesta k moci přispívají k tomu, že Slovensko je polarizované a že je ve slovenské politice napětí a osočování, vysvětluje slovenský sociolog Fedor Gál.
pokračování >
„Poslednou kvapkou“, presnejšie inšpiráciou pre úvahu o paralelných svetoch kamaráta, skvelého reportéra a fotografa Andreja Bána O paralelnom Slovensku publikovaný v Denníku N.
pokračování >
Na zdi Starého židovského hřbitova v Praze visí portréty lidí unesených 7. října 2023 teroristy z Hamásu. Druhou dubnovou středu v poledne kolem přechází skupina mladých italských turistů a někdo z nich směrem k plakátům utrousí hlasitou poznámku. „Propaganda!“
pokračování >
dnes to vidím naopak – potreba nádeje stvorila viery. Mnohé viery. Náboženské i politické. A veriacich, samozrejme. Tí si idú často po krku.
pokračování >
Skladba Miroslava Tótha Black Angels Songs v podaní Dystopic Requiem Quartet venovaná obetiam rasového, etnického a národného násilia. Koncert pri príležitosti uvedenia knihy Post Mortem, ktorá vznikla v spolupráci Fedora Gála s umeleckým fotografom Mirom Švolíkom. Podujatie organizovali dňa 15. marca 2024 Knihovna Václava Havla v Prahe a nezisková organizácia BONA FIDE.
Ich zbraňami sú moc a prachy.
Našimi zbraňami sú pravda a láska.
A výdrž!
Výdrž preto, že dobro a zlo sú večné.
Buďme na nohách každý deň!
Kdekoľvek sme, a tak, ako vieme.
Dva konkrétne príklady: Prvý: Jan Sokol prehral s Václavom Klausom súboj o post prezidenta Českej republiky v roku 2003 preto, že sa mu priečilo požiadať komunistických poslancov a senátorov o hlasy. Václav Klaus to urobil a vyhral.
pokračování >
Politickí marketéri radia svojím klientom stručnosť, emocionálnosť, zrozumiteľnosť..., skloňovať dobro všetkého ľudu a pri každej príležitosti útočiť na konkurenciu.
pokračování >
Fedor Gál na pouti po stopách nepoznaného otce, který zemřel při pochodu smrti ze Sachsenhausenu. Z archivu České televize dokumentární film Krátká dlouhá cesta k přehraní zde.
Potkaniari (predpokladám, že stredovekú legendu „Krysař“ poznáte), v čele dezorientovaného davu, vzývajú globálny konflikt pod heslom „národných záujmov“. Melódia ich píšťaliek je staronová: „Nasledujte ma a budete spasení.“ Nebudete!
pokračování >
November 1989 je míľnikom moderných dejín Slovenska. So vznikom Československa v roku 1918 a so Slovenským národným povstaním v roku 1944 tvorí trojhviezdie dejín Slovenska dvadsiateho storočia.
Vyhlásenie spoluzakladateľov, členov a priaznivcov VPN, MNI, Študentského hnutia a OF: pokračování >
Kde má dialog s nepřítelem hranice? Proč pořád musíme hledat smysl života? A jaké by dnes bylo Československo, kdybychom se nerozešli? Moderuje Joachim Dvořák. Host: Fedor Gál, sociolog, prognostik a dokumentarista.
„Aj ja som zodpovedný za ruskú vojnu v Ukrajine.“ Táto veta stojí na záložke knihy disidenta a angažovaného odporcu putinizmu Michaila Zygara Vojna a trest (Absynt 2023).
pokračování >
V 78 letech se před elektrickou kapelu Drť postavil Fedor Gál, aby volal, lamentoval, provokoval a zaklínal publikum životními zkušenostmi svědka, který přežil holokaust a po něm řadu režimů dvacátého a jednadvacátého století. Skvělý projekt vycházející z alba Kruh alebo špirála rámuje toto vydání Sedmého nebe. V pořadu stanice ČRo Vltava zní část ze živé, koncertní verze alba skupiny Drť. Vše k přehrání zde.
Na crowdfundigových platformách Donio (cz, sk) odstartovala kampaň na fotografickou publikaci pěti fotografů: Benedikovič, Kuchta, Mravec, Pekarčík, Šimíček. Vydává nakladatelství Absynt. Texty Mirek Tóda. Editoři knihy jsou Lea Tyrallová a Milan Nedvěd, který zároveň knihu upravil. Skvělý tým lidí. Podpořte tuto mimořádnou publikaci! Celý zisk z prodeje knihy UKRAJINA 24/2/22– půjde organizaci, která za shromážděné prostředky zajistí humanitární pomoc pro město Charkov.
Více informací na stránkách české nebo slovenské kampaně . Níže si dovoluji pár silných snímků z knihy v pokračování článku.
Myslím, že sa už opakujem, ale čo už. Radikalizácia spoločnosti je dôsledok postupného ubúdania slobody na všetkých „frontoch“. Alebo naopak?
pokračování >
Píšu tento text na konci léta 2023. Nedávno odezněla pandemie covidu, ruská agrese na Ukrajině pokračuje, klimatická kríze, migranti, hlavně ženy a malé děti, umírají na útěku před hladem a válkou, šílenci vládnou světu.
pokračování >
Česko a Slovensko jsou letos třicet let rozdělené, v čem nejvíce se dnes podle vás obě společnosti liší a v čem jsou naopak stejné?
Záleží na tom, koho se ptáte. Momentálně liberálního demokrata, odkojeného euro-atlantickým civilizačním okruhem; intelektuála, Žida narozeného v čase holocaustu; seniora, manžela, otce a dědečka, člověka krátce po Listopadu 1989 aktivního v politice; bývalého společenského vědce…
pokračování >
Kriminálni zločinci patria do basy. Nieto o čom debatovať. Politici, ktorí myslia iba na seba a „svojich“ ľudí, bez ohľadu na záujmy spoločenské, často dokonca v priamom rozpore s nimi, nepatria do politiky. Nemorálni ľudia sú škodná. Vo verejnom priestore tobôž. Z metafyzického hľadiska sú vinní všetci, ktorí nekonali, keď sa spoločnosťou šírila korupcia, podlý populizmus, zhovadilé ideológie, nenávisť voči slabým a odkázaným… negatívne emócie.
pokračování >
tvoří psané i mluvené dějiny. Můj vztah k nim je poznačený osobní zkušeností. Naposled jsem, například, dostal pozvání účastnit se pietního shromáždění k uctění památky obětí holokaustu Romů a Sintů v místě bývalého tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu 18.8.2023.
pokračování >
V žilinskej nadácii POLIS 12. augusta 2023 diskutovali: Milena Holcová, spisovateľka a cestovateľka Lucie Lucká, psychologička a psychoterapeutka Peter Pöthe, psychiater a psychoterapeut, Fedor Gál, sociológ (online)
Stádovitosť je konštitutívna vlastnosť ľudí od nepamäti. Bojovať s ich prirodzenosťou je holý nezmysel. Keď hovorím o stádovitosti, hovorím aj o politickom správaní,
pokračování >
Peter, kam kráča spoločnosť?
Odpoveď, samozrejme, nepoznám. Neviem, či si spomínaš, ale raz sme natáčali video pre časopis .týždeň na tému tridsať rokov po Novembri 1989. Tam som povedal, že niektoré udalosti sa opakujú, pretože veci, čo zažiješ, alebo ktoré dokonca zažijú tvoje predchádzajúce generácie, máš niekde v nevedomej fantázii, a preto ich potrebuješ opakovať.
pokračování >
Nedávno ste mi spomínali, že už vôbec nemáte chuť dávať rozhovory o Slovensku. Je to pre blížiace sa voľby alebo to platí všeobecne?
Už som viac rozhovorov odmietol. Všetky sa mali týkať výziev, ktorým Slovensko čelí v najbližších voľbách. Dôvodom je, že sa mi vôbec nepáči to, čo sa dnes na Slovensku označuje za predvolebný diskurz, respektíve diskurz o aktuálnej situácii. Je to len brodenie sa negatívnymi emóciami, fňukanie nad rozliatym mliekom a najmä je to nereflexívne.
O štvrtej popoludní som vstal od stola a šiel sa prejsť. Teda, presnejšie kúpiť cigarety. Kareliasky. Tie predávajú na troch miestach v Prahe. Najbližšie za Karlínskym tunelom.
pokračování >
Příběh tábora pro Romy a Sinty v Letech vstoupil do veřejné diskuse v první polovině devadesátých let. Zasloužili se o to především Markus Pape (původně novinář), Paul Polansky (v čase, kdy jsme se seznámili, genealog), Luboš Zubák, který překládal Paulovi jeho rozhovory s přeživšími Romy, a Čeněk Růžička, který věnoval desítky let zápasu o důstojné místo památky na genocidu Romů a Sintů.
pokračování >
Na jednej strane pomáhame, na strane druhej počuť hlasy motivované egoizmom, v prípade živelnej pohromy, vojen sa vždy Slovenskom prevalí aj vlna nenávisti voči pomoci, neochota pomôcť a neschopnosť vcítiť sa do drámy iných ľudí. V akej kondičke je solidarita, ktorou sa Slováci vo svojej ľudovej tvorbe tak radi chvália?
RASTISLAV KÁČER, diplomat, minister zahraničných vecí a európskych záležitostí Slovenskej republiky ROMAN HOLEC, profesor histórie, Historický ústav SAV a Filozofická fakulta UK v Bratislave JAN URBAN, český novinár, spoluzakladateľ Občianskeho fóra Rozhovor s hosťami vedie FEDOR GÁL, sociológ, spoluzakladateľ Verejnosti proti násiliu.
Dve knihy mi ležia už nezvykle dlho pri posteli. Ne v Božím jménu rabína Jonathana Sacksa a Rozhovory s C. G. Jungom. Tá prvá ma upútala rozprávaním o prapôvode násilia, predovšetkým o príbuzenských konfliktoch, ktorými oplýva jeden z pilierov nášho civilizačného okruhu – Starý zákon.
pokračování >
Ako povedal klasik: „Myslieť globálne a konať lokálne.“ Je to nevyhnutnosť. Globálne ohrozenia (a súčasne šance), pretože motivujú k (proti)akcii), sú:
pokračování >
Donald Trump čelí momentálne takmer štyrom desiatkam obvinení. Tvrdí, že je to politický proces. Tvrdí, že ide o kampaň zinscenovanú politickými protivníkmi, za účasti médií, so Sorosom v pozadí.
pokračování >
Začalo to krátkym študentským filmom Sáry Prokopovej o zlomenej čeľusti mladého muzikanta Adama z kapely Berlin Manson, ktorému predstaviteľ miestnej moci malého slovenského mestečka zlomil sánku, pretože pred koncertom vytiahol dúhovú zástavu.
pokračování >
Zabudnúť na obete dejinných katastrof znamená nechať ich zomrieť ešte raz. Rezignovať na živú pamäť (na príbehy našich rodičov a prarodičov) je zločin. Rozhovor s Eugenom Kordom pre www. tyzden.sk (uverejnený 18.3.2023)
Túto otázku, vo vzťahu k dejinám, si kladiem opakovane už dlhší čas. Odpoveď, ako si myslím, je nedohľadne. Klásť si ju však musíme, keď si niektoré dejinné katastrofy nechceme zopakovať, alebo ich „odkázať“ svojím deťom a ich deťom.
Klip k albumu Kruh, alebo špirála? Miroslava Tótha a kapely Drť vytvoril Braňo Špaček. Premiéra skladby bola 14.3.2023 v klube Pink Whale v Bratislave. Album je k dispozícii tu: https://drtband.bandcamp.com/album/kruh-alebo-pir-la
Tretí štúdiový album s názvom "Kruh alebo špirála?" vychádza 14. marca, aby pripomenulo tragický dátum vzniku Slovenského štátu v roku 1939, ktorý kolaboroval s nacistickým Nemeckom a pričinil sa o vyvraždenie, vyhnanie a vyvlastnenie desiatok tisícov spoluobčanov.
Príbeh, ktorý rozprávam, stojí a padá na živej pamäti troch generácií jednej rodiny, cez ktorú sa valili „veľké dejiny“ malého kúska strednej Európy.
pokračování >
Od začiatku našej práce na projekte "Kruh, alebo špirála?" (ten otáznik je tam dôležitý) s Mirom Tóthom a kapelou Drť vlečiem za sebou jeho textovú podobu. Dáva nadčasový zmysel?
pokračování >
„Dobrý den, pane Gále, v čísle z roku 1993 jsme našli anketu, v níž jste spolu s pány Petrem Pithartem, Václavem Klausem, Jánem Čarnogurským a Václavem Havlem odpovídal na stejné 4 otázky. Napadlo nás, že bychom se stejnými účastníky (bohužel bez p. Havla) anketu zopakovali. Tentokrát by byla zaměřená spíše na hodnocení samostatného života Česka a Slovenska než na fakt rozpadu federace. Původní příspěvek můžete reflektovat či nikoliv, stejně jako současné otázky, které přikládám. Konec konců i před těmi 30 lety respondenti brali otázky spíš jako inspiraci... Mne například zaujala vaše pasáž, ve které jste psal o odhodlání "chovat se československy i nadále". Dalo by se na ni navázat?“
Inšpiroval ma kamarát a novinár Eugen Korda článkom „Kto sú zradcovia ohrozujúci budúcnosť Slovenska?“ (www.tyzden.sk, 10.2.2023). Hovoril o politikoch, ktorí sa postavili proti naším zahranično-politickým záujmom a záväzkom v rusko-ukrajinskej vojne.
pokračování >
Robert Malecký: Když jsme spolu mluvili naposledy, bylo to před třemi lety poté, co se slovenskou prezidentkou stala Zuzana Čaputová a následující volby přinesly porážku Smeru a naději na změnu. Já jsem tehdy použil sportovní přirovnání, kterému vy jste se trochu bránil, že Slováci vedou nad Čechy dva nula. Pro mě trochu překvapivě jste dával kredit Igoru Matovičovi a vkládal do něho jisté naděje.
pokračování >
Registrovaný spolupracovník komunistickej Štátnej bezpečnosti Ján Budaj (krycie meno Domovník), keď mu tvorcovia seriálu RTVS s názvom ŠTB – prísne tajné predložili jeho podpis mlčanlivosti, ktorým sa zaviazal komunistickej tajnej polícii, na otázku, či podpis je jeho, odpovedal, že dnes už sa podpisuje inak. Dnes! Tribún z Novembra 1989 – spolupracovník komunistickej Štátnej bezpečnosti? Premlčané? Odpustené? Alebo sa iba bumerang vrátil k vrhačovi?
Napísal som tento text deň pred druhým kolom volieb prezidenta Českej republiky. Andrej Babiš v kampani opakovane prekročil kritickú hranicu nechutnosti, ako ju chápem.
pokračování >
Rozhovor s Michalom Oláhom pre www.tyzden.sk o všeličom - od voľby prezidenta Českej republiky, o aktuálnych spoločenských problémoch na Slovensku, vo V4... až po osobnú spiritualitu.
pokračování >
Je mi osmasedmdesát let a chystám se na druhý břeh. Netuším, co tam je, pravděpodobně nic. Tuším ovšem, odkud budu odcházet – ze světa, ve kterém se opět láme duch doby.
pokračování >
Meditace nad fotografiemi z ghetta Terezín v Památníku ticha (říjen 2022). Natočeno při přípravě představení kolekce fotografií nalezených v pozůstalosti novináře Milana Weinera,. Památník ticha byl zřízen v prostorách nádraží Praha-Bubny v Holešovicích, odkud bylo deportováno na 50 000 českých Židů k likvidaci. Mým partnerem v rozhovoru byl Pavel Štingl, ředitel Památníku, filmový režisér. Vedoucí produkce Věra Wienerová.
pokračování >
Čítať knihu Mikolaja Grynberga Na vině je Osvětim (IRENE, Praha 2022) je pre ľudí oboznámených s témou iba potvrdením známeho. Po prvé ide o potvrdenie empirického faktu o medzigeneračnom prenose traumy medzi generáciou rodičov, detí a vnúčat.
pokračování >
Túto fotku mi poslala Martina Kotliariková, producentka kapely Drť. Vlastne ani neviem, či je z nášho vystúpenia v pražskom klube Punctum, alebo v bratislavskej Fuge.
pokračování >
Príbeh Nežnej revolúcie na Slovensku (dokumentárny film Martina Hanzlíčka, Fedor Gála a Petra Zajaca z roku 2009 v produkcii W-Press a týždenníka .týždeň).
Pri čítaní posledných prieskumov verejnej mienky na Slovensku na mňa padol zvláštny smútok. To naozaj dnešní mladí ľudia nevedia, že ich rodičia a starí rodičia žili za ostnatými drôtmi? Že tí, čo nekolaborovali, boli masovo a masívne trestaní – a áno, aj vraždení a dlhé roky väznení – napríklad za verejne prejavený názor na režim?
pokračování >
Rok 1945 uzavrel nacionálno-socialistické zlo. Na chvíľu! Benešove dekréty vyhnali Nemcov a Maďarov. Rok 1948 postavil nové ostnaté drôty okolo „tábora socializmu“ v réžii Sovietov.
pokračování >
Epigenetické výskumy hovoria jasnou rečou: traumy sú (medzigeneračne) prenosné do tretej generácie. V tej druhej a tretej dokonca mocnejšie ako v tej, ktorá bola priamo zasiahnutá.
pokračování >
Populizmus sa zväčša chápe ako antiintelektualizmus. „Ľudu“ sa jednoducho zdá, že tí intelektuáli žijú vo vežiach zo slonoviny a veci „obyčajného života“ majú buď v paži, alebo sú od nich na míle vzdialení a nerozumejú im.
pokračování >
Základné tézy sú: 1) Kúsok za našimi hranicami je vojna, čiže je to aj naša vojna, 2) Myslieť v tejto situácii na kolaboráciu s agresorom alebo nebodaj na teplotu v obývačke a podobne, je kolaborácia s agresorom, 3) kolaboranti v čase vojny sú nepriatelia štátu.
pokračování >
Ide o strach, úzkosť, nedôveru v inštitúcie, liberálnu demokraciu a tak podobne. V podstate všetko negatívne emócie, ktoré sa šíria globálnym sociálnym priestorom. Zasahujú rodiny, komunity, spoločenstvá, spoločnosti, štáty.
pokračování >
Rusko prehráva na Ukrajine. Prehrať však nemôže, pretože následný dominový efekt by mohol mať (!) apokalyptické dopady. Pud sebazáchovy velí Kremelskému režimu premenovať špeciálnu vojenskú operáciu za vojnu proti dekadentnému Západu a vyhlásiť mobilizáciu.
pokračování >
a druhou v neznáme. To prvé je dedičstvo, druhé je tvorené aktívnym bytím. Rozprávanie o dedičstve je rozprávaním príbehov. Porozprávať však vieme iba časť svojho príbehu. Zvyšok je ukrytý v nevedomí, alebo v neznáme.
pokračování >
Politici, novinári a verejne známe osobnosti nesú hlavnú zodpovednosť za atmosféru v ktorej žijeme. Pretlak negatívnych emócií vytvára to, čo kedysi Václav Havel nazval "blbou náladou". Čo s tým?
pokračování >
Konzervatívci sa dovolávajú morálky a etiky princípov, liberáli morálky a etiky dôsledkov (ďakujem svojmu bratovi Egonovi za lekciu k tejto téme). Osobne to vidím tak, že princípy sú mantinely, ktoré príležitostne preskakujeme, alebo podliezame, podľa konkrétnej situácie a kondície s ohľadom na možné dôsledky.
pokračování >
22.7.2022 bylo v Deníku publikováno: „Potomci romských obětí holokaustu mohou 77 let od konce druhé světové války konečně nalézt aspoň částečnou útěchu.
pokračování >
Bol som na tohoročnom festivale Pohoda na otočku jedno dopoludnie. Je to dôležitý festival, pretože otvorený a mimoriadne pestrý, čo do atmosféry a obsahu. Odniesol som si odtiaľ tri „bliky“.
pokračování >
Konfrontovat rozhovor Václava Klause a Vladimíra Mečiara (pro RTVS, 30. 6.2022) s fakty nemá valný smysl. Osobních svědectví, historiografických knih, analytických textů jsou přehršle a jsou komukoli k dispozici.
pokračování >
8.7.2022 o desiatej zaznie na Pohode skladba Black Angels Songs Mira Tótha a Dystopic Requiem Quartet. Je venovaná dvom konkrétnym ľuďom. Jedného z nich zavraždili na pochode smrti zo Sachsenhausenu na úplnom konci vojny. Mal 33 rokov.
pokračování >
Ivan Gabal je můj letitý kamarád. Nedávno na HlídacíPes.org zveřejnil komentář, který – dle mého – odhaluje bídu ducha naší doby až na dřeň. Titulek zní: „Zaostalost v Čechách. Proč jsou zdegenerovaní politici i voliči“.
pokračování >
Vyznávači dialógu, medzi ktorých patrím, ľudia, ktorí veria v potrebu rozprávať sa aj s nepriateľom, dostávajú v poslednom čase riadne zabrať. Kultúrne, aj skutočné, vojny vytvárajú frontové línie.
pokračování >
Vďačím Andrejovi Bánovi za spôsob, akým reagoval na to, že som vrátil Rad Ľudovíta Štúra I. triedy, keď dostali rovnaké vyznamenanie traja ľudácki aktivisti z čias fašistickej vojnovej Slovenskej republiky.
pokračování >
Symbolika týchto dní je príznačná. V malej partii blízkych ľudí sme pri „uheráku“ a skvelom kóšer chlebe debatovali o všeličom. Zapamätal som si slová Honzu K., ktorý hovoril o banalite verejnej diskusie ako zle našej doby.
pokračování >
Národy trpí – díky přenosu emocí – stejnými psychickými problémy, jako lidé s hraniční poruchou osobnosti. Jsou to například kolektivní narcizmus, paranoia, úzkostnost… „Šiřiteli“ jsou mnozí představitelé elit a média.
pokračování >
V Izraeli ve středu přistálo 21 přeživších holokaustu, kteří uprchli před válkou na Ukrajině. Informuje o tom dnes zpravodajský web Times of Israel. Izrael si dnes připomíná oběti nacistické genocidy.
pokračování >
Začali sme tým, že pulzovanie je zvláštne slovo, že dobre vystihuje to, o čo ide v živote. A skončili sme pri sile a násilí. Celý čas sme mali na mysli Putinovu vojnu vedenú proti Ukrajincom, proti liberálnym demokraciám, proti pravde a proti humanite. pokračování >
Po Mariupole existuje pre Rusov jediná cesta pokánia za zločiny proti ľudskosti. Niektorý z budúcich prezidentov tejto federácie alebo toho, čo po nej zostane, bude musieť pokľaknúť v Mariupole a poprosiť ukrajinský národ – a svet – o odpustenie.
pokračování >
Redaktorka Ivica Ruttkayová sa porozprávala s iniciátorom knihy Memento mori, prognostikom a sociológom a okrem iného aj filmovým dokumentaristom Fedorom Gálom. Ten sa téme smrti vo svojom písaní a filmoch programovo venuje už dlhšie.
Vidím to takto: Ideologizácia národných mýtov je zväčša nástroj v rukách cynických politikov, chamtivcov, alebo fanatických vyznávačov „pôdy a krvi“. Momentálne sa jeden z takýchto príbehov odohráva na Ukrajine.
pokračování >
Blízky príbuzný mi, v súvislosti s ruskou agresiou proti Ukrajine, napísal: „Samota vedie často k šialenstvu. Možno sa to môže stať aj celému národu. Bude treba s nimi nadviazať dialóg ako s mimozemskou civilizáciou a nebude to asi vôbec ľahké.“
pokračování >
O krízových situáciách sa vie, že každá je originál. Navigáciu pre tieto prípady poskytuje intuícia a osobnostná výbava, ktorá obsahuje aj morálny kód, teoretickú a praktickú životnú skúsenosť plus genetický a kultúrny odkaz predkov.
pokračování >
Pred osemdesiatimi rokmi 25. marca 1942 bol vypravený zo železničnej stanice v Poprade 1. transport slovenských Židov do vyhladzovacieho tábora. Do vagónov, pôvodne určených na prepravu dobytka, muselo nastúpiť 1000 mladých žien a dievčat zo Šarišsko-zemplínskej župy. Podľa svedectiev pamätníkov prežilo väznenie z prvého transportu asi 20 mladých dievčat. Hosťom Slovenskej mozaiky bude Fedor Gál, slovenský politik, sociológ, prognostik a podnikateľ židovského pôvodu, žijúci v Prahe. Narodil sa 20. marca 1945 v Terezíne. Holokaust prežil spoločne s mamou a starším bratom Egonom, otca zastrelil nemecký vojak na pochode smrti. Film Krátka dlhá cesta hovorí o tom, ako sa Fedor Gál po 60 rokoch od tejto udalosti vypravil prejsť túto cestu a nájsť na nej svojho otca.
Počas pandémie covidu patrili ľudia mojej generácie medzi rizikové skupiny. Oprávnene – majú chatrnejšie zdravie, zväčša aj menej peňazí, nižšiu mobilitu a tak podobne. Mali sme uľahčený prístup k vakcínam a ďalšie výhody.
pokračování >
Rusko-ukrajinský konflikt je válkou mezi sílou dobra a sílou zla, řekl ve speciálním vysílání ČT biskup plzeňské diecéze a bývalý vojenský kaplan Tomáš Holub. Podle sociologa a politologa Fedora Gála je jasné, kdo je v tomto sporu tím zlem, míní, že ruský prezident Vladimir Putin, nikoli samotní Rusové. Oba také vyzdvihli solidaritu k uprchlíkům v Česku. Upozornili však na to, že je třeba v pomoci potřebným vytrvat.
Ivan Gabal, sociológ a analytik, zverejnil dnes (12.3.2022) na Seznam Zprávy text, ktorý vkladám na svoj blog a komunitný FB pretože je dôležitý práve teraz a práve tu.
pokračování >
aby mohol vzhliadať k svojmu prezidentovi bez hanby a strachu. Mal som túto možnosť počas prezidentovania Václava Havla naposledy. Dnes ho majú napríklad Ukrajinci a Slováci.
pokračování >
Mal som tento text uložený v počítači dlhé mesiace. Bol som v Denníku N dohodnutý, že text vyjde tretieho marca, na výročie udalosti, o ktorej píšem nižšie.
pokračování >
Prečítal som, vo skvelom preklade Jána Štrassera, knihu Ľudmily Ulickej O tele duše. Dostala ma už prvými stránkami. Otvorenosť, láskavosť, súcit, statočnosť..., ale aj nevery, potraty, závisť, ohováračky... Predovšetkým však ľudskosť. Prvoplánová!
pokračování >
Zdá sa mi, že preklínanie vplyvu sociálnych médií na pribúdanie negatívnych emócií a násilia v spoločnosti neberie konca. Ako jeden zo „závislákov“ mám obavy, že veci sa majú, ako to obvykle býva, trochu inak.
pokračování >
Fakty sú jasné. Pripomínať, opakovane, že všetky dobové prieskumy verejnej mienky svedčia o tom, že Československo sa rozpadlo navzdory prianiu väčšiny jeho občanov, je dnes už pasé.
pokračování >
Účastníci: Politológ Dmitrij Jevstafjev, ďalší je Jakov Kedmi, pani so ryšavými vlasmi - poslankyňa Europského parlamentu za Estonsko Yana Toom, následuje Margarita Simonjanová, šéfredaktorka televize RT. Potom so slnečnými okuliarami režisér Karim Šachnazarov, a po ňom politológ Sergej Michejev.No a moderátor Vladimir Solovjov.
Nastúpil som v Prahe do autobusu číslo 207 smer Staromestská. Na ďalšej zástavke pristúpil zavalitý chlapík stredného veku. Z vrecka vybral rúško, vysmrkal sa, zdvihol ruku a rúško priviazal hore na držadlo pre cestujúcich. Nikto, vrátane mňa, ani nepípol.
pokračování >
Dejiny sú sledom udalostí a príbehov, kde v hlavných úlohách vystupujú výnimoční jednotlivci a davy. Jednotlivci, ktorí dokážu v mene svojich vízií mobilizovať davy, alebo takí, ktorí nasadnú na vlnu davových emócií a vezú sa na nej.
pokračování >
Konference v Évianu (francouzsky Conférence d’Évian) byla svolána v červenci 1938 z iniciativy amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta k prodiskutování otázky rostoucího počtu židovských uprchlíků prchajících před nacistickou perzekucí.
pokračování >
Setkání je počátkem veřejné komunikace k výstavě spojené s 80. výročím útoku na Reinharda Heydricha a odkazu jeho pražské mise, kterou s pracovním názvem NOVÝ SVĚTOVÝ POŘÁDEK, uspořádá Památník ticha ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a Českou televizí. Pozvání přijali: Petr Fischer, Fedor Gál, Pavel Kosatík, Petr Koura, Petr Pithart, Jakub Rákosník, Karol Sidon, Jakub Szantó.
Od 20. ledna 1942 uplynulo osmdesát let. V literatuře, encyklopediích, na odborných fórech i mezi laiky se mluví, že v tento den se uskutečnila konference ve Wansee. Konference? Utajené setkání patnácti zločinců, kteří domlouvali „konečné řešení židovské otázky“.
pokračování >
Tak sa volá kniha Hadisa Medenčeviča (vydalo H.R.G 2021), moslima, imigranta z Bosny a Hercegoviny, skvelého chlapa. Rozpráva o nedávnej vojne na Balkáne, o idylke v typickej bosniackej rodine, o tolerantnom multikultúrnom živote na sarajevskej univerzite, o následných etnických čistkách, o vraždení, „vyvlastňovaní“…
pokračování >
Bývalý kamarát XY nikdy nebol žiaden lúmen. Iný má vysokoškolské vzdelanie, je čosi ako dátový analytik a stále kamarát. Ďalší je certifikovaný zdravotník. Všetci traja sú popierači vakcinácie,
pokračování >
Filmári tomu hovoria tuším „mŕtvolka“ – film beží v strižni na obrazovke, režisér zrazu povie stop a obraz chvíľu postojí. Zachytáva prchavý význam „ducha“ diania „práve v tomto momente“. Staticky a veľavravne. Veľavravne preto, že možností interpretácie je viac. Dokonca veľmi veľa.
pokračování >
Udalostí, dojmov, pocitov... spojených z tohoročným Novembrom 89 je, ako každý rok, požehnane. Ako jeden z preživších tvrdím: je fajn, že sa toto dátum vpísalo do dejín, je prirodzené, že interpretácií je mnoho a je dôležité, že sa témy ujímajú historici a ďalší odborníci. Ľudová mytológia si aj tak pôjde vlastnými cestičkami.
pokračování >
Oslava 17. listopadu jako připomínka hodnot, které nejsou samozřejmostí. Jaké slepé skvrny si vytváříme v naší kolektivní paměti a proč je holocaust vzduchem Evropy, který stále dýcháme? V Akcentu s Petrou Kultovou hovoří spisovatelka Radka Denemarková o svém novém eseji z knihy Jako by se to všechno stalo včera. A dále spisovatel a dokumentarista Fedor Gál s hudebním skladatelem Miroslavem Tóthem
pokračování >
Dějiny jsou sice otevřená kniha a „lidé listopadu“ už, často opakovaně, své řekli. A říkají to s většími či menšími obměnami už dvaatřicet let.
pokračování >
Představa, že v nově zvoleném parlamentu jedna z nejvýznamnějších pozic připadne předsedovi SPD Tomiu Okamurovi, je pro lidi, jako jsem já, děsivá.
pokračování >
Jeden starý fór: Sedí chlapík u doktora a čaká. Čaká hodinu, dve… až sa napokon zdvihne a popod nos si zafrfle: „Idem ja radšej domov zomrieť prirodzenou smrťou.“ Niečo na tom bude – zdraví sme často dovtedy, kým nezájdeme k doktorovi.
pokračování >
Po ránu mávam zväčša ponurú náladu. Je to prirodzený dôsledok každodenných ranných rituálov pri prvej káve s cigaretkou, diagonálneho čítania domáceho a zahraničného politického spravodajstva, opotrebovaného vestibulárneho systému a bežných rodinných starostí.
pokračování >
Do Vystreleného oka je to parkom na Vítkove asi pätnásť minút. Sadol som si do záhradky a čakal kým otvoria. Pristavil sa chlapík: „Prepáčte pane, som chorý a bývam v azylovom dome. Nemohol by ste mi dať na pivo?“
pokračování >
Je to už dávno, čo som pozval cestovateľku a spisovateľku Milenu Holcovú na prednášku akademikom Centra pre výskum sociálno-ekonomických stratégií UK v Prahe. Jedna myšlienka mi utkvela v pamäti:
pokračování >
Prvý je zo susedstva. Majú postihnuté dieťa, ktoré komunikuje neartikulovanými výkrikmi. Dostali anonymné oznámenie od suseda, že keď s tým nespravia poriadok, pôjde sa sťažovať na úrady.
pokračování >
Zabudnúť na mŕtvych znamená nechať ich umrieť ešte raz. Takto by mohla znieť parafráza na slová Elieho Wiesela v knihe „Noc“. Je to o pamäti.
pokračování >
Už vlastne ani neviem, kde som čítal tento dalajlámov výrok (citujem z hlavy, čiže nepresne): „Keď si konfrontovaný s problémom, zváž dve veci: Spôsobil si ho ty? A keď si ho nespôsobil, vieš prispieť k riešeniu? Keď si odpovieš na obidve otázky negatívne, hoď problém za hlavu.
pokračování >
Ráno sa zobudím a sadnem k svojmu PC. Jedna jobovka za druhou. A to sledujem spravodajstvo naozaj výberovo a iba v médiách, ktoré považujem za seriózne.
pokračování >
pripomína ohňostroj – záblesk, chvíľkový vnem a potom tma. Presnejšie: množstvo zábleskov a potom tma. Pamäť pod paľbou uchováva predovšetkým to „potom“. Ťažko sa s tým zmierujem. Niektoré veci si predsa len treba pamätať. Napríklad film „Komúna“ je pre mňa taký. Bude to možno tým, že si to prajem. No a?
pokračování >
Mám na stole dvojdielne vydanie Neskorej pozostalosti Fridricha Nietzscheho z rokov 1885 – 1889 (Oikoymenh, Praha 2021). Listujem záplavou myšlienok, zväčša v podobe aforizmov, tohoto búrača modiel a hodnôt. Celok mi uniká. Mnohé fragmenty by sa dali tesať do kameňa. Iné patria rovno do kanála.
pokračování >
Zdá sa, že doba postcovidová bude poznačená niekoľkými megatrendami aj na našom, stále ešte „záhumienkovom“, teritóriu. Napríklad nutnosťou konečne prijať globalizáciu a spolužitie mnohých kultúr – ako fakt všedného života. Pravdu povediac, tam, kde žijem (pražský Žižkov) je to už dnešná realita.
pokračování >
Mali sme ich v bývalom Československu pred novembrom 1989 jeden milión sedemsto tisíc. Mnohí mali rodiny. A to nepočítam tých, ktorých vyhlúčili zo strany počas normalizácie, takže bývalých komunistov. Takmer každý tretí občan mal s tou stranou čosi spoločné.
pokračování >
V roce 2010 jsem o něm na svém blogu napsal: „Paul Polansky otevřel téma holocaustu českých Romů v čase, kdy o něm toliko špitalo několik odborníků, lépe řečeno dva, a to jenom okrajově a v odborných časopisech. pokračování >
Z úvodu knihy „Noc“ Ellieho Wiesela (Nakladatelství Leda 2021, s.7 – 22.) cituji: „Proč jsem Noc napsal? Abych se nezbláznil, anebo naopak proto, abych se bláznem stal, a dokázal tak lépe pochopit ono nezměřitelné a strašlivé šílenství, které tenkrát vtrhlo do dějin a vědomí lidstva, zmítajícího se mezi mocí zla a utrpením jeho obětí? pokračování >
Nedobrovoľní účastníci davovej nákazy duší a myslí sú vo vývrtke a namiesto protilátok na kovid sú vyživovaní ďalšími a ďalšími jobovkami. Keby pri tom neumierali ľudia, neupadala ekonomika, nestrácala sa dôvera v autority a inštitúcie štátu, dalo by sa povedať „ber to čert“.
pokračování >
Vedieť kedy odísť a ako odísť je výsada nemnohých. Podať svedectvo tobôž. Platí to v politike, novinárčine, kdekoľvek. A keď sa súbežne dramaticky mení spoločnosť, stojí za to spozornieť.
pokračování >
Mimoriadne situácie strhávajú masky. Myslím napríklad situácie živelných katastrof, vojen, revolúcií, pandémií infekčných chorôb a podobné. Naše skutočné „ja“ sa odhaľuje až na dreň. Zbabelec by najradšej zaliezol do myšacej diery, hrdina nastaví vlastné telo a tak ďalej.
pokračování >
14. marca 1939 vznikla prvá Slovenská republika. Do genetického kódu dostala prívlastky fašistická, vojnová, Hitlerov satelit... Za otca zakladateľa sa považuje Jozef Tiso, katolícky kňaz.
pokračování >
Několik citací ze slovenských luhů a hájů úvodem: Matovič (premiér vlády Slovenské republiky, 7.2.2021, Akuuality.sk– pozn. aut.) o Covid automatě: „Ktokoľvek sa bude sťažovať, nech sa sťažuje u odborníkov.“
pokračování >
Text je úvodom do pripravovanej série článkov o postpandemickom období. Pripravili sme ich v partii zloženej zo sociálnej psycholožky, ekológa, sociologa, psychiatra a publicistu pre Denník N. Tento text sériu zahajuje. pokračování >
Máme rok 2021. Medzičasom sa nacionalistická a neofašistická rétorika rozšírila aj medzi tak zvaných „obyčajných ľudí“ a mnohých politikov „hlavného prúdu“ – podľa rečí a skutkov poznáte ich.
Za citáciami (písmo zvýraznené) uvádzam číslo strany v knihe Jonathana Sacksa „“Ne v božím jménu“. Podtitul „Jak čelit náboženskému násilí (české vydanie Triton 2018). Nasledujú komentáre veriaceho katolíka Františka Mikloška a sekulárneho žida Fedor Gála.
pokračování >
Žijeme doma na zmeny – ja cez deň a manželka v noci. Píše a upravuje fotky. Nad ránom, kým zaľahne, číta na internete kadečo. Včera mi napríklad nechala pri posteli odkaz na rozhovor Moniky Kompaníkovej s bývalou šéfkou Dobrého anjela Ľudmilou Kolesárovou publikovaný v N-ku.
Klíčový problém je PRÁZDNO. Absence respektovaných autorit, důvěry v instituce, rozviklané vztahy až po ty úplně základní – vztahy v rodinách – jsou jenom důsledek.
pokračování >
Jak jednoduché. Žijeme si své životy v lásce a v nenávisti. Když pro svou lásku najdeme „krytí“ ve víře anebo v komunitě „svých“, jsme lidští lidé. Když pro svou nenávist najdeme „krytí“ ve víře anebo v komunitě „svých“ jsme lidská monstra.
pokračování >
Doktorantaka ktorej som radil s dizertáciou, mi na jeseň 2020 pripomenula jeden môj text, ktorý vyšiel pred štvrť storočím (Jan Keller, Fedor Gál, Pavol Frič.: Hodnoty pro bucoucnost. Praha, GplusG 1996). Volal sa „Politika ako pole obav a nadějí“ a bol súčasťou knihy „Hodnoty pro budoucnost“.
pokračování >
Keď náš mladší syn po tsunami stavial na Srí Lanke slovenskú dedinu Arahena, zaviedol nás na okraj priepasti, ktorú miestni pomenovali „Koniec sveta“. Pod nami hlbina bez konca. Žiaden plot tam nebol, a predsa bol – pomyselne oddeľoval tento svet od iného sveta. Stačil jeden jediný krôčik.
pokračování >
Prednedávnom som šiel nakúpiť. Dôchodcovia vtedy mohli od siedmej do deviatej, tak som to chcel stihnúť. V jednom obchode som zabudol okuliare, v druhom obchode som zabudol obálky, ktoré som niesol do poštovej schránky.
pokračování >
Čítanie knihy Juaraja Mesíka „Generácia apokalypsy“ je inšpiratívne. Nasledujúci text však rozhodne nie je recenzia, analýza, prognóza..., iba „blik“.
pokračování >
Predčasom som odmietol dialóg pred publikom s politickým marketérom, ktorý úspešne predáva mizerného politika. Mizerného a nebezpečného. O čom by sme dialógovali?
pokračování >
Keď niečomu veríš, je to skutočnosť. Tvoja skutočnosť a skutočnosť tvojich súvercov. Sú aj iné (náboženské a politické) viery, ako je tá tvoja a vaša.
pokračování >
Kamarát točí pre televíziu dokument o dejinách českého anarchizmu. Nahovoril som mu doň niekoľko viet. Vyznal som sa v nich zo svojich sympatií k ľuďom tejto subkultúry. Spoznal som ich ako hľadačov múch vo fungovaní systému, ako ľudí solidarity (najmä s ľuďmi na okraji), ako hnutie odporu proti nacistom a fašistom.
pokračování >
Ploty a zákopy medzi ľuďmi kvôli náboženskej a politickej viere, kvôli národnosti, etnicite, miestu ich bydliska, podľa toho, aký spôsob trávenia voľna preferujú a tak podobne, rozhodnú o budúcnosti.
pokračování >
Kedysi dávno som čítal štúdiu o reprodukcii elít. Už si nepamätám názov, ani autorov. Hovorilo sa tam napríklad o tom, že po zmene režimu sa z detí a vnúčatá podnikateľských rodín stávali opäť úspešní podnikatelia, a tak podobne.
pokračování >
To, že se nám nějaký politik nelíbí, ještě neznamená, že je psychopat. To, že je psychopat (či populista), ještě neznamená, že neumí zvládat krizové situace. pokračování >
Mojžíš bol urodzený egyptský šľachtic, ktorý žil (v trinástom, možno štrnástom, storočí pred naším letopočtom) počas éry faraóna Amenhotepa (neskôr premenovaný na Achnatona, vládol v rokoch1375 až 1358 p.n.l.), prvého monoteistu, vyznávača jediného boha – boha slnka („Ó, ty jediný Boh, okrem ktorého iného niet“).
pokračování >
S kamarátom, detským psychoanalytikom, som nedávno diskutoval o probléme, ktorý ma trápi. Otázka znela: „Odkiaľ sa berú politici, ktorí vidia zmysel svojich rol v urputnom boji o viac a ešte viac moci, o viac a ešte viac voličov získaných „klamavou reklamou“?
pokračování >
Jiddu Krishnamurti svojho času (približne) povedal, že realita je to, čo sa nachádza medzi dvomi myšlienkami. Stephen Hawking, ktorému amyotrofická laterárna skleróza umožňovala iba limitovaný pohyb lícnym svalstvom, urobil niekoľko zásadných astrofyzikálnych objavov.
pokračování >
V roku 2019 som vydal pri príležitosti festivalu Pohoda knihu „Veľký tresk“. Keď som chcel pre dotlač využiť ponuku Petit Pressu, vydavateľa SME, Mišo Kaščák mi povedal: „Kaščák nie je Haščák.“ Nebol proti, ale do koprodukcie nešiel.
pokračování >
Keď tak na prahu neskorej staroby premýšľam o tom, do ktorých vzťahov, konfliktov, pokusov o dialóg a spoluprácu investoval najviac času, energie, peňazí a kreativity, výsledok je jasný
pokračování >
Druhá polovina šedesátých let byla z celospolečenského hlediska opravdu zajímavá. Najednou bylo co číst v novinách, vycházela skvělá periodika
pokračování >
Být 16.8. 2020 na pražském Staroměstském náměstí bylo důležité. Uvědomil jsem si doslova fyzicky, že nejsem jenom Žid, Slovák a Čech, ale také Bělorus.
pokračování >
Po každém pádu na hubu se prý zvedneme a jde se dál. Některé pády bývají ovšem těžké a po některých zůstávají trvalé následky. Záleží na charakteru nemoci a strategii rehabilitace.
pokračování >
V predvečer hlasovania o odvolávaní Igora Matoviča z postu premiéra vlády Slovenskej republiky som si vymenil s I.B. tieto emaily: „Zdravím Vás Fedor, začínam mať pocit, že som z iného vesmíru. Všetci kamoši už volia "menšie zlo" a pragmatizmus.
pokračování >
Text som napísal pre slovenský týžednník .týždeň.sk. Opakovane sa pýtam sám seba, prečo píšem kritické glosy o aktuálnom dianí na slovenskej politickej scéne, keď žijem v Česku.
pokračování >
Prvú verziu textu som napísal vo februári tohoto roku. Česky, pretože v Česku žijem už od rozpadu Československa. Potom som ho nechal ležať v počítači.
pokračování >
má podľa Irvina D. Yaloma (v rovnomennej knihe, druhé vydanie, Portál, Praha 2020) štyri základné piliere: smrť, slobodu, osamelosť a stratu zmyslu.
pokračování >
opäť sa často hovorí o tom, že svet, a samozrejme i Česko a Slovensko, čelia kríze elít, je to naozaj tak?
O kríze elít sa hovorí viac ako sto rokov a o krízach celkovo sa hovorí odkedy existuje ľudstvo. Nedeje sa nič mimoriadne, aspoň dnes. Nemyslím si, že elity zlyhávajú v podstatne väčšej miere ako v minulosti. Inflácia slova kríza je ďalší fenomén. Bez kríz by sme boli v riti.
Najprv som bol pozvaný, koncom marca 2020, ako diskutér do zoomovskej konferencie o reziliencii, čiže schopnosti vzdorovať krízovým situáciám, ktorú inicioval architekt a čechoameričan Michal Postránecký.
pokračování >
Viem, že moralizovať za klávesnicou, alebo pri poháriku, je strata času. A predsa to robím. Možno v nádeji, že niekto počúva, možno preto, aby som mal pocit osobnej satisfakcie, že nemlčím, keď sa treba ozvať.
pokračování >
Poviem to radšej hneď: základné pojmy tejto glosky som prevzal z obsahu knihy psychiatra Irvina D. Yaloma „Existenciálmí psychoterapie“, ktorú vydal Portál v rokoch 2006 a 2020. Momentálne som na strane 99, ale nedalo mi.
pokračování >
Rok 2020, tak sa mi zdá, zanechá v mysliach ľudí na Slovensku (v Česku, Poľsku, Maďarsku...) virtuálny pomník, sochu... Mohol by byť venovaný pamiatke troch ilúzií:
pokračování >
Píšem fakticky celý dospelý život. Ako pribúdali roky, pochopil som, že slová a texty miznú v čiernej diere nahovoreného a napísaného v horizonte hodín, dní, týždňov...
pokračování >
Poznáme sa dlho. Fakticky od môjho príchodu do Prahy a vraždy Filipa Venclíka na stanici metra Dejvická, kde ho, jedným kopom do hlavy, zabil skinhed.
pokračování >
Píšem fakticky celý dospelý život. Naučilo ma to meditovať o zmysle udalostí a spôsoboch ich interpretácie. Ako šli roky pochopil som, že slová a texty miznú čiernej diere nahovoreného a napísaného v horizonte hodín, dní, týždňov...
pokračování >
Jindra Buxbaum je přítel a fotograf. Fotí především ultraortodoxní chasidy při velikých svátcích a na posvátných místech. Ti lidé vyzařují kondenzovanou duchovnost a radost.
pokračování >
Dalo by sa začať od Adama a Evy, prekráčať cez Ábela a Kaina, rodinné, kmeňové, klanové, národné, medzištátne... konflikty a skončiť dneškom.
pokračování >
Bylo mi pětačtyřicet, když v zemi, kde jsem žil byla zrušena jediná státostrana a lidská práva se stala součástí ústavního systému. Ne, že bych předtím nebloudil mezi náboženstvími a ideologiemi, ale bylo to takové nepoučené a povrchní bloudění.
pokračování >
Bóže, koľko razy ja som čítal kanonické dielo Starého Majstra a predsa som pochopil iba zlomok. Včera keď som, po rannej káve a cigarete čítal n-tý raz osemnástu kapitolu jedinej knihy, ktorá po ňom ostala, zrazu mi docvaklo:
pokračování >
Keď som prerábal tento text posledný raz, napadlo ma prirovnať „hrdinu“ svojho rozprávania ku krysárovi. Tú povesť isto poznáte. Pochádza z trinásteho storočia a rozpráva o človeku, ktorý dokázal viesť fascinovaný dav rovno k vlastnej skaze.
pokračování >
V pondelok 11. mája bude v novom čísle .týždňa publikovaný môj text o mečiarizme. V utorok, alebo v stredu ho posuniem aj na svoj blog a FB sympatizantov. Dosť dlho som rozmýšľal, či to má zmysel.
pokračování >
Aj ja. Čosi som sa však od toho vírusu naučil. Napríklad: žijeme v časoch, keď sa permanentne súťaží o pozornosť publika. Kríza, akékoľvek, je dobrá téma a súťaž o miesto na pódiu prehluší podstatné.
pokračování >
Dvadsiateho siedmeho februára 2020 sme s majiteľom bratislavského záhradnictva Agape, Antonom, zasadili v lesíku pri Devínskej ceste stromček. Anton, s ktorým sa vtedy stretol po prvý raz, mal už pripravenú jamu, zeminu, lopatu a strom. Zasadili sme, objali sa, zašli do jeho kancelárie na pohárik slivovice.
pokračování >
Krátká dlouhá cesta se jmenuje film o poslední cestě mého táty. Byl zavražděn v dubnu1945, na pochodu smrti ze Sachsenhausenu do Schwerinu. V roce 2020 jsem napsal pro hudebního skladatele Miroslava Tótha a kapelu „Drť“ text s názvem Pochod smrti. Martin Hanzlíček, který film režíroval, sestříhal z něj několik obrazů a vzniklo video. Posílám ho do sítí na Jom ha-šoa, kdy se čtou jména obětí holocaustu. Jedno z nich je Vojtech Gál.
pokračování >
Riešenie problémov predpokladá zväčša spoluprácu. Mnohé z nich aj s ľuďmi, s ktorými nesúhlasím, nemám ich rád, prípadne im neverím alebo sú dokonca mojimi nepriateľmi. Záleží, samozrejme, od situácie. Tam, kde sa umiera kvôli násiliu, neočakávaným prírodným katastrofám..., to platí obzvlášť.
pokračování >
nastal ihneď po objavení kooronavírusu. Odvtedy žijeme „po“. Pripomína nám to séria všednodenných rituálov. Vlastne aj to rúško symbolizuje, že to nie sme my, kto rozhoduje.
pokračování >
Teoreticky by karanténa mala obnášať domáce väzenie s povolenými výnimkami. S rúškom na tvári! Po návrate domov rúško vyvarím, vysuším a pripravím na druhý deň. Počas vyvárania v pekáči, zájdem k počítaču trochu pokomunikovať. Stalo sa mi tento týždeň, že šlo o dlhšiu komunikáciu a rúško sa v pekáči vyvarilo aj vysušilo (foto). Dosť to smrdelo.
pokračování >
Krízová situácia, ktorú práve prežívame, jasne ukázala na význam krízového rozhodovania a riadenie, na rolu krízových manažmentov, na potrebu lídrov pri riešení kríz. Veci sa dejú z minúty na minútu a každé konkrétne rozhodnutie sa okamžite premieta do všednodenného života. Demokracia dostáva na frak.
pokračování >
Přemýšlet o smrti je normální. Naše postoje k ní nás kulturně a osobnostně definují. V současné globální krizi, vyvolané pandemií koronavirusu, až na dřeň.
pokračování >
Nemôžem si pomôcť, ale atmosféra okolo pandémie koronavírusu je dnes a denne prehlušovaná pandémiou strachu. Vyvolávajú ho, vedome a cielene, predovšetkým politici, ktorým bola zverená významná rola pri rozhodovaní v tejto mimoriadnej situácii.
pokračování >
Pôvodne som mal mať príhovor pri čítaní mien obetí holocaustu 21. apríla v pražskej Pinkasovej synagóge. Vzhľadom na vládne obmedzenia pohybu osôb, nebudem. Tu je moja písomná príprava:
pokračování >
Príroda je všetko. Ľudská intuícia sa jej iba nesmelo dotýka v jej nesmiernosti a aj to iba prostredníctvom géniov. Pre laika, ako som ja, je skvelý Stephen Hawking (napríklad v knihe „Stručné odpovede na veľké otázky“).
pokračování >
spočíva vo výzve, ktorá ju presahuje: prijať smrť ako súčasť života. „Budíme sa s ňou, chodíme s ňou cez deň a ideme s ňou spať“, žiada sa mi parafrázovať báseň „Fuga smrti“ Paula Celana.
pokračování >
Je podtitul knihy „Spolupráce s nepřítelem“ (Adam Kahane, Portál 2020) je to skvělá kniha. Autor vychází z vlastní zkušenosti, kterou získal při pokusech hledat řešení složitých situací na „tváři místa“.
pokračování >
Šokujúca na súčasnej pandémii koronavírusu je reakcia podstatnej časti politických elít. Myslím ich snahu menovite si „privatizovať“ zásluhy. Ako keby zoči-voči ohrozeniu všetkých (!) šlo stále o akúsi perverznú hru o voličské preferencie.
pokračování >
Čeká nás dialog (i s nepřáteli), paralelní monology (přes mentální ploty, bariéry a hranice) a také konflikty, některé nadoraz (i s oběťmi).
pokračování >
Otevřená Evropa versus epidemická karanténa. Jak dolehne dočasná společenská izolace na Čechy a Evropany? Otevírá se nový prostor pro mocenské omezení svobody? Jsou už dnes patrné některé prvky, které byly ještě v nedávné historii restrikční normou? A přichází čas pro nové Paralelní Polis?
Krizové situace vyžadují situační rozhodování, nestandardní postupy, důvěryhodné lídry, kteří přebírají odpovědnost bez výhrad a spekulací. Nejsou-li takoví, situace sama je vytěsní.
pokračování >
Nebo a peklo sú podobenstvá. Ak existuje Boh, jeho dielom je nebo. Kto vytvoril peklo? Ten – ak existuje –, ktorý chcel Boha nahradiť. Nebo aj peklo majú mnoho tvárí. Pri niektorých striasa. Sú hnusné.
pokračování >
Napsal jsem tuto glosu poté, co jsem v malé privátní „bublině“ absolvoval ostrou výměnu názorů na výsledky slovenských parlamentních voleb. A poté, co mi přišly emaily od přítele, psychiatra, který opakovaně poskytoval terapeutickou pomoc dětem v uprchlickém táboře Moria na Lesbosu.
pokračování >
Slovensko vs. Česko 2:0. To je jedna z mediálních zkratek, které se v poslední době objevily a říká, že po volbě Zuzany Čaputové prezidentkou teď dopadly „dobře“ i sněmovní volby. pokračování >
sme v redakcii Denníka N točiili pilotný diel hudobno-diskusného programu. Bol som si trochu neistý – tento rok som začal spolupracovať s Mirom Tóthom a skupinou Drť na projekte, ktorý je v mojom profesionálním príbehu úlet.
Igor Matovič, líder OĽaNO, tesne pred voľbami zverejnil „celonárodné referendum“ (anketu) o súbore tém, ktoré vyhlásil za programové piliere svojho hnutia.
pokračování >
jsem pod dojmem událostí (na Slovensku, kde se v předvolebních průzkumech volebních preferencí razantně prosazují fašizoidní Kotlebovci) a čtení knihy Deborah E. Lipstadtové „Antisemitizmus tady a teď“ sepsal jednu ze svých ranních glos a poslal ji souběžně do českého i slovenského Deníka N.
pokračování >
Čoraz častejšie žasnem nad schopnosťou verejných osobností hovoriť, hovoriť a hovoriť. Bez breptov, s plným nasadením, sugestívne... blbosti.
pokračování >
Samo Zubo a jeho partia „Srdcom doma“ to Slovákom, ktorí budú počas februárových parlamentných volieb v zahraničí, alebo zahraničným Slovákom, veľmi uľahčili. Ich online aplikácia umožní absolvovať voľby korešpondenčne aj blbým, medzi ktorých sa rátam.
pokračování >
Nie je pravda, myslím si, že sociálne siete sú príčinou šírenia nenávisti vo verejnom priestore. Sú iba prostriedkom. Podobne jazyk, ktorý sa v ňom udomácnil.
pokračování >
mám uložených samostatne tak, aby boli po ruke. Neležia samostatne náhodou. Sú to „Nezvestný“ Dušana Mitanu, „Stručné odpovede na veľké otázky“ Stephena Hawkinga, „Transgenerační přenos (nejen) traumatu“ Mareka Presissa, Daniely Vizinovej a ďalších,
pokračování >
Sedemnásteho novembra 2019 bolo tridsiate výročie česko-slovenskej Nežnej revolúcie. Pred polnocou som sa ocitol v bratislavskom rockovom klube Fuga, kde mal premiéru koncert skupiny Drť.
pokračování >
"Milenky na hřbitově" je kniha fotografií a meditácií mojej manželky Ireny o posledných veciach, ale nie len o nich. Dá sa kúpiť tu: https://www.facebook.com/antikvariatstratos/. Záujemcom môže Andrej, ktorý antikvariát prevádzkuje, do balíčka pridať aj moju knihu "Cesta do bezdomoví", čo je o podobnej téme, akurát inak.
V predchádzajúcom príspevku som písal o zmysle života. Bola to príprava na dialóg v karmelitánskom kostole U Pražského Jezulátka s kňazom a spisovateľom Václavom Vackom. Naživo je však všetko trochu inak. Posúďte sami:
jsem se účastnil akcí, spojených s třicátým výročím něžné revoluce na Slovenku. Ve Zvoleně, Rožnavě, Sobrancích, Humenném, Košicích, Bratislavě, Trenčíně.
pokračování >
Slovenska sa šestnásteho novembra 2019, pri piete utečencom, ktorých telá sa našli v lesoch na slovenskej strane hraníc, stretla skupinka asi štyridsiatich ľudí.
pokračování >
Prečo by si mal človek zmýšľajúci ľavicovo, liberálne alebo konzervatívne platiť fašistické, nacionalistické, alebo evidentne korupčné politické strany?
pokračování >
Známemu, ktorý sa tiež zapojí, som napísal: „Propletenec vztahů, sítí, zájmů (a navazujícících intepretací), osobních vyznání, víry a důvěry, faktů a informací (dezinfomací) pozbíraných z různých zdrojů a za různých životních situací, mezinárodních konotací a subjektivního naladění, hodnotového zázemí, genetických stop, dodatečné intuice...
pokračování >
„Volby v roce 1992 skončily naprostým šokem. Lidé, kterým se dnes říká pražská kavárna a jimž se tehdy říkalo pravdoláskaři či havlisté, se vůbec nedostali do parlamentu. To pro ně byl absolutní šok“, pokračování >
Inflácia mobilizačných a polemických textov v presýtenom verejnom priestore nikam nevedie. V papierovom médiu žije text hodiny, na portáloch sledovaných médií dni, maximálne týždne.
pokračování >
Peter PÖthe je přítel. Dětský psychiatr. Skvělý. Známe se opravdu dlouho. Právě čtu rukopis jeho nové knihy „SÍLA NeVYSLOVENÉHO“. Jsou to příběhy dětí, které u něj v ordinaci hledají pomoc. Některé kvůli zneužívání, jiné kvůli šikaně, depresím, úzkostem, rozvráceným vztahům v rodině, ve škole...
pokračování >
Dnes večer se chystám po dlouhém čase do kina. Na Nafarbené vtáča, jak zní titul filmu v mé rodné slovenštině. Je časné ráno, sedím u počítače a myslím na generace lidí, kteří se dotkli absolutního zla.
pokračování >
po prečítaní Vašich posledných blogov o tzv. národných záujmoch a slovníku bielych heterosexuálnych vlastencov sa ku mne (ako aj do poštových schránok všetkých domov v našej dedine...a asi nielen našej) dostal (vraj politicko-spoločenský) mesačník Extraplus,
pokračování >
„Dnes žijeme v novej ideologickej ére, definovanej rozdielom medzi ľuďmi, ktorí prijímajú svet väčšej otvorenosti v obchode, technológiách a migrácii, a medzi tými, ktorí chcú viac bariér, ochrany a obmedzení.
pokračování >
„Cesta do bezdomovia" je metafora a súčasne aj moja posledná kniha. Vydal som si ju ako „samizdat" s fotkami Mira Švolíka. Toho Mira, s ktorým sme spolu za pätnásť rokov, čo sa poznáme, vydali desať kníh. To snáď o niečom svedčí. Hejže?
Minulý týždeň v Tanzánii tragicky zahynula misionárka Emília Biháriová. V jej práci ju podporoval známy tropický lekár Vladimír Krčméry. Čo si myslí o bezpečnosti humanitárnych projektov?
pokračování >
Dlouhodobě opakuji některé své mantry. Možná mě motivuje víra, že to má smysl a zanechám stopu ve veřejném prostoru. Možná je to pouhá obsese veřejného intelektuála.
pokračování >
Sluníčkář (přesněji havlista anebo havloid), pravdoláskař (totéž), slušnočlověk (totéž), kavárník (ten, co nesouhlasí s námi normálními lidmi, vlastenci),
pokračování >
Nad ránem mi telefonoval Peter P. z Lesbosu: „Je to strašné, horšie ako posledne. Hlad, choroby, šikana, beznádej… Europa skončí na nedostatku súcitu.“
pokračování >
Srpen 1968 si každoročně připomínáme jako tragédii. Vstup „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy ukončil komunistický experiment se „socialismem s lidskou tváří“. Bylo to selhání jedné iluze.
pokračování >
Keby som to mal povedať jednou vetou, tak bude znieť takto: November 1989 bol veľký tresk; nový poriadok sa rodil z chaosu, generácia protagonistov dokráčala na koniec svojej cesty, máme pred sebou zmenu, no jej konkrétna podoba je ešte v oblakoch.
pokračování >
Môže pán XY kadiť roky rokúce na vedenie pôvodnej Verejnosti proti násiliu, že v Novembri 1989, a po ňom, nestáli komunisti s krvou na rukách pred súdom a nesedeli v base?
pokračování >
Na jar 2019 šla do tlače rozšírená česká mutácia knihy rozhovo¬rov Karola Lovaša s Alojzom Lorencom Je štátny prevrat, na víkend domov neprídem… (prvé slovenské vydanie: Vydavateľstvo Spolku slo-venských spisovateľov, Bratislava 2018, české vydanie 2019 vychádza pod názvom Generál, ktorý bol u toho vo vydavateľstve Euromédia).
pokračování >
Přes tisíckrát popsanou krizi komunismu a přetlak v papiňáku, který držel do poslední chvíle díky skomírajícímu sovětskému impériu, přišel v listopadu 1989 „veliký třesk“. Jsem si jist, že velmoci a všechny tajné služby světa přihlížely v němém úžasu explozi, jejímu načasování, průběhu, důsledkům.
pokračování >
Boli sme pri tom, keď sa lámal režim. Bol to vskutku „Veľký tresk“. S odstupom troch desaťročí sa v ňom dajú rozpoznať problémy, ktoré nás dnes trápia a štvú. S odstupom troch desaťročí! Vtedy sme boli v zajatí akcie. Udalosti sa valili jedna za druhou v zhustenom čase. Reflexia potrebuje odstup. Iba ten umožňuje kritický pohľad na dianie v spoločnosti.
pokračování >
„Ponúkam srdce, rozum, ruky a pokoru.“, „Nechcem vládnuť, chcem slúžiť“ (Zuzana Čaputová: z inauguračního projevu při nástupu do funkce prezidentky Slovenské republiky 15.6.2019).
pokračování >
„Milión chvilek pro demokracii“ je mladší príbuzný hnutia „Za slušné Slovensko“. Zuzana Čaputová je jasným dôkazom, že i my v Česku máme šancu nehanbiť sa za svojich predstaviteľov.
pokračování >
Dlhodobo v nej zhromažďujem informácie o problémoch, ktorým čelíme – my ľudstvo, my euroatlantický civilizačný okruh, my stredoeurópania, my Česi a Slováci, my pražáci, žižkováci, ľudia rôznych náboženských a politických vier. Nejdem ich vymenúvať.
pokračování >
Měl jsem dopoledne diskusi s kamarádem, který se angažoval na Slovensku v mobilizaci lidí do eurovoleb. Tvrdá data říkají, tvrdil, že mobilizování byli především voliči fašistické strany Mariána Kotleby.
pokračování >
Docela se mi líbí představa pulzujícího světa lidí, jako metafora na pulzující Vesmír (od Velkého třesku přes expanzi do prostoru a zpět do výchozího bodu – a poté znovu a znovu)).
pokračování >
Pre Festival Pohoda sme sa s Janom Urbanom pustili do knihy s pracovným názvom „Veľký tresk“. Malo to byť naše veľmi osobné rozprávanie o udalostiach z novembra 1989.
pokračování >
Bol to spor o názov štátu, ktorý pripomenul svetu, že Slovensko jestvuje. Pripomenul mu to však spôsobom, ktorý musel v kontexte zabehaných demokracií vyzerať dosť komicky.
pokračování >
Mluví jasně, k věci… a je také kuřák, jako já. 19. května jsem se poprvé ve svém životě účastnil, jako čestný host, pietního aktu v Terezíně. Až doteď mi stačilo, že jsem se tam na sklonku druhé světové války narodil.
pokračování >
V uplynulých rokoch som často premýšľal o tom, či má národné cítenie stále svoje opodstatnenie. Možno, ak nenastane doba veľkých nadnárodných celkov presahujúcich jazyky i rasy, má každý človek na túto utkvelú predstavu právo – a to aj v prípade, že cez hraničné závory už prešiel čas.
pokračování >
Prvního května se v Brně konal ohlášený pochod českých nácků. Protiakci svolali mladí lidé, kteří se scházejí pravidelně pod hlavičkou „Brno blokuje“ a „V Brně se nehajluje“.
pokračování >
Prišiel mi cez veľkonočné sviatky email: „Dobrý deň, pán Gál, moje meno je Vlado Rafael, som z občianskeho zzdruženia eduRoma zo Slovenska
pokračování >
Priateľ, a skvelý novinár i spisovateľ, Milan M. Šimečka opakovane píše (v knihe „Jsme jako oni“. Paseka, 2019, na strane 161): „Pokiaľ ma na ulici mladý muž či žena zastaví s otázkou (Prečo intelektuáli po Novembri 1989 neprevzali zodpovednosť?), nebudem mať inú možnosť, než povedať: prepáčte.“
pokračování >
Nikdy jsem neměl nutkání postavit se Václavu Klausovi staršímu veřejně a naplno. Voda však opravdu stoupá a času je málo. Václav Klaus se stává bezpečnostním rizikem v našem rozkmitaném světě.
pokračování >
Obdobie po Novembri 89 prinieslo nevídané obohatenie slovníka bežnej komunikácie. Obzvlášť dynamický je jeho rozvoj – od nevidím do nevidím - vďaka internetu.
pokračování >
Momentálně si tady žijeme bez etnického, národnostního, náboženského, ideologického násilí, i když někteří ukazují prstem na muslimy, židy, Romy… A exody? Deportace, čistky, perzekuce také momentálně nehrozí. Žijeme už léta v míru a v relativním blahobytu, což většinu lidí zbavuje motivace zvednout zadek (zajímat se, konat…).
pokračování >
Tento slogan sa po víťazstve Zuzany Čaputovej v prezidentských voľbách cituje najčastejšie. Možno by stálo za úvahu povedať si, čo odchádza a čo prichádza.
pokračování >
v čase, keď odporcovia politiky, ktorú ona symbolizuje, pretláčajú do médií, sociálnych sietí a verejného priestoru vôbec tieto tri základné témy: 1) zápas s liberalizmom a liberálnou demokraciou, 2) zápas o tradičnú rodinu, 3) zápas o protiimigračnú politiku „bez výnimky“.
pokračování >
Zuzana Čaputová, překvapení slovenských prezidentských voleb v čase, kdy průzkumy naznačovali její výrazný náskok ve volebních preferencích. Na svém facebooku 2. března 2019 napsala:
pokračování >
Fedor Gál pripravil knihu sedemnástich výpovedí ľudí, ktorí si spomínajú na svojich posledných tridsať rokov, na čas roztiahnutý od Nežnej revolúcie až po súčasnosť. Ten čas priniesol mnoho dobrých a rovnako aj veľa zlých spomienok. Načo je dobrá taká knižka a kto má byť jej čitateľom?
Tesne pred prezidentskými voľbami som zistil, že mi vypršala platnosť pasu. Volal som na slovenský konzulát v Prahe a zistil som, že skôr ako za štyri mesiace potrebné papiere nebudú.
pokračování >
Visegradskou spolupráci jsme zakládali v únoru 1991, abychom společně – my ve střední Evropě - měli větší váhu k obnovení svobody, demokratických a právních poměrů.
pokračování >
K večeru som sledoval absurdnú drámu v slovenskom parlamente. Jeden jediný drbnutý politik, expremiér Robert Fico, v priamom prenose lámal chrbticu právnemu štátu v mene svojho politického prežitia a imunity.
pokračování >
Dve generácie po tej vojnovej. Tá prvá odpovedala – isto, nie korporatívne – na kolaps ilúzie o národnom socializme ilúziou o socializme intenacionálnom. Generácia 89 sa pokúsila vymeniť „klasickú“ revolučnú vášeň za zamat. Nastupuje generácia tretia.
pokračování >
O jednej udalosti, akokoľvek významnej, rozprávame všetci inak, čo neznamená, že klameme. Trochu tiež o knihe "Mojich posledných tridsať rokov", ktorú vydáva bratislavské Artfórum a bude na pultoch už od marca 2019.
Glosujem rád predovšetkým komentáre M. M. Šimečku pre Denník N. Teraz to bude tento: https://dennikn.sk/1362907/odkaz-mms-o-dvoch-politickych-strategoch-ktori-stvorili-obraz-demona-menom-george-soros/?ref=list
pokračování >
Jano Benčík mi naozaj nerobí radosť. A to už dlhodobo. Jeho „správy“ na stránkach Denník N o fašizoidnom Slovensku sú temné. Koľko tých ľudí je – a kde všade!
pokračování >
O rozklade štátu a jeho protipóle - totalitnom štáte. O ľudskej schopnosti prepadnúť zlu. O tom, že žiadna z hrôz minulosti neprestáva byť možnosťou aj pre budúcnosť. O tom, že potencionálnou obeťou môže byť každý - aj ty.
Česká republika je bárka na rozbouřeném moři. Tím mořem je svět, který je jeden pro všechny. Nejsme, a nemůžeme být kůl v plotě. Mluvím o státu, jehož jsem občanem. Mám tuto zemi rád a má kritická slova jsou slova člověka přeživšího holocaust a komunizmus. Vím, kde je opravdové dno.
pokračování >
Mirek Vodrážka publikoval inšpiratívny text o chorobe, ktorú nazval politická toxoplazmóza: http://blog.aktualne.cz/blogy/mirek-vodrazka.php?itemid=33145). Prerozprávam:
pokračování >
„Pod tribúnou sme stáli aj my, niektorí bývalí študenti Univerzity Komenského, ktorí sme presne v tento deň – 16. novembra – pred 29 rokmi prechádzali Námestím SNP pochytaní za ruky v živej reťazi a skandovali heslá požadujúce slobodu a demokraciu vo vtedajšom totalitnom štáte…. Priatelia z novembra ’89, vážení lídri revolúcie, milý Fedor, pokúste sa, prosím, splniť v roku tridsiateho výročia novembra ’89 jedno (ne)malé prianie: vystúpte na tribúnu spolu a „podajte si ruky“.
pokračování >
Genetický a memetický, prípadne nededičný alebo epigenetický prenos – je fakt. Potvrdili ho napríklad výskumy detí a vnúčat tých, ktorí prežili holocaust a komunistický teror. Konkrétne preukázali, že trauma sa prenáša z generácie na generáciu.
pokračování >
privítala nový rok v Hospodě u Vystřelenýho voka kapela, ktorej názov a štýl som si nezapamätal. Hral v nej aj pán Chadima a posledná skladba sa volala „Nekonečné procesí církevních restituentů“.
pokračování >
V kostole na svätej omši, dekan farnosti v Rimavskej Sobote oznamuje veriacim: „Židia všetko ovladaju a riadia svet....“. Kamarát Peter PÖthe, psychiater, tam bol s rodičmi a s malým synom.
V mene privatizácie je potrebné na chvíľu zhasnúť svetlá. Morové rany dneška sú: havlizmus, genderizmus, envirentalizmus, europeizmus, humanrightizmus..., v poslednom čase aj kiskizmus. Globálne klimatické zmeny sú ideologická floskula.
pokračování >
že v poslednom desaťročí zažívam po voľbách frustráciu a ľútosť, nikdy by mi nenapadlo vymeniť súčasnosť za dobu pred tridsiatimi rokmi. V novembri 1989 by som dal aj pol života za to, aby som raz mohol žiť v spoločnosti, ktorá bude taká slobodná a bohatá, že si do svojho čela bude môcť zvoliť aj idiotov
pokračování >
Prvá časť knihy Jonathana Sacksa „Ne v božím jménu“ (Triton, Praha 2018) nevyznieva optimisticky. Píše sa v nej: Príliš veľa ľudí trpelo a bolo zavraždených, vrátane nevinných žien, detí, starých, v mene Boha, v mene politických ideológií (nacionalistickej, komunistickej, fašistickej...).
pokračování >
„ROH družstevní kavárna je útulná kavárnička v klidném prostředí u vítkovské cyklostezky. Pochutnáte si u nás na skvělé kávě, chutných dezertech, sypaných čajích, pálence a kvalitním pivu. Máme dětský koutek i venkovní posezení“, inzerujú sa Vendula a Petr na internete. Stavím sa tam občas keď takzvane športujem, čiže kráčam Vítkovom z domu na pohárik, alebo pivo, a nazad k rozrobenému textu alebo rozčítanej knihe.
Príliš veľa ľudí trpelo a bolo zavraždených, vrátane nevinných žien, detí, starých, v mene Boha, v mene politických ideológií (nacionalistickej, komunistickej, fašistickej...). Páchatelia verili, že tak činia pre „dobrú vec“, že sa „obetujú“ pre vysoké ideály. Hovorme im altruistickí zločinci.
pokračování >
Ivan Gabal je politický člověk, súčasne sociológ, odborník na obranu, bezpečnosť a medzinárodné vzťahy, jeden z aktérov Novembra 89. Do senátnych volieb v Českej republike (2018) šiel na kandidátke Strany zelených. Neprešiel. Škoda.
Budem síce rozprávať o lokálnych problémoch Slovenska, ale mám nutkavý pocit, že čosi vypovedajú aj o „duchu doby“ v našom civilizačnom priestore.
pokračování >
Beriem to tak trochu ako „nespravodlivosť“ – sú ľudia krásni, múdri aj statoční súčasne. Jana Plavec je taká. Za nespravodlivosť bez úvodzoviek považujem postoje mnohých z takzvanej majority. Nenávidia ich za niečo, čo je od prírody, teda prirodzené, alebo – ak chcete – od Boha, ktorý je pre veriacich kondenzovaná láska a milosrdenstvo. Teda, mal by byť!
pokračování >
Saša a Kirill Postovitovi sú imigranti. Židovská rodina z Ukrajiny. Majú za sebou cestu so zástavkami v Nemecku, Izraeli, až zakotvili v Prahe.
pokračování >
Niekedy v prvej polovici osemdesiatych rokov doputoval do Bratislavy sociológ Josef Alan. Predtým patril do tímu Pavla Machonina, ktorý rozmetali normalizační papaláši. Vraj za monografiu, ktorú pod jeho vedením a pod názvom Československá spoločnosť publikovali začiatkom pražskej jari (1967).
pokračování >
Keď sme s Martinom Hanzlíčkom točili videá do série „Mojich tridsať rokov“, potrebovali sme od každého z našich respondentov rok narodenia a profesiu. Vojtěch Sedláček sa definoval ako podnikateľ.
pokračování >
Symboly, rituály, legendy a mýty tvoria (tiež) dejiny. Ich interpretácie sú často dielom ľudí poplatných aktuálnej moci. Príkladov je, koľko chcete.
pokračování >
Pár mesiacov pred Novembrom 89 ma sociológ Josef Alan (to on mi pootvoril dvere do sveta sociológie a prognostiky) navrhol za člena malej partie filmárov a sociológov, dali si názov Film a sociológie.
pokračování >
Páchatelia zločinov napáchaných za komunizmu dožívajú svoje životy v luxusných vilách a v papalášskych pozíciách. V lacných krčmách sa medzičasom schádzajú ich obete a snívajú – stále menej - o spravodlivosti.
pokračování >
Je fascinujúce sledovať príbehy takzvaných malých dejín na pozadí udalostí, akou bol napríklad November 89. Rozprávanie ľudí z našich videí vypovedá o intimite a pestrosti žitého života.
pokračování >
S Borisom o sebe vieme už bezmála tridsať rokov. Žije dlhodobo v Česku. Aj jeho Janka je Slovenka žijúca v Česku. Slováci v zahraničí sú vôbec dobrá téma. Prečo odchádzajú a prečo sa nevracajú?
pokračování >
Peter PÖthe je detský psychiater. Pomáha tým najzraniteľnejším a súčasne najperspektívnejším. Ich zraniteľnosť je náš problém: týrané a zneužívané deti, nechcené deti, obete nášho nefungujúceho školského systému. Deti! Sú zrkadlom sračiek, v ktorých sme až po kolená. Alebo až po krk?
Sú základom pre knihu, ktorá bude publikovaná v marci 2019 v Artfóre a v sérii videí, ktoré sa začnú zakrátko objavovať na YouTube a na stránke .týždňa.
pokračování >
Český rozhlas, stanice Vltava, pořad Esej, rozhlasová úprava Markéta Kočí-Machačíková, režie Tomáš Soldán, účinkují Michal Przebinda a Ivan Dejmal, podle knihy Fedor Gál a Matej: Přes ploty (Větrné Mlýny 2017)
Český rozhlas, stanice Vltava, pořad Esej, rozhlasová úprava Markéta Kočí-Machačíková, režie Tomáš Soldán, účinkují Michal Przebinda a Ivan Dejmal, podle knihy Fedor Gál a Matej: Přes ploty (Větrné Mlýny 2017), epizoda 3/10.
Český rozhlas, stanice Vltava, pořad Esej, rozhlasová úprava Markéta Kočí-Machačíková, režie Tomáš Soldán, účinkují Michal Przebinda a Ivan Dejmal, podle knihy Fedor Gál a Matej: Přes ploty (Větrné Mlýny 2017), epizoda 2/10.
Český rozhlas, stanice Vltava, pořad Esej, rozhlasová úprava Markéta Kočí-Machačíková, režie Tomáš Soldán, účinkují Michal Przebinda a Ivan Dejmal, podle knihy Fedor Gál a Matej: Přes ploty (Větrné Mlýny 2017), epizoda 1/10.
Vždy keď vojdem do kníhkupectva, hovorím si už vo dverách: Žiadne nákupy! A odchádzam takmer vždy s nejakou knihou. Naposledy s knihou, ktorá sa volala Ravensbrück (česky 2017).
pokračování >
Každoročný pochod z Osvienčimu do Žiliny, s názvom Vrba Wetzler Memorial, presahuje občasnú pietu – spomienku na hrdinstvo dvoch mladých Slovákov, ktorí utiekli z tábora smrti Auschwitz v apríli 1944, aby informovali svet o jednej z najväčších obludností dejín.
pokračování >
Augustový víkend. Vonku trópy. Posedávali sme s priateľom Jurajom pred jednou žižkovskou pekárničkou a pili kávu. Prešiel okolo nás muž po päťdesiatke a ukázal mi vztýčený prostredník.
pokračování >
Už několik dnů nevím, co s tím. Tragédie dvou sedmiletých utonulých kloučků mi nejde z hlavy. Máme vedle baráku malý vietnamský obchůdek. Otevřeno od brzkého rána do noci.
pokračování >
že politici napríklad Klausovho a Zemanovho formátu sú stále dostatočne viditeľní. Je fajn, že ich nasledovníci (Klaus ml., Jakl, Okamura...) prevzali štafetu a idú do toho.
pokračování >
Áno, Novevember 89 zmenil život úplne všetkým. Za seba a svoju generáciu (70+) však tvrdím, že sme za uplynulých tridsať rokov svoju misiu naplnili. Jasne, kto ako a ako kto, ale naplnili!
pokračování >
Peter Hruška ma svojou knihou „Nevlastní“ fakt dostal. Rozpráva o človeku, ktorý – ako si myslím – nepatrí medzi „urazených a ponížených“, čo je podstatná časť voličstva obskurných politických strán.
pokračování >
Keď som sa nasťahoval na Žižkov, tak som sa pri prvej obchôdzke opýtal troch náhodných chalanov ako sa dostanem na Konevku. Ukázali prstom a povedali: “Eto ne Konevka, eto Konevova“.
pokračování >
V poslednom čase ma zaujala glosa Martina M. Šimečku v N-ku (https://dennikn.sk/1190066/horuce-leto-a-radostna-sprava-o-zaniku/?ref=tit).
pokračování >
Sedíme s kamarátom v mojej obľúbenej krčme a debatujeme o chystanom spoločnom dielku. Potom prechádzame k všeobecným rečiam o živote. Hovorím, okrem iného: „Tak som sa vrátil z Colours of Ostrava a doma zistím, že to sponzoroval Babiš.“
pokračování >
má správny príbeh „užitia“ diela. Normálne to býva tak, že podobný dokument sa dva razy odvysiela vo verejnej televízii okolo desiatej v noci a žbluňk.
pokračování >
kolymský väzeň z čias stalinského komunizmu, vedel svoje: „Človek sa stane beštiou po troch týždňoch ťažkej práce, zimy, hladu a bitia… Videl som, že najúčinnejší argument pre intelektuála je obyčajná facka. pokračování >
Patrím k poslednej generácii preživších vojnovú Slovenskú republiku (guberniu nacistického Nemecka), holocaust, polovica života v socialistickom Československu (gubernie komunistického Sovietskeho zväzu), aby sme v demokratickom Česko – Slovensku zažil jeho rozpad a resuscitáciu nacionalizmu, vrátane nacionálneho socializmu, či dokonca komunistických resentimentov.
pokračování >
Jasně, demokracie může být liberální, neliberální, anebo bez přívlastků. Tu, zřejmě, obhajuje Václav Klaus (https://echo24.cz/a/SmJhY/obrana-demokracie-pred-liberalni-demokracii). Ten text ovšem není obhajobou, ale ideologickým prohlášením.
pokračování >
Vracal som sa z diskusií (organizátori akciu nazvali „Putovná kaviareň“) z Prešova, Košíc a Humenného nabitý energiou. Skvelí ľudia v hľadisku, skvelí „rozohrávači“ na pódiu. Všetci. Laura Dittel z Karpatskej nadácie to aj napísala:
pokračování >
Ráno som sa nevedel pripojiť na internet. Reštartoval som, čo sa dalo, opakovane volal chlapíkovi, ktorý sa mi roky rokúce staral o domácu techniku (medzičasom zmenil profesiu – z ajťáka sa stal masérom),
pokračování >
Mužov a ženy Novembra 89 dala dohromady zásadná dejinná udalosť – zmena politického režimu. Za uplynulých dvadsaťdeväť rokov sú naše rady z roka na rok redšie. Momentálne, tak to vidím, príbeh končí.
pokračování >
Ze svých knih mám nejraději slovensko–české Krédo.
Odkdy ji vydalo nakladatelství Artfórum mě občas napadne větička navíc. Například:
Pokračování příště...
Ze svých knih mám nejraději slovensko–české Krédo.
Odkdy ji vydalo nakladatelství Artfórum mě občas napadne větička navíc. Například:
Pokračování příště...
24. 5. 2018. Denník N, minúta po minúte. 17:47: Gabriela Matečná sa podľa Igora Matoviča nikdy nemala stať ministerkou, ale mala „umývať záchody niekde v Ilave alebo v Leopoldove“. Reč v podobnom duchu pokračuje ďalej. Napríklad o predsedovi parlamentu ako o „dilinovi pologramotnom z Revúcej“. pokračování >
Metafora prvá: „tancujúce medvede“.
Nedávno som sa začítal do pôvabnej knihy Witolda Stablowskeho „Tancujúce medvede“ (Absynt 2017). Rozpráva predovšetkým o bulharských medvediaroch, zväčša cigánoch, alebo Rómoch, keď chcete.
pokračování >
se v Letech u Písku koná pietní akt jako vzpomínka na oběti tohoto koncentračního tábora pro Romy a Sinty. Kdysi jsem tam chodil pravidelně.
pokračování >
27. 4. odvysílal Český rozhlas Vltava záznam inscenace Přes ploty uváděné Slováckým divadlem v Uherském Hradišti v režii Michala Skočovského. K přehrání na odkazu níže včetně rozhovoru o projektu.
Priatelia, prídťe spolu s Fedorom Gálom a Michalom Kaščákom uviesť do života knihu Krédo, ktorá obsahuje Fedorove aforizmy písané v lete roku 2017, glosy, ktoré sám označil ako jeho "osobné posolstvo ve finále života“ a niekoľko aktuálnych textov. K tejto zmesi štekliacej myseľ dal Miro Švolík dohromady niekoľko fotografických koláží, o grafiku sa postaral talentovaný Milan Nedvěd. Knihu vydalo Artforum.
Ráno se vzbudíš a podíváš se na internet, co se děje. Dozvíš se, například, že v Münsteru došlo k teroristickému útoku. Muž najel s dodávkou do lidí.
pokračování >
Včera som na titulke stránky www.tyzden.sk, a ktorú spolu so stránkou N-ka považujem za jeden z prejavov slušného Slovenska, dočítal, že v Münsteri došlo k teroristickému útoku.
pokračování >
Ak sa má na neúrodnej pôde Slovenska vytvoriť nová politická paradigma, treba – pánboh vie odkiaľ – objaviť aspoň zopár lídrov, ktorí majú dostatok osobnej integrity, charizmy, vodcovských schopností a nie sú na prachy.
pokračování >
Při mluvení na kameru, navíc když Eugen Korda nemá ve zvyku své rozhovory stříhat, se nevyhnu zkratkám a nepřesnostem (viz můj předchozí video příspěvek). Tímto textem některé své myšlenky zpřesňuji, čímž neříkám, že aspiruji na pravdu s velikým „P“.
pokračování >
Při svých cestách do Bratislavy jsme se s kamarády scházeli k večerním diskusím nejdříve U Krajniaka. Poté, co zakládal – z našeho hlediska obskurní – politickou stranu „Sme rodina“ jsme se přesunuli k Benovi, jehož kavárna se jmenovala Next Apaches.
pokračování >
Znovu zvolený prezident České republiky Miloš Zeman se nechal z pražského Hradu opakovaně slyšet, že jsme prohráli a příštích pět let bude „jejich“.
pokračování >
Štrunc! "Naděje české a slovenské politiky? Mladí lidé a jejich pozitivní energie. Slovenský sociolog Fedor Gál cítí, že přišel bod zvratu.Jeho generace prý musí předat štafetu mladým. Působení slovenského prezidenta Andreje Kisky na společnost je podle něj úžasné. Toho českého kritizuje za šíření dezinformací a útoky na novináře, které podle něj hraničí se zločinem. Patří demonstrace do škol? Vyšetří se vražda slovenského novináře Jána Kuciaka?"
Parafráze na Trumpovu předvolební floskuli v titulce není ironie. Zásadní věci se často rodí na periferiích, odkud se pak šíří do okolí a občas zasáhnou i centra.
pokračování >
O davech toho víme dost. To podstatné: zbavují jednotlivce osobní odpovědnosti, dodávají jim jistotu příslušnosti, umožňují anonymní ventilaci osobních trablů a podsouvají lidem „svatou věc“ jako kompenzaci. Nabízejí jako lék na úzkost a strach z budoucnosti vnější jistoty a ochrannou ruku vůdce…
pokračování >
Včera bežal v Česku na TV Prima zvláštny šot. O Sorosovi: (https://www.facebook.com/zpravy3/videos/1839706536326728/). Pre mňa zlomový, prelomenie istého tabu.
pokračování >
Peter Zajac publikuje pravidelne na stránkach .týždňa zásadné komentáre a glosy. Jedna z posledných sa volá „Medzisúčet“ a jej plné znenie pripájam k svojmu textu.
pokračování >
Cítim to tak, že štát sa mi menil pod zadkom bez toho, aby som ho musel zdvihnúť. Podobne moja mamka, ktorá navyše zažila Rakúsko-Uhorsko, medzivojnové Československo, vojnovú – a fašistickú – Slovenskú republiku.
pokračování >
Odešel jsem ze Slovenska a z Bratislavy do Česka a Prahy vypuzen nechutí k vzepětí nacionalizmu, který považuji za společenskou patologii.
pokračování >
Rok 1947 bol rokom, keď sa – po vojnovej kataklyzme – Eleanor Rooseveltová, áno vdova po prezidentovi Franklinovi D. Rooseveltovi – pustila do iniciácie tvorby prvotnej podoby deklarácie univerzálnych ľudských práv. Keď syn egyptského hodinára Hasan al-Banná dokázal presne vymenovať, čo neznáša: Sexuálnu slobodu, Oslobodenie žien, Demokraciu. Hudbu. Tanec. Spev. Zahraničný vplyv. Vzápätí založí Moslimské bratstvo.
pokračování >
Piatok 9. február 2017, Praha od 9.30 do 11.30. Ráno obligátne a výberové čítanie správ na internete (manželka tvrdí, že by som si mal radšej pustiť hudbu).
pokračování >
Dnes som si však šiel opäť iba uvariť kávu k prvej cigarete a premýšľal. Mám rád tieto ranné meditácie – manželka spí, na ulici ticho, ešte tma.
pokračování >
V roku 2017 som si jeho možnosti odskúšal napríklad pri diskusiách so stredoškolákmi (s partiou okolo Michala Karaku a Andreja Bána: (http://www.zabudnuteslovensko.sk/sk/),
pokračování >
Slovácké divadlo v Uherském Hradišti zařadilo do svého repertoáru dokumentární drama podle knihy mých rozhovorů s Matějem „Přes ploty“ (Větrné Mlýny, Brno 2017). Jde o mnohaletý dialog dvou ideologicky (liberál vs. nacionální socialista) a generačně (je mezi námi propast čtyřiceti let) odlišných lidí. Zde promo video:
dopoledne jsem si přečetl na idnes.cz rozhovor Václava Klause – přímočaré promo ve prospěch Miloše Zemana do druhého kola prezidentských voleb (https://zpravy.idnes.cz/rozhovor-byvaly-prezident-vaclav-klaus-mf-dnes-f5d-/domaci.aspx?c=A180118_205801_domaci_mpl). Zavádí v něm novotvary jako „havlistický režim“ a „kiskizmus“.
pokračování >
"Trochu ma mrzia veci okolo štátnych vyznamenaní, pretože sme mali 25. výročie vzniku SR, a štátne vyznamenania dostali ľudia, ktorí boli absolútne proti vzniku SR.“
pokračování >
„Pomatenost je u jednotlivců vzácností – ale u skupin, stran, národů a časů pravidlem“ říká Friedrich Nietzsche v knize Lidské, příliš lidské.
pokračování >
Keď mi pred Vianocami 2017 zavolal vedúci Kancelárie prezidenta Slovenskej republiky, že na Nový rok dostanem štátne vyznamenanie, trochu som sa počudoval. Aj som sa opýtal: „A vie pán prezident, že kopec ľudí bude prevracať oči?“.
pokračování >
Peter, Fero, Paľo, ešte jeden Peter. Plus kopec kamarátov a dobrých známych. Čo tu už navypisujem. A načo? Poznáme sa dlhé roky a náš vzťah prežil kadečo.
pokračování >
Nepamatuji, kdy byla společnost takhle rozdělena. Pocit úzkosti by se dal krájet, mnozí mají pocit, že je v ohrožení rovnou celá naše civilizace, volají po pevné ruce ve vlastním státečku.
pokračování >
Dnes ráno jsem u kafe a první cigaretě přemýšlel o svém dědovi. Naše rodina tehdy žila poklidným životem v malém slovenském městečku na Liptově.
pokračování >
Příští neděli mám vystoupit na protestním shromáždění u příležitosti pražské konference špiček evropských odpůrců EÚ, NATO, islámu, migrace.
pokračování >
Vážení přátelé, podle sociologa Ivana Gabala není možné, aby někdo vyzýval posláním dětí do plynu jen proto, že jsou jiné národnosti, jiné etnicity, jiné rasy. I proto Gabal inicioval vznik kampaně ONI DO PLYNU. MY JE DO ŠKOL! společně s organizací ROMEA. Ve spolupráci s dalšími organizacemi a osobnostmi vyzval k darování finančních prostředků na podporu Romského stipendijního programu a na podporu napadených dětí z teplické základní školy.
Aktuality.sk opublikovali nedávno moju polemiku s Milanom Kňažkom. Bolo to naozaj "cez ploty". S odstupom niekoľkých dní som sa rozhodol zverejniť na svojom blogu článok, ktorý som pôvodne napísal pre .týždeň. Je to pohľad na rozpad Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky cez príbeh Andreja Sámela. Je to čriepok z mozaiky. Obraz celku sa však skladá práve z takýchto čriepkov.
pokračování >
16. novembra 2017 zorganizovalo knihkupectvo v Modre pri Bratislave diskusiu o všeličom. Príjemní ľudia, skvelé víno, neformálna atmosféra. Pre www.týždeň.sk natočil Eugen Korda.